Naším cílem je přiblížit vám krásu nedalekých hor. Popsat vybranou výstupovou trasu, doporučit potřebné vybavení, průvodce, mapu, ... vyčíslit cenu za výlet.
Na neděli jsme si vybrali snazší kopec tentokráte v Krotkém Císaři, který leží asi 10km autem severně od vyššího Divokého. Zahmer Keiser je rozlohou podstatně menší a nejvyšší vrchol leží těsně nad 2000m. Ráno jsme přeparkovali, protože jsme stáli na soukromém parkovišti a vyrazili směr Jofenalm. Cesta vedla do příkrého kopce a po 500m stoupání jsme byli na místě. Dále jsme pokračovali na Winkelalm. Podél sněhových polí v úmorném vedru stoupáme až k začátku feraty ...
Kaisergebirge je vápencovo-dolomitové pohoří náležící k východním Alpám. Dělí se na dvě části. Severní, zelení porostlý Zahmer Kaiser (Krotký císař) s nejvyšší horou Pyramidenspitze (1997 m) a jižní, skalnatý Wilder Kaiser (Divoký císař) s nejvyšší horou Ellmauer Halt (2344 m). Oba masivy rozděluje potok Kaisertalbach, který se vlévá do Innu. Divoký císař je Mekkou zejména rakouských lezců. Přes nízkou nadmořskou výšku nabízí řadu atraktivních vícedélkových lezeckých cest ...
Mont Blanc je nejvyšší hora Alp, vypínající se na francouzsko-italském pomezí do výšky 4 810m. Mont Blanc je tradičně považován za nejvyšší vrchol Evropy, avšak z důvodu stávající metodiky pro určení evropskoasijské hranice je tento titul připsán kavkazské hoře Elbrus (5642m). Pro červencový výstup (r. 2011) jsme zvolili trasu přes tři hory (Three Monts Route), II/PD+ 50°, 1425m, která začíná příjemným výjezdem lanovkou na Aiguille du Midi ...
Aiguille d´Argentière (3902m) se nachází v masivu Mont Blancu a patří mezi jednu z dominant údolí ledovce Argentière. Hora je velmi krásná a zajímavá jak s ohledem na její tvar, tak i s ohledem na nepřeberné možnosti výstupových tras. Vrcholu bylo prvně dosaženo v roce 1864 skupinou vedenou E. Whymperem a jeho kolegy M. Reilly Crozem, M. Payotem a H. Charletem. My jsme zvolili výstup ve východní stěně kuloárem Barbey. Trasa vede převážně ve strmém sněhovém svahu a prvně byla zlezena v roce 1884 ...
Tête Blanche (3429m) je hora ležící na hranici mezi Francií a Švýcarskem a spolu se sousedící horou Petit Fourche (3520m), jsou perfektní kombinací vrcholů, které lze zlézt v oblasti masivu Mont Blancu. Obě hory nejsou nijak náročné, vyžadují však správný mix dovedností a technických schopností, a jsou tudíž velmi dobrým terénem pro začátečníky a zájemce o alpinismus. Gaston Rébuffat dokonce kombinaci těchto dvou výstupů zařadil mezi nejkrásnější lezení v oblasti Mont Blanc …
Le Portalet (3344m) je hora oddělující údolí (bazény) ledovců Tient-Orny a Saleina. Nepatří mezi často lezené a prominentní vrcholy. Se svou výškou je až 369. nejvyšší švýcarskou horou. Úbytek sněhové pokrývky a letní sucha způsobují postupnou „devastaci“ hory. Nejčastěji se hora zlézá od ledovce d´Orny. V severní a severovýchodní stěně jsou tři pěkné výstupové trasy. Západní stěna, kterou jsme zvolili pro snadnou přístupnost z bivaku des Plines (2983m), je častěji využívána k cestě dolů …
Weisskugel, italsky Palla Bianca, je se svými 3739 metry druhou nejvyššího horou Ötztálských Alp a současně třetí nejvyšší horou Rakouska. Typickým pro Weisskugel je fakt, že je doslova v zajetí ledovců, které jej obklopují ze všech stran. Nejvhodnějším období k výstupu je především začátek léta, příp. konec jara, kdy je možné vybírat opravdu ze všech výstupových směrů. Později se stoupající teplotou klesá velmi rychle i kvalita ledu a např. severní (severozápadní) stěna se stává nelezitelnou …
Od sedmé hodiny ranní nervózně postáváme s dalšími horolezci před nástupištěm. Zpáteční lístek za 26 Euro je naší dnešní vstupenkou do království ledu a skal. Krásná průvodčí nás ve stanici Lognan předává své kolegyni a v modernější kabině se vznášíme nad ustupujícím sněhem ledovce Lognan směrem ke stanici Grands Montets. Zkusíme snadný "kopec" - Petite Verte, jen ještě netušíme kudy to půjde ...
Gran Paradiso bylo poprvé vylezeno 4. září 1860 průvodci M. Payotem a J. Tairrazem s klienty Johnem J. Cowellem a W. Dundasem od jihozápadu. Severozápadní stěna a levý skalní hřeben byly poprvé vylezeny skupinou: L. Bon, R. Chabod a A. Cretier dne 11. června 1930 a kompletní průstup severozápadní stěnou provedli: C. Bertolone, F. Cappa a G. Giorda v roce 1958. Právě posledně zmiňovaná trasa severozápadní stěnou nás nalákala! Nádherná stěna vysoká 600 metrů o sklonu do 60º ...
Aklimatizaci před výjezdem na Elbrus (5642m) jsme strávili ve Walliských Alpách na hranicích Švýcarska a Itálie. Během čtyř dní (nepočítáme-li cestu) se několika z nás podařilo vystoupit na Castor / Castore (4228m), Balmenhorn (4167m) a Signalkuppe / Punta Gnifetti (4554m). Především se však podařilo řádně otestovat nové vybavení a naši fyzickou výdrž. Především Martin s Vláďou, kteří se pohybovali tzv. na těžko a přespávali ve stanu na rozlehlých ledovcových pláních, si dali řádně do těla ...
Nejvyšší hora Rakouska Grossglockner (3798m) nás přilákala již potřetí. Tentokráte jsme zvolili severní stěnu a výstup překrásnou linií Pallaviciniho kuloáru (Pallavicinirinne). První den, kdy jsme si nastoupali do bivakovací boudy Leo Spannraft - Glockner - Biwakschachtel ve výšce 3250 metrů probíhal dobře. Se soumrakem však přišlo bídné počasí a strašná noc v přecpaném plechovém válci. Když jsme ráno vykoukli ven, nebylo mnoho co řešit - šlo se rovnou dolů :-( Přesto nám i tento výlet přinesl nějaké zkušenosti ...
Snad největší nepřízní, která může člověka potkat v horách, je nepřízeň počasí. Bohužel je to tak, že i příliš dobrého škodí :-) Poslední srpnový víkend jsme měli skutečně dokonalé podmínky k výstupu na druhou nejvyšší rakouskou horu Wildspitze v Őtztalských Alpách. Na nebi nebyl ani jediný mráček, slunce šíleně pálilo, kolem padalo kamení a sněhové mosty přes trhliny byly až povážlivě měkké. Z parkoviště rovnou na vrchol - téměř 2000 výškových metrů nahoru. Solidní záhul, který jsme završili druhý den přechodem přes Wildes Mannle, krásným výhledem a pohodou ...
Po neúspěšném pokusu o výstup na rakouský Grossvenediger v roce 2007, jsme se znovu vrátili na místo činu. V posílené sestavě a především rozhodnuti neopakovat chyby, kterých jsme se dopustili minule. Všechno šlo podle našich představ. Počasí, které mohlo být brzdou úspěchu, nás podrželo a tak jsme v neděli 27. července 2008 dosáhli cíle. Krásný ostrý hřebínek ke kříži jsme přecházeli sami a vrchol jsme měli taktéž zcela pro sebe. Druhý pokus vyšel perfektně a osvědčil se i výstup ve větší partě ...
Znovu jsme se po více než roce vrátili do německého pohoří Wetterstein, abychom se pokusili o výstup na nádhernou dominantu města Garmisch-Partenkirchen – Alpspitze (2628m). Výstup po jedné z bohatě ocelí osázených ferrat nebyl nijak složitým či náročným podnikem. Co nás však nakonec fyzicky udolalo bylo nekonečné klesání do osady Hammersbach. Převýšení skoro 1900 metrů je hold znát :-) Příště už určitě použijeme na cestu dolů lanovku, proč si nesmyslně ničit kolena ...
Sólo výstup na rakousko - italskou horu Similaun (3606m) v Őtztalských Alpách jsem prožil v mírných obavách z možného pádu do trhliny. Nakonec se však ukázalo, že výstup byl celkem snadným podnikem a nebýt dlouhé noční jízdy autem, která nahlodala mé odhodlání a fyzickou kondici, dalo by se říct, že to byla pohodička bez nástrah. Similaun je opravdu překrásná hora s úžasným rozhledem do širokého okolí a výstup je korunován závěrečným exponovaným úzkým hřebínkem, kde se slabší povahy i trochu opotí :-) Původně jsem uvažoval, že druhý den zkusím i výstup na Wildspitze, ale bylo toho dost ...
Exponovaný hřeben Stüdlgrat je horolezeckou klasikou. Cesta hřebenem na vrchol nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru (Velkého zvonu – 3798m) nabízí vše - „leteckými“ záběry počínaje a exponovaným vysokohorským lezením obtížnosti 3+/4- konče. Perfektně nám vyšlo počasí a jediné nepříjemnosti nastaly až při sestupu. Davy „normálkařů“, desetičlenná družstva na jednom špagátě, bezohlední horští vůdci, ... Štěstí, že jsme je potkali jen jednou – cestou dolů - a to se dá vydržet :-) Parádní výstup, který nás konečně přivedl i něčemu trochu náročnějšímu ...
Slovinsko je nádherá země. Plno zeleně a krásná příroda, dobré jídlo, pivo, příjemní lidé, kteří vám někdy i rozumí, mluvíte-li mateřským jazykem, ... Prostě prázdninová dovolenková idylka. Třešničkou na dortu je výstup na nejvyšší slovinskou horu Triglav (2864m) v Julských Alpách. Z několika možných tras, jsme si vybrali středně obtížnou a bohatě odjištěnou Tominškovu cestu. Přes drobné výkyvy počasí, a vlastně i díky nim, jsme na vrcholu této hojně navštěvované hory stanuli úplně sami :-) A jako bonus jsme se rozhodli pro noční sestup ...
Vápencové pohoří Wetterstein na německo-rakouský hranicích nabízí příjemný a nikterak náročný výstup na Zugspitze (2966m). Nejvyšší německá hora je dostupná i lanovkou, na vrcholu si můžete dát vychlazené pivko, oběd nebo se ubytovat v hotelu. Vrchol je dnes zastavěn různými budovami. Výstup ovšem stojí za to. Krásná procházka údolím, po ledovci a odjištěná koncovka na vrchol. Nevybrali jsme si zrovna nejkratší trasu a 14 hodin na cestě nám nakonec dalo pořádně zabrat ...
Letní sezónu jsme se odhodlali zahájit na Grossvenedigeru (3674m). Bohatě zaledněný vrchol nejdelšího a nejmohutnějšího horského systému rakouské části Východních Alp nám však nepřál. Těžký, mokrý a velmi hluboký sníh nás nepustil ani k chatě Neue Prager Hütte (2796m) :-( Párkrát se kolem nás svezla drobná „lavinka“, šlo to špatně a tak jsme to smutně otočili. Věděli jsme ovšem, že se sem budeme muset co nejdříve zase vrátit. Jen si lépe přečteme předpověď počasí, resp. sněhové podmínky ...
Nejprve krásnou silnicí Glockner Hochalpenstrasse k parkovišti Kaiser Franz Josefs Höhe, následně po „normálce“ na chatu Adlersruhe (Erzherzog-Johann Hütte – 3454m) a brzy ráno na vrchol Grossglockneru (3798m). Přestože byl již v podstatě konec turistické sezóny, počkali jsme si ve frontě při sestupu více než půlhodinku. Nejtěžší však byl nakonec únavný závěrečný výstup k parkovišti :-) Výstup na vrchol Grossglockneru byl dokonalým završením sezóny 2006 v Alpách a příslibem, že by se mohlo dařit i v roce dalším ...
Dlouhý výstup na "Kamennou střechu" – Dachstein (2995m) nám dal zabrat. Zcela klasicky jsme si totiž nabalili tolik věcí, jako bychom se chtěli na chatu Adamek Hűtte (2196m) nastěhovat :-) Naším nejšílenějším nápadem bylo vynést si nahoru několik litrů vody, protože jsme si někde přečetli, že nahoře není! Zatracená blbost, kterou už nehodláme opakovat! Výstup od chaty byl parádní - procházka po ledovci a závěrečný "klettersteig". Kolena však už trošku nestíhala předlouhý sestup pod Gosauská jezera.