Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.

7. Smrk (1126m)

Smrk (1126m) je plochá nevýrazná nejvyšší hora Rychlebských hor, pouze několik stovek metrů vzdálená od polských hranic. Vlastní vrchol hory je z části zalesněný podmáčenou smrčinou, z části holý díky kůrovcovým kalamitám a nachází se zde nevelké rašeliniště Malení s typickou vegetací. Poblíž vrcholu je historické trojmezí Moravy, Slezska a Polska (Kladska). U trojmezí je přístřešek s lavičkami a rozcestí turistických značek. Smrk není dobrým rozhledovým místem. Geodetický bod je asi 100 metrů jižně od nejvyššího místa.

Rychlebské hory

Rychlebské hory (též Rychleby, polsky Góry Złote, německy Reichensteiner Gebirge) jsou jedno z nejopuštěnějších pohoří v Česku. Svůj název získalo podle polského města Złoty Stok (v překladu „zlatý svah“), česky Rychleby, německy Reichenstein, které sousedí přes státní hranici s Bílou Vodou. Tato plochá hornatina při hranici s Polskem je součástí Jesenické oblasti. Celé pohoří je pak protaženo ve směru severozápad – jihovýchod v délce 30km, na jihu pokračuje k západu až do Kladského sedla (815m), které Rychlebské hory odděluje od Králického Sněžníku.
Klima hor je úměrné nadmořské výšce, stálejší sněhová pokrývka bývá v polohách nad 800m, díky blízkosti vyššího Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku je zde více oblačnosti, a tím i vlhčí klima s průměrnými ročními srážkami na vrcholech většinou do 1200mm. Celé pohoří je zalesněné převážně smrkem, v nižších částech i smíšenými lesy s bukem. Tisícimetrové vrcholy byly poznamenány kůrovcovými kalamitami, a tak jsou na mnohých částech osázené paseky.
Mezi turisticky nejatraktivnější části patří jih pohoří, kde se nalézají horská střediska Ostružná, Ramzová a Petříkov. Oblíbeným cílem pěších turistů, běžkařů i cyklistů je chata Paprsek. Jako celek nejsou Rychlebské hory chráněny, je zde pouze několik přírodních rezervací a památek.

Výstup na Smrk

Posledním z řady tří výletů po horách v Česku, které jsme podnikli ze základny v Jablonném nad Orlicí, byl výlet na nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Cesta přes Králíky a Hanušovice do výchozího místa vedla podél klikatících se toků Moravy a Branné. Obec Ostružná (707m) nás již z dálky vítala impozantními rotory několika "větrníků". Parkoviště na náměstí bylo po ránu zcela prázdné a s parkováním zadarmo.

Rozhodli jsme se pro výšlap po zelené turistické trase (8km). Nejprve se jde obcí, kde vládl čilý stavební ruch, neboť jak obec Ostružná, tak především Ramzová (Petříkov) jsou zimními letovisky a je třeba se na sezónu náležitě připravit. Vedle větších projektů developerských firem, které se bohužel takřka v ničem neodlišují od staveb v Praze a okolí, byly k vidění i stavby krásných srubů z vonícího dřeva.

Stezka v první třetině cesty slušně stoupá. Jde se lesem, a proto příliš nevadí ani prudké letní slunce. Minuli jsme rozcestník Ostružník (926m) a klidným tempem se blížili k Císařské chatě (1013m). Tady jsme si ovšem vybrali naší nejslabší chvilku a z rozcestí u chaty jsme se vydali špatným směrem. Křižují se zde dvě cesty - dálková evropská turistická trasa (červená E 3) s naší zelenou. Současně tudy vede dobře udržovaná avšak neznačená široká lesní cesta. My jsme záhadně zamířili směrem, kde nevedla stezka žádná :-)

Po půl hodině bylo jasné, že nejdeme ideálně, ačkoli směr na Smrk jsme si udržovali vcelku bez potíží. Dřívější varování před "nepříjemnými" polskými pohraničníky v okolí "kraličáku" nás ale přimělo k tomu, že jsme raději sešli nějaký výškový metr dolů a napojili se na lesní cestu, která se u turistického ukazatele Černý potok (915m) spojila s modrou turistickou značkou. Pak už vedla cesta podél potoka pořád mírně vzhůru. Značení na rozcestí Brousek, kde se zelená s modrou spojují, aby po 700 metrech dospěli společně na Smrk - Hraničník (1109m), bylo díky horečné činnosti lesníků zničeno a plechové tabulky se válely po zemi.

Až sem jsou všechny cesty široké, zpevněné a využívané lesní technikou. Posledních 500 metrů od hraničního kamene na nevýrazný plochý vrchol vede po červené značce. Cesta se z původně severního směru v pravém úhlu stáčí na východ a později až jihovýchod. Vrchol Smrku (1126m) by se v rašeliništi Malení asi nehledal snadno, ale pokud je pravda, co píší průvodci, tak geodetický bod naleznete přímo u stezky spolu s tyčovým značením triangulační sítě. Jeho poloha se pravděpodobně neshoduje s nejvyšším místem na vrcholu. Těžko soudit. My jsme se pak ještě chvíli potulovali kolem a v okolí rašeliniště sbírali borůvky.

Dolů jsme sestupovali po modré. Rušná turistická víska Petříkov (792m), jejíž severovýchodní svahy jsou zastavěny lyžařskými vleky, poskytuje i dostatek vyžití v létě. Kupříkladu letní bobová dráha! A pořád ještě tu jsou i krásné zachovalé domky. Po silnici jsme od rozcestníku Petříkov, okraj (746m) přešli do Ostružné a jeli se projít po krásných lázních nad městem Jeseník.