Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.

2. Praděd (1491m)

Praděd (německy Altvater) je se svou výškou 1491m nejvyšší horou Hrubého Jeseníku a celé Moravy vůbec. Hora leží na historické hranici Moravy a Slezska a v současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého.
Na slezské části vrcholu stojí 162 metrů vysoký televizní vysílač s rozhlednou (ve výšce 80m), jehož horní plošina je nejvyšším bodem v České republice. První rozhledna s restaurací a pokoji vysoká 32,5 metru zde byla vystavěna v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Drsné povětrnostní podmínky a nevhodně použitý kámen měly za následek problémy se statikou stavby. Stavbu tak nezachránila ani rekonstrukce a v roce 1957 byla definitivně uzavřena a jen o dva roky později dne 2. května 1959 se dokonce zřítila. S rozmachem televizního vysílání na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem. Na přelomu 60. a 70. let započala výstavba televizního vysílače. Výhled je za ideálních podmínek ohromující – lze spatřit Sněžku, Lysou horu a výjimečně i Vysoké Tatry.
Panuje zde nejdrsnější podnebí v ČR, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1°C s ročním srážkovým úhrnem přes 1200mm. Dříve zde fungovala i meteorologická stanice, ta však byla v roce 2000 zrušena. Byla nejvyšší ryze českou stanicí, neboť meteorologická stanice na vrcholu Sněžky patří Polsku.
Celý vrchol Pradědu je součástí přírodní rezervace Praděd.

Hrubý Jeseník

Hrubý Jeseník (Vysoký Jeseník, dle staršího významu hrubý = vysoký) je centrálním a nejmohutnějším pohořím Jesenické oblasti (střecha Moravy). Po Krkonoších jde o druhé nejvyšší pohoří v ČR. Kromě nejvyššího Pradědu (1491m) má Hrubý Jeseník dalších 56 tisícovek, což je po Šumavě druhý největší počet. Hrubý Jeseník má přibližně kruhový tvar o průměru 30km a dělí se na tři podcelky: Pradědská hornatina, Keprnická hornatina a Medvědská hornatina. Od ostatních celků je oddělen hlubokými zlomovými údolími významných moravských řek (Branná, Desná, Bělá, Moravice, Černá Opava).
Výchozími místy pro návštěvu Hrubého Jeseníku jsou Hanušovice, Šumperk, Jeseník, Vrbno pod Pradědem a Rýmařov. Hlouběji v horách potom několik menších středisek jako Rejvíz, Karlova Studánka, Ramzová či Karlov pod Pradědem. Pohoří nabízí také řadu lyžařských lokalit, které jsou díky bohaté sněhové nadílce navštěvovány nejdéle v roce. Maximum sněhu zde leží v březnu až dubnu a dosahuje průměrně 2m, v roce 2001 až 3,5m.
Na území Hrubého Jeseníku byla kvůli přírodnímu bohatství a jeho zachování v roce 1969 vyhlášena chráněná krajinná oblast Jeseníky. Zahrnuje celkem jedenáct maloplošných chráněných území. Mezi nejcennější patří Velká kotlina s pozůstatky ledovcové květeny a s téměř 500 druhy vyšších rostlin, což je nejvíce v ČR.

Výstup na Praděd

Praděd je po turistických stezkách přístupný od Červenohorského sedla, sedla Skřítek, ze sedla Vidly či z Koutů nad Desnou. Na vrchol vede také asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna. A tu jsme si v našemu výstupu/výjezdu koncem září (19.9.) vybrali my (Martin, Hanička).

Auto jsme zaparkovali v sedle Hvězda, vyndali kola, nasadili přilby a začla nekonečná jízda nahoru :-) Silnice k Ovčárně má perfektní povrch a brzy po ránu na ní panuje klid. Několikrát kolem nás projel dýchavičný autobus doslova narvaný turisty všeho věku a pár aut. Sklon není nijak smrtící a cesta je ideálně krytá stromy, mezi nimiž občas vykoukne štíhlá stavba vysílače - cíl naší jízdy. Na Ovčárně jsme si dali krátkou pauzu. Další cesta je poněkud komplikována turisty, kteří se obvykle seskupují do dlouhých řad vedle sebe a nedávají šanci k plynulé jízdě. Bohužel nejsme vybaveni zvonky a tak jsem byli nuceni soustavně pokřikovat.

Závěrečné "obtočení" se kolem vysílače po asfaltové silničce uteklo během okamžiku, po hodině jsme dojeli bez vetší námahy na vrchol Pradědu (1491m). Kola jsme zamkli u zábradlí. Nejprve jsme se prošli kolem vysílače a pak jsme se přes davy turistů prodrali i do výtahu a rozhlédli se z výšky 1571m po okolí. Dalších 82 metrů vysílače bylo pořád nad námi. Nejvyšší (byť uměle vytvořený) bod v ČR leží ve výšce 1653m.

První část cesty dolů k Ovčárně byla opět komplikována chodci roztaženými přes celou šíři vozovky. Druhý úsek jsme prosvištěli o to radostněji (a chvílemi v rychlostech nad 70km/h!). Zastavili jsme se až dole u informačního centra v Karlově Studánce. Toto lázeňské městečko rozhodně stojí za návštěvu. Můžete zde obdivovat nejen výstavní lázeňské domy, ale také ochutnat skvělý pramen minerální vody (doporučujeme pramen S7 Vladimír). S chutí jsme si doplnili naše prázdné cyklistické lahve.

Za dobrého počasí je kolo tou nejpravější volbou!