Expedice „Over the Top" začíná

Je velmi chladné sobotní ráno a náš trojlístek (Vláďa, Aleš a Martin) nedočkavě postává v letištní hale schengenského terminálu pražského letiště. Právě jsme si převážili naše bágly. Kromě jediné výjimky, kterou je jako obvykle Martin, jsme se vešli do váhového limitu 25kg na osobu. Už to samotné je nadstandard. Ostatně letecká společnost Lufthansa je sponzorem či podporovatelem expedice „Over the Top“. Celkem si neseme na zádech 72kg – Vláďa 21,5kg, Aleš 21,5kg a Martin 29kg. K tomu připočítejme tři příruční zavazadla, každé po minimálně pěti kilech a nepostradatelnou fotobrašnu – celkem solidních 90kg ...

♦♦♦

Rozpálená Mendoza

Krátce po deváté hodině večer místního času (časový posun je mínus tři hodiny) jsme vystoupili z letadla a okamžitě nás ohromila teplota a vlhkost vzduchu. V Praze jsme nastupovali v péřových bundách a tady večer je moc horko i na tričko – je 27 stupňů. Bez problémů dorazila i naše zavazadla, kontroloři dovozu potravin měli asi pauzu a tak jsme se dostali na argentinskou půdu bez nejmenších potíží. Z letiště jsme se do centra svezli shuttle busem za 35 pesos na osobu (1 peso = cca 5,70Kč, zhruba 3 pesos za dolar) a na moderním autobusovém nádraží Retiro poblíž centra Buenos Aires jsme zjistili, ze si do páté ráno počkáme nějakých šest hodin než vyrazí náš bus do Mendozy ...

♦♦♦

Cordón del Plata (I. část)

Před odjezdem z Mendozy ve středu 9. ledna jsme už nemohli ani dospat. V hostelu Independencia jsme nechali několik kilogramů nepotřebného vybavení a krátce po deváté jsme vyrazili na autobusový terminál, kde byl v 9:30 sraz s Alejandrem, majitelem společnosti Ski&Montana, který nás měl zavézt do Vallecitos - asi 90 km vzdáleného horského střediska a zároveň výchozího bodu pro pobyt v pohoří Cordón del Plata. Až na drobné zpoždění Itala Andrey vše klaplo. Po krátké přestávce na půli cesty v Potrerillos, kde se Vláďovi spustila krev z nosu, jsme kolem poledne stáli na okraji sjezdovky ve 2890 metrech ...

♦♦♦

Cordón del Plata (II. část)

Po předchozím výstupu o téměř 700 metrů jsme si na neděli (13. ledna) naplánovali jen mírnější dávku. Z El Salta (4200m) do kempu Hoyada (4600m). Výstup je to celkem krátký, ale ke konci poměrně strmý. Se stále ještě dost těžkými bágly dal zabrat. Když jsme se v kempu sešli, měl jsem chvílemi pořádného "motáka" a bolení hlavy. Vláďa i Aleš byli v pohodě. Abychom se lépe vyrovnali s výškou, v níž budeme spát, vyšlápli jsme si ještě do nedalekého sedla ve 4850 metrech. Jak jsme si tak seděli, popíjeli vodu a pojídali sušenky, občas někdo prošel dolů. Každého jsme se snažili trochu vyzpovídat, abychom se dověděli maximum informací o vrcholech, na které se chystáme ...

♦♦♦

Před odjezdem na Aconcaguu

Po návratu z aklimatizace máme jediný den na veškeré zařizování. Musíme koupit povolení ke vstupu do národního parku Aconcagua, sehnat dopravu, mulu, jídlo, benzín a mnoho dalších drobností. Tento den pro nás neskončil, jedeme ho čtyřiadvacet hodin nonstop. Po nákupu zásob a sbalení věcí do nákladních vaků, jsme se dostali na 36 a 32 kg na každou stranu muly, čímž jsme ji přetížili o osm kilo ...

♦♦♦

Aconcagua - 6962 m (I. část)

Jak jsme již naznačili, odjezd na Aconcaguu v pátek 18. ledna byl trochu hektický. Žádný spánek, příliš "tekutin" a spousta těžkých báglů, které jsme museli dostat do autobusu a k tomu všemu ještě správně vystoupit na místě, kde autobus nemá regulérní zastávku! Recepční hostelu Independencia nám přivolal taxi. Narvali jsme do něj naše tři normální batohy, 200litrový šedý vak a další dva žluté o objemu 80 litrů a vyrazili na autobusový terminál. Někteří z nás měli z všeho toho předvýstupového vzrušení pořádného „motáka“. Autobus společnosti EUSA (Expreso Uspallata) bez nejmenších problémů pojmul jak nás, tak zavazadla ...

♦♦♦

Aconcagua - 6962 m (II. část)

Ráno v Campu 1 je dobře. Počasí se umoudřilo, sluníčko vylezlo a mraky se drží kdesi dole v údolích. Ani na moment neváháme a jdeme výš. Naším dnešním cílem je o kilometr vyšší tábor - Camp 2 (5850m). Po kopci spolu s námi stoupají další skupinky. Všichni jdeme jak zpomalený film. Krok trvá tak dvě tři vteřiny. Nejde snad ani o to, že bychom nemohli jít rychleji, ale není dobře se zbytečně potit, zbytečně rychle stoupat, když nejde o žádný vrcholový pokus. Prostě všichni chtějí dát tělu co nejvíce času, aby se stačilo přizpůsobovat ...

♦♦♦

Spidermani a jiní šílenci

Po návratu do Mendozy jsme si opět zašli zkontrolovat naší hmotnost do lékárny na rohu. Výsledky ukázaly, že jsme nejvíce ztratili během aklimatizace, která naše těla zocelila natolik, že úbytky na Aconcaguě jsou v pouhých jednotkách (Vladimír a Aleš mínus jedna, Martin mínus dva). Jak vidno z přiložené fotky, Spidermani to také dokázali! Vrcholu dosáhli postupně v pořadí: žlutý, červený a černý. Ovšem na vrcholu či pod ním jsme narazili i na jiné šílence ...

♦♦♦

Jízda à la Alemán

Během sestupu z Aconcaguy jsme mysleli na jediné - pořádné steaky. Nejlépe Asado al Horno, což je flákota kravského masa o váze bezmála půl kila. "Dáme si Asado al Horno doble", vykřikovali jsme nadšeně cestou. Hned vedle oblíbené restaurace Quinta Norte u parku Independencia je autopůjčovna Hertz. Za cenu nejnižší kategorie jsme dostali vyšší model! Večer 30. ledna k vyzvednutí a 2. února po páté večer vrátit (570 pesos, asi 3130 Kč). Naše další kroky vedly do pobočky letecké společnosti Aerolineas Argentinas - Austral ...

♦♦♦

Córdoba

Po čtyřech týdnech věnovaných toulaní krajinou a poznávání přírodních krás Argentiny nás čekala změna. Universitní město s bohatou historií a udržovanou koloniální architekturou. Nočním lůžkovým autobusem společnosti Chevallier (luxusní Coche Cama za 100 pesos) jsme se blížili do druhého největšího argentinského města Córdoby. Trochu jsme se obávali, abychom ráno krátce po sedmé hodině vůbec našli ochotného taxikáře, který by nás hodil do centra. Obavy však byly zcela zbytečné. Obdobně jako v Mendoze, stála před terminálem dlouhá řada lidí, čekajících na odvoz a taxíky jezdily jeden za druhým ...

♦♦♦

Cataratas del Iguazú

Návštěva Národního parku Iguazú byla především nádherným vizuálním zážitkem. Rozhodli jsme se proto, nacpat do tohoto článku co nejvíce fotografií ... Cesta autobusem z Córdoby do Puerta Iguazú byla předlouhá. Jeli jsme přes 22 hodin autobusem. Sice byl velmi pohodlný, pouštěli nám celkem slušné snímky, ale do Hostelu Inn jsme dorazili naprosto zlomení a unavení. Hostel nás však mile překvapil. Jednalo se o nadstandardní bydlení, na které jsme nebyli zvyklí. Veliká recepce, velkorysé prostory hostelu, bazén přímo před vchodem, všude palmy a šest samostatných chatek ...

♦♦♦

Buenos Aires

Letadlo společnosti Aerolineas Argentinas (Austral) se vzneslo a my měli smůlu. Seděli jsme na druhé straně letadla a tak jsme neviděli "Cataratas del Iguazú" ze vzduchu :-( Dokonce jsme uvažovali, že bychom bývali za tento nevšední zážitek zaplatili 70 dolarů na osobu a proletěli se nad vodopády vrtulníkem, ale tato atrakce byla dostupná pouze z brazilské strany a tu jsme, jak známo, vynechali. Nejvíc ze všeho se nám však chtělo domů. Vydržet do zítřka a je to ...

♦♦♦