Zmrzlá veža
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký
Štítky: 2012 | Slovensko | Vysoké Tatry | Zmrzlá veža
Vstáváme do krásného rána. Máme namířeno na nejvýchodnější vrchol v hřebeni Tater – na Jahňací štít (2229m). Nahoru chceme vystoupat po turistickém chodníku, dolů se vrátit po rampě vedoucí na severní straně pod hřebenem spojujícím vrchol s Kopským sedlem. Hned u chaty začíná ostrý stoupák. Nad námi se vypíná Jastrabia veža. Do suché stěny Žeruchy nastupují horolezci. Moc jim to nejde, asi málo trénovali na překližce, nebo mají strach. Vrací se a volí jednodušší variantu.
Konečně vlézáme do doliny obklopené štíty, které mají zvířecí jména. Před námi prošlapávají cestu dvě slovenská děvčata. Pěkně si zacvičí a nám se jde krásně.
Nějak mi nesedí, že jdou holky moc doleva. Jedna z nich má na batohu helmu, což působí zkušeně a znalecky. Jdeme tedy za nimi. Nastupujeme do prudkého žlabu a stoupáme po úbočí štítu, o kterém si myslíme, že je Jahňací. V sedle nás nakonec dostihují i dva slovenští kluci.
„Chceli sme íst na Jahňací štít, ale toto nie je Jahňací štít“, povídá jeden z nich.
„Tak prečo ste išli za nami?“, táže se logicky slečna horolezkyně.
„Pretože ste pekně prošlapali stopy“, zní odpověď.
Zase jsme zabloudili. Stojíme ve Zmrzlém sedle (2266m), asi kilometr vzdušnou čarou od vrcholu Jahňacího štítu. Od nás je to kousek na Belasú vežu (2284m), kde si někdo z kamenů zbudoval bivak. Zdá se, že už je to takový tatranský zvyk. Pár desítek metrů nad námi se tyčí Zmrzlá veža (2312m). Je to obtížnější úsek, jsou tu ledové pasáže. Vlastně jediný, pravý, tvrdý, zimní led, který jsme za celou dobu potkali. Zmrzlá veža dostála svému jménu. Na výstup o sto metrů vyššího Kolového šítu rezignujeme.
Zmrzlá veža (2312m) je prakticky neznámý vrchol ležící v hlavním hřebeni mezi Kolovým štítem a Belasou vežou. Od hlavního hřebene z ní vychází hřeben Kolových věží. Má tvar pyramidy. Zezdola je obtížně viditelná, protože ji zakrývá Kolový štít a Karbuluňkový hřeben.
Na Zmrzlú vežu se vychází s Chaty pri Zelenom plese. Vrchol je poměrně snadno dostupný. Z Belasé veže se pokračuje do Zmrzlého sedla a odtud na vrchol. Údajně lze pokračovat po hřebeni až na Kolový štít, ale jedná se už o lehčí horolezecký výstup (normálka na Kolový štít vede Malou Zmrzlou dolinou přes Černé sedlo). Do Kotlinky pod Kolovým sedlom byly vidět stopy po sjezdu skialpinistů (patrně sjezd ke Kolovému plesu a odtud po značce Medodolami do Javoriny).
Na vrchol vede jedna, prý velice pěkná, lezecká cesta (Stanislawski, IV).
Kvůli brzké době zvažujeme opětovný výstup na Jahňací štít. Ze sněhových polí pod jižní stěnou spadalo několik lavin, jsou tam i malé odtrhové trhliny.
„Prečo ísť na Jahňací štít, keď aj tu je pekně“, povídá jeden ze Slováků a vytahuje z batohu plechovku Guinnesse.
Děláme malý piknik. Závidím Slovákům jejich bezstarostnost. Ráno jeden z nich povídal, že musí ještě Čechy naučit žít. Guinness je dobrý, dokonce lepší než Šariš, o kterém zlé jazyky hovoří, že je vhodný akorát na proplachování zubní protézy.
Na návrat na Brnčálku je ještě čas, proto se loučíme s bratry a sestrami. Chceme se pokusit vylézt na Jastrabiu vežu (2137m). Prý je to trojkový morálový komín. Jdeme po úpatí Karbulunkového hřebene. U meteorologického zařízení na sledování srážek začínáme stoupat. Žlabem se dostáváme do Jastrabieho sedla (2100m). Jsou tu dvě skoby na odjištění na obě strany žlabu. Před sebou máme ty nejkrásnější tatranské perly. Kežmarský, Lomnický, Pyšný a Černý štít, Vidlový hrebeň. Cesta nahoru vypadá značně exponovaně, my už jsme zpohodlnělí a máme z ní strach. Ani Karbulunkový hřeben nevěstí nic jednoduchého. Dáváme si svačinu a v uších nám stále zní slovenská mantra. Později zjišťuji, že jednoduchá výstupová rampa začíná odbočkou doleva cca 30 metrů pod sedlem.
Při cestě dolů pozorujeme na protější skále skupinku lidí, kterak postupují dlouhým žlabem až na hřeben Kozího štítu. Není to nijak strmé, ve žlabu už se drží jen původní vrstva sněhu, která se neutrhne. V podvečer je nahoře čeká krásný výhled. Kdybych o této cestě býval věděl, určitě bychom jí šli taky.
Poslední úsek těsně nad chatou si chci efektně zkrátit po zasněženém vodopádu. Krásně to klouže dolů, Johanka sýčkuje, že pod námi teče voda a sníh se pod námi utrhne. Naštěstí se neutrhl pod námi, ale před námi. Kolmých 20 metrů skály, po kterých se valí voda, nelze překonat a musíme se vracet zpátky. Na pivu v horolezeckém baru je už zase dobře.
Co vzít s sebou
V zimě turistický cepín a turistické mačky. Při zledovatělém povrchu pak můžeme doporučit ve žlabech a v závěrečné pasáži i použití lana. V létě postačí dobré boty.
Informace, odkazy a průvodci
Doporučená literatura:
Trekaři
- http://www.sprievodca.ta3.szm.com/zmrzla.html
- http://www.goat.cz/index.php?path=VysokeTatry_Vrcholy_ZmrzlaVeza_ZmrzlaVeza
Horolezci
- František Kroutil - Vysoké Tatry pro horolezce - II.díl. Pražské tiskárny, Praha 1956.
- Arno Puškáš - Vysoké Tatry, Horolezecký sprievodca - I. díl. Vydavatelstvo Šport, Bratislava 1975.
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.
