Triglav (2864m)

Přidáno: 17.8.2007 | Datum akce: 13.8.2007
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2007 | Alpy | Slovinsko | Triglav

Slovinsko patří mezi tradiční a velmi oblíbené destinace českých turistů a milovníků krásných hor zvlášť. V týdnu od 11. do 18. srpna 2007 se v pohoří Karavanky, které se táhne v délce 120km podél slovinsko - rakouských hranic, konal třetí závod české ligy v paraglidingu a jako doprovodná skupinka jsme se ho zúčastnili i my (Martin, Hanka). Stan jsme spolu s ostatními rozbili v kempu u malé obce Babni Vrt pod mohutnou horou Storžič (2132m) a odtud jsme vyráželi na výlety podle toho, co dovolilo počasí.

Jezdit bylo kam! Nejpopulárnější slovinské klimatické a termální lázně Bled na břehu Bledského jezera, jen o kousek dál po silnici vinoucí se podél řeky Sava Bohinjka je Bohinjsko jezero, největší ledovcové jezero ve Slovinsku vůbec, spousty skalek s perfektním jištěním a jako třešnička na dortu - mohutný Triglav (2864m) - nejvyšší slovinská hora a nejznámější turistický magnet Julských Alp.

Ideálním dnem pro výstup se ukázalo být pondělí 13. srpna 2007. Předpověď počasí sice slibovala nějaké dešťové přeháňky, ale nemělo se jednat o nic vážnějšího. Pro výstup na Triglav je dobré počasí zásadní. Vrcholové partie Triglavu jsou tak hustě osázeny zabezpečením v podobě ocelových zábradlí, že za bouřky je Triglav jeden velký hromosvod :-)

Příjezd

Českou republiku jsme opustili přes hraniční přechod Dolní Dvořiště/Wullowitz směrem na Linz a pokračovali po dálnici A1 na Salzburg a následně po A10 na Villach. Po průjezdu tunelem Karawanken jsme se ocitli ve Slovinsku. Cestou bylo potřeba dvakrát platit mýtné (Sankt Michael - 9,50 Euro; Karawankentunnel - 6,50 Euro), ale s ohledem na rychlost a relativní klid se to celkem vyplatí.

Hned za tunelem je nutné z dálnice sjet - odbočka na město Kranjska Gora - a po přibližně 6km jsme se dostali do Mojstrany. Zde už nelze přehlédnout směrovky s nápisem "Vrata", což je jméno doliny, která nás měla přivést k Triglavu ze severní strany. Autem je možné po kamenité uježděné cestě (cca 10km) dojet až na parkoviště k Aljaževu domu (1015m). Poplatek za parkoviště činí snesitelných 2,5 Euro (poplatek se vybírá od 15. června do 15. září, od 5:00 do 17:00 - i mimo tyto hodiny je parkoviště normálně přístupné a bez závory).

Výstup

Náš výstup začal pozdě, chvíli před polednem. Po pár krocích od parkoviště jsme se dostali k obří karabině - Památníku padlých z druhé světové álky. Asi 50m před ním je první rozcestník a je možné zvolit ze dvou směrů. Pokračovat dolinou Vrata rovně na cestu Prag či na Bambergovu cestu ze sedla Luknja a nebo odbočit doleva a vydat se vzhůru Tominškovou cestou.

Jelikož cesty Prag a Tominškova jsou v podstatě stejné délky i obtížnosti a Bambergova cesta by byla kolem poledního už příliš velkým soustem, zvolili jsme hned první odbočku na cestu Tominškovu. Žádná rozcvička se nekonala, začalo se pěkně zostra stoupat po úpatí hory Cmir (2393m). Velmi brzy se objevují první jištění v podobě ocelových tyčí a později na úzkých římsách s krásnými výhledy do údolí i ocelová lana. Nejobtížnější nebo chcete-li nejvzdušnější místa jsou přibližně ve výšce od 1700m do 2100m.

Následně se v místě zvaném Begunjski studenec naše cesta opět spojila s cestou Prag, aby společně pokračovaly po náhorní planině až k dalšímu ukazateli (2200m) pod horou Begunjski vrh (2461m). Nalevo je možné jít si odpočinout do 35 minut vzdálené chaty Dom Valentina Staniča (2332m). My jsme však pokračovali rovně směrem k 1 hodinu a 15 minut vzdálené chatě Triglavski dom na Kredarici (2515m). Zde při přechodu orientačně náročnějších úseků náhorní vápencové pouště, která zde zbyla po jediném slovinském ledovci, nás dostihlo špatné počasí. Urychleně jsme na sebe navlékli pláštěnku, lehkou bundu Tilak Attack a zbývající tři čtvrtě hodinu jsme pospíchali schovat se do chaty.

Triglavski dom (2515m) je nejvýše položenou slovinskou chatou. Cena ubytování pro členy Alpenvereinu je o 30% snížena na 9,80 Euro, pro nečleny pak 14 Euro. K tomu je nutné přičíst ještě ekologický poplatek ve výši 1,25 Eura a daň (taksa) ve výši 1,01 Eura.

My jsme se na chatě zdrželi jen chvilku, protože počasí se opět zlepšilo a tak jsme se rozhodli dotáhnout náš výstup ještě téhož dne až do konce. Od chaty jsme vyrazili v 16:30. Ukazatel před nástupem do stěny Malého Triglavu (2725m) sliboval pouhých 60 minut chůze po úzkém hřebenu. Chvílemi jsme šli hustou mlhou, po přechodu úzkého hřebínku Malého Triglavu se v mlze objevilo nalevo skalní okno a pak červená značka - posledních 30 metrů! V 17:45 jsme konečně stáli na hlavním vrcholu Triglavu (2864m). Počasí se nádherně vybralo a my jsme si vychutnávali "letecké" pohledy do všech stran a po vrcholku, kde jsme byli úplně sami, jsme radostně pobíhali kolem plechového válce tzv. Aljažev stolp.

Sestup

V 19:00 jsme byli zpět na chatě Triglavski dom. Jedno bylo jasné, že cesta dolů nebude z nejlehčích. Obava ze značné expozice cesty bránila Haničce v rychlejším postupu.

Stáli jsme před rozhodnutím, zda přespat na chatě a sejít až druhý den nebo využít dokonalého počasí a jít rovnou dolů s tím, že minimálně polovinu cesty půjdeme po tmě pouze s jednou čelovkou.

Rozhodli jsme se jít. Před osmou jsme stihli projít náhorní planinu a dostat se na cestu, kterou jsme měli ještě v živé paměti. Chvíli jsme přemýšleli, zda nezkusit sejít cestou Prag, která je přeci jen o něco snadnější, ale raději jsme zvolili cestu, kterou jsme již jednou prošli. Kus Tominškovy cesty se nám podařilo sejít ještě za šera, ale přibližně dvě třetiny byly pořád před námi.

Chvílemi jsme museli cestu hledat, určité obtíže způsobovalo i to, že jsme měli pouze jednu čelovku, ale ve chvíli, kdy jsme dosáhli lesa a blátivé stezky, která je místy zpevňována dřevěnými kládami, věděli jsme, že jsme v pohodě. Přesto pomalý postup způsobil, že jsme se na parkoviště pod Aljaževovým domem dostali až krátce před půlnocí.

Co si vzít

Výstup na Triglav (převýšení 1850m) a sestup během jednoho dne je fyzicky dosti náročnou záležitostí, která si vyžádá kolem 10 až 12 hodin, a proto je vhodné výstup zahájit již brzy po ránu.

Za dobrého a stabilního počasí není potřeba žádné zvláštní vybavení. Takže jen malý batůžek s jídlem, pitím a dobré boty. Když však zaprší a skála se začne smekat, je dobré mít s sebou sedák, feratový set a helmu. Veliké množství zajištěných úseků nabídne mnoho příležitostí k jejich využití zejména těm, kteří by se mohli cítit trochu nejistě nad "bezedným" údolím Vrata. Hůlky považuji na této cestě spíše za přítěž.

Odkazy a informace

Slovinsko poskytuje výtečné možnosti nejen pro VHT, ale také pro lezení po skalkách. Cesty jsou až neuvěřitelně dobře jištěné (jištění maximálně po 3-4 metrech). Kromě obřích lezeckých "center" jako Osp, Mišja Peč či Črni Kal vřele doporučujeme vyzkoušet si lezení v oblasti Bohinj přímo u Bohinjského jezera, kde naleznete 74 cest od 8 do 40 metrů s obtížností od 3 do 7c. To vše jen pár metrů od jezera a koupání. I když lepší koupání je v teplejším a malebnějším Bledském jezeře, kde si můžete doplavat na ostrůvek Blejski otok s poutním kostelem Panny Marie - jen do kostela se v plavkách nesmí :-(

Lezeckého průvodce po Slovinsku, stejně jako podrobné mapy Triglavu, je možné koupit v informačních centrech. My jsme nakupovali poblíž Bohinjského jezera v obci Bohinjska Bistrica v domě blízko kostela s přilehlým hřbitovem.