Jak název, tak i celý nápad se zrodil při pročítání webu www.tisicovky.cz. Podle něj je v Česku šestnáct pohoří, která mají alespoň jednu horu převyšující 1000m. Takže šestnáct pohoří, šestnáct nejvyšších kopců a šestnáct „pohodových“ výletů po krásných českých horách.
Malý Javorník (slovensky Chotárna) je s výškou 1021m nejvyšší a současně i jedinou tisícovkou v české části Javorníků. Vrcholem, který leží přibližně 6km od Velkých Karlovic prochází státní hranice se Slovenskem. Z Malého Javorníku je výborný rozhled na bohatě zalesněné pohoří. Většinou je les tvořen smíšenými porosty s větším podílem smrku. Na slovenské straně se nachází přírodní rezervace Adamkov, která chrání původní lesní společenstva.
Javorníky jsou součástí Západních Karpat. Leží na východě Moravy na hranicích se Slovenskem. Táhnou se od Lyského průsmyku na jihozápadě po Makovský průsmyk na severovýchodě v délce asi 30km a šířce 5 až 10km. Samotná státní hranice probíhá Lyským průsmykem, kudy vede hlavní silnice a železniční trať na Slovensko. Státní hranice v nejvyšší části pohoří sestupuje z hřebene na severozápadní svahy a všechny tisícimetrové vrcholy s výjimkou Malého Javorníku (1021m) tak zůstávají na Slovensku. Nejvyšším vrcholem pohoří je Veľký Javorník (1071m), pod kterým leží sporná rekreační oblast Kasárna (majitelé objektů na slovenské straně jsou Češi a přístupová komunikace je také z Čech).
Javorníky jsou typické hlubokými údolími a strmými svahy, což je příčinou častých sesuvů. Dalším typickým rysem krajiny je rozptýlené osídlení a souvisle zalesněné hřebeny. Ve vyšších polohách Javorníků převládají horské smrčiny s občasným výskytem jedle, níže ve svazích se částečně dochovaly původní bukové a jedlobukové lesy. V lesích se vyskytují velké šelmy včetně rysa, vlka a medvěda, které ze Slovenska přecházejí i na Moravu. Na českém území jsou Javorníky součástí CHKO Beskydy, na slovenském CHKO Kysuce. Na obou stranách hranice je také celá řada
maloplošných chráněných území. Na mnoha místech v severovýchodní části pohoří vyvěrají minerální prameny.
Javorníky patří k vyhledávaným oblastem celoroční turistiky. Je zde celá řada pěších tras, naučných stezek a cyklotras pro horská kola. V zimě je hlavní hřebenová trasa s dalekými rozhledy oblíbeným cílem běžkařů. K hlavním střediskům sjezdového lyžování patří Kasárne pod Veľkým Javorníkem, Portáš a Kohútka. Výchozími místy pro pohoří jsou obce v údolí Vsetínské Bečvy (Velké Karlovice, Karolinka či Nový Hrozenkov).
Ráno (20.9.) jsme autem přejeli z Horní Bečky přes Velké Karlovice, Karolinku do Nového Hrozenkova. Tady jsme odbočili jižním směrem a po pár kilometrech zaparkovali na konečné zastávce autobusů Vranča-konečná (600m). Tady začíná i žlutá turistická trasa zprudka stoupající do sedla Pod Kohútkou (870m). Namísto abychom šlapali pěšky, sedli jsme na kola a přejeli potok Vranča.
Prudké stoupání po klikatící se úzké silnici na hřeben Javorníků nám dalo pořádně zabrat. Většina cyklistů si toto stoupání odpustí a vyjede vozem až do sedla Pod Kohútkou a odtud pokračují po značené hřebenovce.
Cesta po červené značce vede kolem hotelu Portáš, přes Stolečný vrch (961m), Frňovské sedlo až na vrchol Malého Javorníku (Chotárna). Všichni cyklisté s výjimkou nás dvou zde jeli na horských kolech. Naše treková, tedy spíše na horší silnice určená kola, dostala v terénu řádně zabrat. Často jsme museli na kluzkých kamenech, v prudkých stoupáních nebo přes bláto kolo vodit. I tak jsme si jízdu užili a po vyvedení posledního dlouhého stoupání jsme dosáhli vrcholu Malého Javorníku (1021m). Stezka zde uhýbá na Slovensko ve směru na Velký Javorník (1071m), ale naším cílem byla pouze jediná česká tisícovka Javorníků.
Cestou zpátky po hřebenovce bylo nutné překonat na našich vratkých kolech stejné potíže jako při cestě na vrchol. V prudších sjezdech naše kola drnčela tak, že jsme mezi jezdci na horských kolech vyvolávali výbuchy smíchu.
Závěrečný sjezd po silnici k autu byl bez nadsázky odměnou.
Celkový čas | 3 hodiny |
Vzdálenost | 17 kilometrů |
Převýšení | 400 metrů |