Aconcagua (falešná polská cesta)

Přidáno: 11.2.2008 | Datum akce: 28.1.2008
Autor: Vladimír Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Aleš Oplt
Štítky: 2008 | Aconcagua | Andy | Argentina | Jižní Amerika

Předem je třeba říci, že jsme se aklimatizovali osm dní v pohoří Cordón del Plata, kde jsme spali několik dní ve výšce nad 4000m a vylezli/vyšli na vrcholy Cerro Plata (6000m) a Vallecitos (5550m).

Poprvé jsme na Aconcaguu (6962m) lezli před dvěma lety, neúspěšně. Tentokrát jsme zvolili jinou přístupovou trasu než po "normálce".

Normálka je standardní výstupová trasa pro většinu lidí. Její průběh je přibližně následující. Začátek v Puente del Inca (2700m), kemp Confluencia (3500m), 20km pochod Horcones valley, Plaza de Mulas (4300m), kemp Nido de Condores (5380m), kemp Berlín (5900m). Z kempu Berlín už se většinou leze na vrchol, ale následují ještě kempy White Rocks (6050m) a Black Rocks (6300m).

Naším základním táborem pod horou je kemp Argentina (4200m). Sem se dostáváme po úmorném třídenním pochodu údolími Vacas a Relincho. Čekaly na nás věci a vybavení dovezené mulou. Už večer se kazí počasí a shora přichází oblačnost a sněžení. Zařazujeme odpočinkový den, počasí je do zhruba třetí hodiny dobré, pak to samé jak den předtím. Teploty v noci jsou kolem -5°C, ve stanu ve třech.

Dalším kempem je Camp 1 (4850m). Vyrážíme kolem odpoledního, protože dokud nevyjde slunce, tak se těžko něco dělá, fouká vítr a je zima. Převýšení 800m nám dává zabrat, přicházíme do Campu 1 a počasí už se začíná kazit, stavíme stan, vaříme. Váha batohu, kterou jsme si vysnili tak na 20kg je spíš kolem 25. Neseme si jídlo na 6-7 dní.

V noci je kolem -10°C, sněží a fouká silný vítr, ještě že mám špunty do uší, trochu to tlumí pleskání a dunění stanu. Ráno balíme a chceme jít do Campu 2 (5850m). Dostáváme se do Ameghino Col kempu (5350m) - je v sedle mezi Aconcaguou a horou Ameghino. Když tady zjišťujeme, že je to ještě 500m, tak se rozhodujeme postavit stan za zídkou mezi třemi dalšími stany už tady.

Odpočíváme a přiřítí se vůdce Američanů s výkřiky, co je to za debilitu dávat si stan mezi ně, že zídku postavil on, na K2 (kde on byl) že je omezený prostor, tady ne. Začne stěhovat svůj stan, rozhodujeme se, že nám to za to nestojí a přesouváme se o jeden mezikemp výš do 5600m. Zídka je tam též, a navíc pár minut chůze vzdálená je i tekoucí voda, pouze odpoledne. Tento kemp není moc chráněny a tak jsme v noci bičování krutým větrem a je nutno v noci předělávat šňůrky od stanu.

Následující den se plazíme do Campu 2. Ten je poměrně rozlehlý a je tu pár stanů. Voda se nabírá z malých rybníčků/louží. Nejdřív se musí vysekat cepínem díra do přibližně 10cm tlustého ledu. Benzínový vařič jsme nechali v základním táboře, protože jednak vařil strašně pomalu -- uvaření 2l vody třeba 20min (používali jsme normální benzín), a také je moc těžký. Měli jsme proto trochu obavu o to jak seženeme vodu, jelikož na rozmrazování sněhu jsme neměli dost plynu.

Počasí se večer klasický pokazilo a nasněžilo kolem 10cm, v noci už je ve stanu -16°C a ráno lžící seškrabáváme námrazu z vnitřních stěn stanu, jinak by bylo všechno mokré, ani teď nejsou péřové spacáky po ránu nejsušší. Já už spím ve trojích kalhotách a vlastně úplně všem co mám, navíc se přikrývám ještě péřovkou. Camp 2 už je na moréně Polského ledovce, takže se spí na ledu, který občas zapraská.

Přes den se toho moc dělat nedá, odpočíváme počasí je proměnlivé, vrchol je pořád zahalen v mracích. Od okolních lidí získáváme zprávy o počasí, ti je zase získávají skrze satelitní telefon. Vypadá to, že tohle počasí se ještě nějakou dobu udrží. Další den trávíme kolem 20h ve stanu, stan je pro dva a jsme tři, takže žádný luxus. Obyčejné chodíme spát se západem slunce, kdy se výrazně ochladí a vstáváme až když slunce svítí na stan, to ve stínu hor dává kolikrát vydatný 14h spánek (20h - 10h).

Další den jdeme obhlídnout ledovec, je obrovský a příkrý s rozlehlými plotnami čistého ledu, podle průvodců má sklon 35°-40° námi zamýšlenou trasou. Už jsme v Campu 2 třetí den a musíme se pohnout. Jídlo nám zbývá už jen na jeden den. Čekání v téhle výšce už moc sil nepřidává. Problém s výstupem po ledovci je ten, že kdyby jeden z nás nemohl pokračovat, což je dost pravděpodobné, tak musíme slézt všichni a další šanci, byť třeba po "normálce" už nemáme. Určitou roli taky hraje to, že nemáme moc zkušeností s postupem po čistém ledu. Tady stačí aby jeden uklouzl a jedeme dolů všichni a vrtat jištění všude by bylo časově moc náročné. Tudíž přehodnocujeme náš plán a rozhodujeme se přetraverzovat horu do kempu White Rocks. Další den má být ideální počasí navýstup. Naše ledovcové vybavení - každý 2 led. šrouby, sedák, 2 expresky, prusíky, karabinu, mačky, turistický cepín a 40m lano - zdá se nepoužijeme.

Jelikož jsou White Rocks na "normálce", tak už tu čekají desítky lidí na výstup. V Campu 2 tak maximálně 10 lidí. Tahle strana hory má jednu nevýhodu, není tu voda, už od Nido de Condores (5380m). Do pytlů si nabíráme sníh a rozmrazujeme na zítřejší útok. Potřebujeme devět litrů, plus litr na snídani. Takový pytel sněhu ve stanu funguje jako lednička a tak ho dáváme ven.

Naše snídaně už od základního tábora se skládá z vyvážené kombinace instantních ovesných vloček a instantní polévky. Obědy občas máme, pak je to nějaká polívka občas ne, pak to jsou sušenky a večeře jsou povětšinou instantní jídla od Maggi a Vitany. Přidáváme si do nich cibuli, česnek, bramboru, jednou dokonce i salám.

Vstáváme ráno ve čtyři hodiny a pak ještě hodinu rozmrazuji totálně zmrzlý sníh, výsledkem jsou 2l vroucí vody. Vaříme v předsíňce, venku je moc zima. Benzíňák by byl opět k ničemu, bo nám z něho šlehají plameny při zážehu. Naše nejhorší obavy se nevyplnily a plynu bylo tak akorát.

V půl šestý vyrážíme, na kopci se už pohybuje pár světýlek. Brzo se dostáváme do tempa a všechny předcházíme. Tempo vypadá asi tak, že nejdříve pečlivě zvážíme krok a pak ho teprve uděláme, nejdůležitější je se nezadýchat, moc nezastavovat a pořád jít. Je velká zima (-30°C) a trochu fouká, je mi hrozná zima na prsty u nohou, po každém kroku hýbu prsty, občas pálí občas jsou bez citu. Už ze základního tábora jdeme ve skeletech. Kukla na obličeji je nutná.

První větší pauzu dáváme u rozpadlé budky Independencia hut (6400m). Pojídáme zmrzlé gely a sušenky, prošťuchujeme zmrzlé otvory do lahví na vodu, ta těžká termoska by se hodila, ale dá se.

Kousek za Independencia hut začíná obávaná Canaleta. Prudký svah s tendencí ujíždět dolů. My ji máme zamrzlou a zasněženou. Asi jsme udělali chybu a místo abychom nasadili mačky, tak zakopáváme hranu boty do sněhu, což je o dost víc vyčerpávající. Mačky nasazujeme o pár set metrů výš a dáváme pauzu, už na slunci, ještě se víc oblékám. Teď už nás čeká posledních 150 výškových metrů.

V očekávání vrcholu jsme trochu přepálili tempo a teď nás pár lidí předešlo. Ty poslední metry jdou nejpomaleji a jdeme to přes hodinu a půl. Unaveni se konečně plazíme na vrchol a užíváme si vrcholovou euforii. Nezbytné video a fotky a jdeme dolů.

Dnešní den nekončí hned po tom co slezeme do White Rocks. Jelikož nemáme co jist a stejně jsme to tak plánovali, tak balíme stan a pokračujeme normálkou dolů úmorným sestupem s těžkým báglem až do Plaza de Mulas. Dáváme si pizzu v místní jurtě a spíme jak zabití.

Ráno vracíme shit bagy a jdeme ke vstupu do Aconcagua parku, po normálce. Normálka má daleko kratší přístupovou trasu a kolem páté hodiny jsme dole. Puchýře na nohou si ukazujeme až v autobuse do Mendozy ...

Mapa - Aconcagua

Chystáte-li se dosáhnout vrcholu po normálce z Plaza de Mulas nebo falešnou polskou cestou z Plaza Argentina, tak se nezatěžujte taháním map. Na cestě bude tolik lidí, že jí nebude zapotřebí vyndávat z batohu a pokud, tak vám zcela postačí orientační mapka, kterou rozdávají v registračním centru, kde si budete vyřizovat permit.

Je-li vaším cílem výstup náročnější trasou, tak spíše než o mapě, uvažujte o nákupu specializovaného knižního průvodce, který je plný map a náčrtů - viz níže.

Průvodce - Aconcagua

Výborným a komplexním průvodcem je kniha z nakladatalství The Mountaineers od R. J. Secora - Aconcagua, a climbing guide. Dostatek základních údajů k lezení normálkou nebo falešnou polskou cestou naleznete i v knize od Johna Biggara - The Andes. A Guide for Climbers.

Počasí - Aconcagua

Ideálním obdobím k výstupu je jihoamerické léto - prosinec až únor. Pokud chcete ušetřit nějaké mince za permit, je vhodné výstup plánovat na začátek nebo na konec tohoto intervalu. V lednu je permit vždy nejdražší.

Předpověď počasí!

Expedice Aconcagua - Over the Top 2008

Kromě zpracovaného deníku z expedice jsme vytvořili i sérii videí, které můžete shlédnout na našem kanálu na YouTube - Expedice Aconcagua.

Aconcagua na dohled (I.)

Aconcagua 6962m (II.)

Aconcagua (trailer)

Rozhovor - Travel Journal/Aconcagua