Vysoká (2547m) - severozápadní vrchol
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Pětioký
Štítky: 2012 | Slovensko | Vysoká | Vysoké Tatry
Bloudění kdesi hluboko na konci Mengusovské doliny výrazně zchladilo naše ambice na dny následující. Druhý letošní výlet za zimními výstupy ve Vysokých Tatrách a opět se rýsuje neúspěch. Jirka i Vláďa působí zuboženým dojmem. Prasklá mačka … kdybychom už v pátek večer věděli, že máme za sebou úspěšný výstup na Východný Mengusovský štít, všechno by vypadalo jinak. Oslavná pivka, silná slova, velkolepé plány … místo toho se tři schlíplé postavy povalují po pokoji.
Ráno moudřejší večera. Vstáváme, venku je skvostné počasí. Nápad na výšlap po turistické značce na Rysy se mi ani trochu nezamlouvá. Naštěstí se objevuje několik skialpinistů, kteří Jirkovi popisují své plány a nikdo není za takového počasí tak přízemní jako my. Jednoznačně potřebujeme nový cíl. Vyšší, těžší …
Žádný prvovýstup to samozřejmě nebude! Volíme Vysokou (2547m) centrálním žlabem. Dnes se tam žene dalších pár lidí na lyžích a kolikrát v zimě jsou dobré podmínky v jinak velmi lavinózním centrálním žlabu? Šanci nelze propásnout.
Cestu známe dobře. V září 2009 jsme si ji vyšlápli spolu s Jirkou a podívali se z obou vrcholů Vysoké. Sníh perfektně drží. Míjíme ceduli „zákaz vstupu“ – základní orientační bod. Zlomisková dolina nabízí pohled na nepřeberné množství výstupů žlábky a hřebínky, které jsou jen kousek od chaty. Celá západní stěna Tupé a hřeben Končistej. Příště se nebudeme štrachat nikam daleko, zůstaneme pěkně u chaty a pořádně zalezeme …
Jdeme podél potoka vytékajícího z Ľadového plesa. Po levé straně máme masiv Zlomiskové veže, který je nutné obejít. Pod jezerní stěnou Ľadového plesa se stáčíme doleva na sever do Kotlinky pod Dračím sedlem. Vystupujeme z milosrdného stínu Tupé a slunce nás nepřestane provázet po zbytek dnešní lezecké túry. První pauzu si dáváme po dvou hodinách v Dračím sedle (2223m). Je odtud nádherný výhled. Skialpinisté, které jsme dohnali, pokračují a nedávají nám nejmenší šanci, abychom se zapojili do prošlapávání stopy v centrálním žlabu.
Vysoká (2547m) je charakteristická svým symetrickým dvojvrcholem a oprávněně patří mezi nejfotografovanejší a nejmarkantnější tatranské štíty. Nachází se v hlavním hřebeni Vysokých Tater. Od Ganku jí odděluje Rumanovo sedlo, resp. Zadné Rumanovo sedlo, od Ťažkého štítu (dříve Český štít) štrbina pod Ťažkým štítom a od Dračieho štítu Vyšné Dračie sedlo. Jak již bylo zmíněno, Vysoká má dva vrcholy, severozápadní a jihovýchodní. Oba mají téměř stejnou výšku, ale častěji se stoupá na severozápadní, který je vybaven jištěním a je zde umístěn vrcholový kříž. Vrcholy rozděluje vzdálenost 67 metrů a výrazný skalní zářez hluboký 22 metrů - štrbina Vysokej.
Cesta přibližně 250 metrů dlouhým centrálním žlabem je za dobrých sněhových podmínek snadná. Sklon svahu se pohybuje do 40˚, v nejprudších pasážích pod vrcholem max. 45 - 50˚.
S Vysokou jsou spojeny i některé populární tatranské pojmy:
- Lavica - jedná se o dlouhou sutinovou lávku, která prochází od zářezu pod Kohútikom a končí napojením na centrální (hlavní) žlab Vysoké. často se názvu Lavice užívá pouze pro její závěrečný plochý sutinový úsek, který protíná jižní úbočí severozápadního vrcholu Vysoké bezprostředně před napojením na centrální žlab. Vede tudy i nejpopulárnější výstupová trasa na Vysokou a jedná se tudíž o důležitý orientační bod.
- Koruna Vysokej - označuje se tak populární hřebenovka vedoucí částí hlavního hřebene Vysokých Tater a jeho jižního výběžku. Kroutil dokonce označuje Korunu Vysoké za "velkolepou lezeckou túru". Hřebenovka překonává Ťažký štít (dříve Český štít), oba vrcholy Vysoké a Dračí štít.
Postupujeme rychle a za půl hodiny jsme ve štrbině Vysokej (2525m). Jedná se o charakteristický skalní zářez oddělující oba vrcholy Vysoké. Jen nakoukneme na druhou stranu, poté sestupujeme o pět metrů níže a lezeme na častěji navštěvovaný severozápadní vrchol. V létě je možné využít kramle a další ocel, která je tu nabouchaná do skály. Společně se skialpinisty si užíváme parádního počasí u vrcholového kříže. Je teprve krátce po poledni a bylo by škoda sestoupit rovnou na chatu. Povzbuzeni perfektními podmínkami se shodujeme, že zkusíme najít Lavici, traverzovat na Kohútik a sestoupit dolů kolem Chaty pod Rysmi.
Během sestupu centrálním žlabem potkáváme kolegy skialpinisty z našeho pokoje. Dali nám dobrý tip na výstup, prohazujeme pár slov. Večer zpátky na chatě se bohužel dovídáme, že jeden z nich utrpěl při sjezdu v centrálním žlabu Vysoké nepříjemné zranění a letěl pro něho vrtulník.
I přes Jirkovu značnou nedůvěru se mi daří celkem rychle najít Lavici. Kluci se trochu loudají, bloumám očima po okolí a rodí se plán na další výstup! Český, chcete-li moderněji, Ťažký štít (2520m) …
Co vzít s sebou
Výstup centrálním žlabem na Vysokou patří mezi velmi oblíbené a technicky nenáročné. V zimě je třeba pozorně sledovat lavinové zpravodajství a ještě lépe i pohovořit s lidmi na chatě pri Popradskom plese. Postačí základní výbava - turistické cepíny, turistické mačky. Pokud se rozhodnete pro sestup kolem chaty pod Rysmi, bude se hodit i kousek lana na slanění z Kohútiku, sedák, slaňovátko a nějaká šňůra na zřízení jistícího bodu. Při sestupu stejnou cestou není sedák, lano ... potřeba.
Informace, odkazy a průvodci
Doporučená literatura:
- F. V. Kroutil a J. Gellner, Vysoké Tatry, Horolezecký průvodce, I. Svazek, Díl I. a II., 1947, Orbis – Praha,
- F. Kroutil, Vysoké Tatry pro horolezce, I. Díl, Kriváň - Polský hrebeň, 1956, STN - Praha,
- A. Puškáš, Vysoké Tatry - Horolezecký sprievodca, Diel V - Popradský Ľadový štít - Váha (hlavný hrebeň), so všetkými bočnými hrebeňovými výbežkami, 1972, Šport - Bratislava.
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.
