Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.

10. Libín (1096m)

Libín je 1096 metrů vysoká hora ležící 4 km jižně od Prachatic. Je nejvyšším vrcholem Šumavského podhůří a tvoří výraznou, zdaleka viditelnou dominantu města.
Od 16. září 1883 stojí na vrcholu Libína zděná 27 metrů vysoká rozhledna. O její postavení se zasloužil Šumavský klub turistů, který byl založen v roce 1879. Rozhodnutí o stavbě rozhledny bylo dáno usnesením první výroční schůze v lednu 1881. V roce 1935 dosal rozhlednu do správy Klub československých turistů a v 50. letech minulého století sloužila rozhledna k vojenským účelům, včetně dislokace malé vojenské posádky letectva. Na sever je výhled na Písecko a jadernou elektrárnu Temelín, k jihu až západu je Šumava a někdy jsou viditelné i Alpy.
Přirozený horský suťový les je chráněn v Přírodní rezervaci Libín.

Šumavské podhůří

Šumavské podhůří se rozprostírá na ploše 2407km² (je tak rozsáhlejší než česká část Šumavy). Průměrná nadmořská výška pohoří je 634m s nejvyšším vrcholem Libín (1096m). Na západě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu se Švihovskou vrchovinou a Blatenskou pahorkatinou, na východě s Českobudějovicku pánví a Novohradským podhůřím. Hlavní hřbety Šumavského podhůří jsou rovnoběžné se Šumavou, tj. kolmo k tokům odvodňujících řek (Otava, Volyňka, Blanice a Vltava), které vytvářejí hluboká až kaňonovitá údolí.
Šumavské podhůří není chráněno, zasahuje sem však CHKO Šumava. Část Prachatické hornatiny tvoří CHKO Blanský les. Kromě toho sem patří i několik menších přírodních rezervací či chráněných území. Klima v oblasti Šumavského podhůří je úměrné nadmořské výšce s jedním znatelným rozdílem - v důsledku závětrné polohy za Šumavou, která tvoří překážku převládajícímu proudění, se zde projevuje tzv. fénový efekt. Výsledkem jsou nižší srážky (o cca 20-30 %) a vyšší teplota vzduchu (asi o 0,5 °C v ročním průměru a až 2 °C v extrémních hodnotách). Sněhová pokrývka bývá v zimě pouze v polohách nad 900m. Celé pohoří je zalesněné převážně smrkem, v nižších polohách i smíšenými lesy s bukem.

Výstup na Libín

Auto jsme zaparkovali na vyhrazené parkoviště kousek od prachatického náměstí (zdarma) a rovnou jsme instinktivně vyrazili ulicemi směrem k výraznému kopci Libín na jihu. Na druhý svátek vánoční 26. prosince mnoho lidí v ulicích ani na turistických stezkách není a tak před námi byl pohodový a klidný výšlap na nejvyšší horu Šumavského podhůří.

Na vrchol jsme se vydali po značené červené stezce, která vede z centra Prachatic až k rozhledně na vrcholu. Poté, co jsme minuli železniční trať a opustili město, jsme došli k Lázním Sv. Markéty v 635m. Lázně byly založeny již na konci 18. století (1783) u pramene s léčebným účinkem na nervovou soustavu a pohybové ústrojí. Ač byly lázně oblíbené, svojí činnost ukončily v roce 1935. Pramenná oblast zdejšího okolí funguje dodnes jako významný doplňkový zdroj pitné vody pro město.

U rozcestníku "Nad Lázněmi" (700m) jsme se naposledy setkali se silnicí a odtud už vedla cesta pouze lesem. Ze značené vyhlídky v 828 metrech je dobrý výhled na celé Prachatice i na protější svah, kde je stále v provozu kamenolom "Pod Libínem". Již na přelomu 19. a 20. století se používal kámen z tohoto lomu na výrobu dlažebních kostek.

Přibližně od 900m až na vrchol se zleva podél značené trasy rozkládá nevelká přírodní rezervace Libín. Od této výšky jsme již také šlapali ve sněhu a znatelně poklesla teplota (-10 °C). Stezka vede v podstatě pořád rovně po hřebeni jižním směrem. Stoupání je prudší zejména v prostřední části výšlapu a ke konci už jsme pouze čekali, kdy se mezi stromy z lehké mlhy vynoří rozhledna.

Na vrcholku hory Libín (1096m) jsme stanuli za necelé dvě hodiny normální chůze. Rozhledna byla zavřená, takže jsme po jejím dřevěném schodišti nemohli vystoupat o dalších 27 metrů výše. Zpátky do Prachatic jsme šli stejnou cestou.

Alternativní a podstatně kratší trasou je modře značená stezka z osady Libínské sedlo.