Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.

6. Klínovec (1244m)

Klínovec (německy Keilberg) je plochý výrazný vrchol ležící pouhých 3,5 kilometru od Božího Daru.
Klínovec je se svými 1244 metry nejvyšším vrcholem Krušných hor a při dobré viditelnosti je ideálním rozhledovým bodem. Ostatně první rozhledna zde stála již v roce 1817. Dnešní osmiboká kamenná rozhledna pochází z roku 1884 a měří 24 metrů. Na vrcholové plošině byl dále mezi lety 1895 - 1929 vystavěn a provozován hostinec. Dnes působí celý komplex budov poněkud zchátrale. Minulosti byla již několikrát zahájena rekonstrukce, která však byla následně opět zastavena. Rozhledna i hotel jsou i přes jejich neutěšený stav nejstaršími a nejvýše položenými budovami v Krušných horách. Hlavní dominantu Klínovce tvoří 80 metrů vysoká telekomunikační věž. Zajímavostí Klínovce je, že se jedná o nejvyšší vrchol České republiky neležící v žádném chráněném území přírody.
Průměrná roční teplota na vrcholu je 2,5 °C, průměrné roční srážky se pohybují okolo 1 000 mm. Sněhová pokrývka vydrží přibližně 140 dní s maximy v březnu (průměrně 1 m, někdy i přes 2,5 m).

Krušné hory

Krušné hory (dříve též Rudohoří, německy Erzgebirge) leží na severozápadě Čech a jsou součástí Krušnohorské hornatiny. Tvoří přirozenou hranici mezi Českou republikou a Německem v délce 130 km a šířce až 25 km, přičemž jeho většina leží na území Saska. Nejvyšším vrcholem na české straně je Klínovec (1244m), na německé straně Fichtelberg (česky Smrčník, 1216m). Svahy Krušných hor jsou na české straně zlomového původu a místy jsou velmi strmé a vysoké (až 500m).
Vegetace krušnohorského pohoří je silně poškozena zplodinami z uhelných elektráren. Ačkoliv se emise škodlivin v posledních letech několikanásobně snížily, jejich obsah v půdě je stále devastující. Nejčastěji se vyskytující dřeviny jako smrky či břízy, umírají v 10 až 15 letech bez zjevných příčin. Z tohoto důvodu probíhají pokusy s vysazováním nepůvodních dřevin (pichlavý smrk, kanadská borovice).
V horách se odedávna těžily rudy (měď, cín, stříbro, olovo, a železo). Později se k nim přidaly kobalt, nikl, wolfram, a ve 20. století také uran. Cenné je i využívání minerálních pramenů v podkrušnohorském prolomu (Teplice, Bílina, Karlovy Vary) a také proslulé radioaktivní prameny, které vystupují na dříve těžených rudných žilách v Jáchymově.
Krušné hory jako celek nejsou chráněny, nachází se zde přes 30 maloplošných chráněných území. Klimaticky tvoří Krušné hory překážku západnímu proudění, takže na holých hřebenech často zuří vichřice a v zimě sněhové bouře.

Výstup na Klínovec

Na Klínovec se nejčastěji chodí ze severozápadu po červené z Božího Daru. Naše čtyřčlenná skupina (Mlada, Hanka a Martin s Martinem) však zvolila trasu obtížnější a v zimě chozenou spíše výjimečně. Auto jsme zaparkovali v dolní části obce Suchá a po žluté jsme zamířili přímo k severu.

Cestou jsme trpěli pouze jedinou, o to však podstatnější, obtíží. Na čtyři lidi jsme měli jen jedny sněhové návleky :-) S ohledem na to, že nám sněhová nadílka sahala přinejmenším po kolena a stopa nebyla prošlápnutá, brzy jsme začali pociťovat vlhkost v botech. Nejhlasitěji se hned na začátku ozvala Mlada. Sněhové návleky byly její. Ve výšce 980 metrů, kde se žlutá trasa spojuje se zelenou, je občerstvovací přístřešek. Odtud už nás nečekalo nic než namáhavé prošlapávání stopy, ve kterém se mužská polovina výpravy pravidelně střídala.

Objevení vrcholu Klínovce (1244m) jsme přijali s velikou úlevou. Bylo zde rušno - rolby, lyžaři, plné parkoviště aut, vleky a krásné nádherné výhledy slunečného dne. První kam jsme zamířili byla restaurace. Zde jsme se dohodli, že děvčata půjdou v klidu podél silnice do Božího Daru a my seběhneme k autu stejnou cestou.

Dolů to šlo o poznání lépe :-) Odměnou před odjezdem do Prahy nám byl společný výborný oběd.