Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.

11. Kamenec (1072m)

Pouhé 3 km jihozápadně od obce Pohoří na Šumavě a pár set metrů od státní hranice s Rakouskem se nachází nejvyšší vrchol české části Novohradských hor - Kamenec (1072m). Kamenec je dvouvrcholová hora - severozápadní měří 1072m a jihozápadní 1057m. Přímo na nejvyšším bodě se nachází rozsáhlý skalní útvar, jehož zdolání vyžaduje několik lezeckých kroků (vylezení na vrcholek je jednodušší ze směru příchodu od obce Pohoří na Šumavě). Přibližně 300 - 350 metrů ve směru státní hranice leží zbytky hradu a hostince. Bez zajímavosti také není, že vrchol leží na hlavním evropském rozvodí Labe a Dunaje.

Novohradské hory

Novohradské hory (na rakouské straně nesou název Freiwald nebo také Gratzener Bergland) ležící na jihu Čech při hranici s Rakouskem jsou považovány za součást Šumavské oblasti. Rakouská strana hor má oproti 5 českým o poznání více tisícimetrových vrcholů. Nejvyšším je Veihberg (1112m) ve východní části Mühlviertelu. Novohradské hory se táhnou v délce 25 km od Cetvin na jihozápadě až po Vyšné na severovýchodě s celkovou plochou 162km2. Celé pohoří je zalesněné převážně monokulturními smrčinami, v nižších částech jsou i zachovalé bučiny. Přesto jsou hory jedinečné. Příroda zde totiž byla díky poloze v bývalém příhraničním pásmu ušetřena zásahů člověka. V roce 2000 byl vyhlášen Přírodní park Novohradské hory. Nachází se zde také několik přírodních rezervací a památek. K nejznámějším se řadí dvě pralesní rezervace - Hojná voda a Žofínský prales, k jejichž ochraně dal pokyn osvícený hrabě Buquoy již v roce 1838 a jsou tak nejstaršími rezervacemi v ČR. V Novohradských horách pramení Lužnice, Malše, Stropnice a Pohořský potok. Klima hor je úměrné nadmořské výšce, stálejší sněhová pokrývka bývá zimě v polohách nad 900m.
Turistickou zajímavostí, která stojí za zmínku je zachovalý kříž, který jako jediný připomíná existenci osady Pavlína, kde byla v letech 1780 - 1852 provozována sklářská huť. Po roce 1945 bylo rozhodnuto osadu zalesnit a jedinou připomínkou její existence je zmiňovaný kříž. Osada ležela asi 1,2 km severně od vrcholu Kamenec v nadmořské výšce 955m.

Výstup na Kamenec

Vybrat si vhodný den na procházku po horách v nezvykle deštivém a bouřlivém začátku léta bylo sázkou do loterie. V neděli 5. července nám (Hanka, Věra a Martin) štěstí přálo. Auto jsme zdarma zaparkovali na horním okraji vesničky Pohoří na Šumavě, která je charakteristická na jedné straně ruinami kostela a na druhé straně honosnými a krásně upravenými staveními, která slouží i jako penzióny pro turisty. A že se turismus rozvíjí, o tom svědčí i nově vytvořená stezka na vrchol nejvyšší hory Novohradských hor - Kamenec (1072m) a řada informačních tabulí.

Po zelené je Kamenec vzdálen 3 km a vystoupat bude zapotřebí pouhých 150 výškových metrů. U ruin kostela stezka odbočuje vlevo (pokud sestupujete obcí od parkoviště) k jihozápadu a překonává dva potoky. Zpočátku jdeme kolem horských luk, procházíme kolem přírodních památek, jakými jsou prameniště Pohořského potoka či významná rašeliniště Novohradských hor. Dojem z krásné přírody a naprostého klidu nám rušila obrovská hejna komárů a much, která se nad námi rojila dokud jsme po 30 minutách chůze nedosáhli okraje lesa.

Jelikož je stezka perfektně značena, nemohou nastat žádné orientační obtíže. Cestou míjíme veliký památný strom, rozkvetlé lesní palouky, poutní náboženská místa a o zdraví lesa vypovídající množství mravenišť. V závěru je cesta prudší, ale to už kolem sebe vidíte ledabyle poházené skalní útvary a tušíte, že na jednom z nich bude vrchol Kamence. Ostatně dodat si potřebných sil lze v borůvčí, která jsou všude kolem. Po průchodu průrvou mezi dvěma skalami orientační tabulka hlásí vrchol - Kamenec (1072m).

Ze severu (strany našeho příchodu) je dosažení vrcholku skalky snadné. Dokonce je zde i uřízlý kus dřevěného trámu, který slouží jako schod pro snadnější překonání vysokého skalního stupně. Ze všech ostatních stran by se jednalo o velmi slušné skalní lezení obtížnosti 5 a více UIAA.

Zpáteční cestu jsme si zpestřili oklikou přes rakouskou stranu - podél hranice. Stezka však byla natolik podmáčená, že jsme museli jít po upravené lesní cestě pro vozidla, která ovšem nekopírovala zcela přesně uvažovaný směr naší pouti. Mám-li to zestručnit, dali jsme si přibližně 2 km navíc oproti původnímu plánu. Nakonec jsme našli jak horskou osadu Stadlberg, tak i Bucherser Kappele (udržovaná kaplička) a náhodou objevili výborný udržovaný pramen pitné vody. U kapličky jsme potkali davy cyklistů, kteří povětšinou mířili za pramenem řeky Lužnice (něm. Lainsitz, pramen Lužnice - něm. Lainsitzquelle) na rakouskou stranu Novohradských hor.

Cestou zpět jsme neodolali nabídce místního ekozemědělce. V obci Pohorská ves jsme si koupili několik skvělých kozích sýrů od "obecního kozla".