Český vs. Ťažký štít
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Pětioký
Štítky: 2012 | Slovensko | Vysoké Tatry | Český štít | Ťažký štít
Rychle sestupujeme centrálním žlabem z Vysoké (2547m). Před pár minutami jsme stáli na jejím severozápadním vrcholu a teď, o padesát metrů níže, hledáme mezeru ve skalní bariéře, která nás pustí na jihozápadní svahy Vysoké a dále na Kohútik, kde chceme slanit k chatě pod Rysmi.
„Kam, do prdele, lezeš? Tady to je!“, hulákám na Jirku, který jak smyslů zbavený pokračuje v přímém sestupu a pak dlouze probírá naší trasu s kolegy skialpinisty.
„Jsem si jistej, že to tudy půjde. Polezte.“
Stojím v 50° svahu, možná nejstrmějším místě našeho dnešního výletu. Jsem na Lavici, která nás protáhne jihozápadními svahy Vysoké a Ťažkého štítu až na Kohútik. Vláďa jde hned za mnou, Jirka za námi pokračuje poněkud nedůvěřivě. Nezdá se mu sklon svahu, ale jde. Prošlapávám klukům stopu. Přeci jen jsem s lezeckými cepíny o mnoho jistější, než oni s turistickými. Ačkoli v případě Vládi to nevypadá, že by mu sklon svahu, či snad včera provizorně opravená mačka, dělaly vrásky.
Traverzujeme Vysokou. Podmínky jsou skvělé, sníh od rána pod náporem slunce dost povolil a boří se, ale je to v přijatelných mezích. Koukám na vrchol Ťažkého štítu. Otáčím se na Vláďu a nemusím skoro ani mluvit. Zkusíme!
Padesát metrů pod vrcholem odhazujeme batohy. Opatrně se přibližujeme vrcholové hraně. Nedá se úplně dobře poznat, zda nejde o sněhovou převěj či haldu měkkého sněhu mezi dvěma balvany a pod nimi díru do hlubokého prázdna. Posledních 10 metrů je zatraceně exponovaných a severní stěna Ťažkého štítu budí značný respekt.
Jirka je pár desítek metrů za námi. S Vláďou si užíváme vrcholu. Zvláště se nám zamlouvá pohled z ptačí perspektivy na chatu pod Rysmi.
Sestupujeme s cílem trefit Kohútik. V létě je to snadné, na podzim 2009 jsme nezaváhali. Stačilo sledovat prošlápnutou trasu a pátrat po jištění, které je zde instalováno. Přicházíme k charakteristické skále připomínající kohoutí hřebínek, ale po jištění ani památky. Možná je někde pod sněhem. Expozice se nám nezdá a možnosti vlastního jištění jsou mizerné. Hledáme spolu s Vláďou lepší místo ke slanění. O padesát metrů níže se zastavujeme. Je tu vhodný šutr, kolem kterého půjde uvázat šňůra. Máme jedno poloviční šedesátkové lano a dva metrové odřezky čtyřmilimetrového špagátu. Vláďa protahuje lano uvázaným okem šňůry a chystá se na slanění.
Ťažký štít (2520m) se nachází v hlavním hřebeni Vysokých Tater. Jedná se o uzlový bod, který od vrcholu Vysoké na východě odděluje štrbina pod Ťažkým štítom, od Rysů na severu sedlo Váha. Jihozápadním směrem vybíhá z Ťažkého štítu hřeben Dračí pazúriky, který propojuje Ťažký štít a Kôpky. V tomto jihozápadním hřebeni se nachází věžička Kuhútik, resp. štrbina pod Kohútikom. Štrbina je nejpoužívanějším vysokohorským přechodem z dolinky pod Váhou do Dračej dolinky a do Zlomiskové doliny. Současně tudy vede i nejsnazší a nejpopulárnější výstupová trasa na Vysokou, tzv. cesta přes Kuhútik. V zimě je terén na obou stranách ohrožován lavinami.
Do poloviny roku 2006 znělo oficiální jméno Český štít (polsky i nadále Czeski Szczyt). Toto pojmenování vzniklo chybným porozuměním polského či goralského jména ze strany pruského topografa Albrechta Wilhelma von Sydow. Goralové totiž ve svém nářečí označovali těžko dostupná místa slovem "češká", tedy těžká. Cestopisné dílo s mapou, které Sydow vydal v polovině 19. století se stalo podkladem dalších prací a zpětným překladem vznikla jména jako Český štít (nyní Ťažký štít), Česká dolina (nyní Ťažká dolina), České pleso (nyní Ťažké pleso) nebo Česká veža (nyní Ťažká veža). Přesto je s podivem, že Slovenským bratrům tolik vadila zažitá jména a měli nutkavou potřebu je v roce 2006 změnit.
Naše kroky na vrchol Ťažkého štítu vedly jižní stěnou podél hřebene spojujícího štít se severozápadním vrcholem Vysoké. Využili jsme stabilní sněhové pokrývky a po svahu o sklonu max. 40˚ - 45˚ jsme dosáhli vrcholového hřebínku. Zde bylo nutné dbát zvýšené pozornosti, neboť severní stěna štítu je velmi prudká a nebylo na první pohled poznat, zda se pohybujeme na pevném podkladu nebo pouze vysněžené mezeře mezi kameny. Po překonání krátkého skalního koně jsme stanuli na vrcholu. K sestupu jsme využili stejnou cestu a poté pokračovali západním směrem do štrbiny pod Kohútikom. Spíše vlivem nepozornosti jsme štrbinu nenašli a nše slanění poté nabralo poněkud dobrodružnější ráz. Alespoň je na co vzpomínat!
Pojmy, které se pojí s Ťažkým štítem a jeho bezprostředním okolím:
- Lavica - jedná se o dlouhou sutinovou lávku, která prochází od zářezu pod Kohútikom a končí napojením na centrální (hlavní) žlab Vysoké. často se názvu Lavice užívá pouze pro její závěrečný plochý sutinový úsek, který protíná jižní úbočí severozápadního vrcholu Vysoké bezprostředně před napojením na centrální žlab. Vede tudy i nejpopulárnější výstupová trasa na Vysokou a jedná se tudíž o důležitý orientační bod.
- Koruna Vysokej - označuje se tak populární hřebenovka vedoucí částí hlavního hřebene Vysokých Tater a jeho jižního výběžku. Kroutil dokonce označuje Korunu Vysoké za "velkolepou lezeckou túru". Hřebenovka překonává - Ťažký štít (dříve Český štít), oba vrcholy Vysoké a Dračí štít.
- Dračie Pazúriky - jsou skupinou skalních zubů krásně viditelných zejména z dolinky pod Váhou (od chaty pod Rysmi). Zuby se nacházejí v jižním výběžku Ťažkého štítu.
Jsem dost nervózní. Slaňujeme z převisu a netušíme, kde najít další jistící stanoviště. Jasně vidíme, že nám lano nestačí až na sněhový pás, po kterém bychom rádi traverzovali do sedla Váha. Vláďa jde první. Čtyřmilimetrová šňůrka, které 100% důvěřuji při lezení v ledu, dělám s ní abalaka … mi dnes přijde slabá a s hrůzou čekám, kdy ji přefikne ostrá hrana kamene!
Je řada na mně.
„Jirko, kurva, se třesu jak ratel. Z toho nemám dobrej pocit. Si v tom převisu určitě káknu.“
„Neser! To bude v pohodě. Na ledu ti to nevadí a tady budeš dělat Zagorku!“
„Do prdele!“
Mizím za hranou a houpu se v prostoru. Raději nemyslet na tu tenounkou šňůrečku, co se nahoře trhá o ostrý balvan. Přísahám si, že přejdu na tlustší pětimilimetrové, jen když to přežiju! Zespod volá Vláďa, že slanil moc dolů a nemá ani nejmenší šanci udělat další jištění. Zastavuji se v prostoru a pokouším se zhoupnout a zachytit nohou o vyčnívající kámen, abych se dostal ke skále pod převis. Zdá se mi, že vidím místo, kde by se dalo udělat další jištění a odtud posléze slanit dolů na sněhovou polici. Daří se.
Slaňuje Jirka. Sjíždí a za ním se jako mohutná kulisa našeho srandovního počínání vypíná pyramida Rysů. Chytám ho za nohu a stahuji k sobě pod převis. Navazujeme další jištění a postupně se již v klidu spouštíme dolů.
Traverzujeme do sedla po vysněženém pásu. Přemlouvám Vláďu k závěrečnému výstupu na Rysy (2503m), ale má toho pro dnešek dost. Do sedla Váha pokračuji sám. Kluci počkají u chaty …
Co vzít s sebou
Předně poznamenáváme, že v zimě je nutné pozorně sledovat lavinové zpravodajství. Terén na obou stranách jihozápadního výběžku Ťažkého štítu může být ohrožován lavinami. Jinak postačí základní výbava - turistické cepíny, turistické mačky. Určitě se při sestupu v zimě přes štrbinu pod Kuhútikem uplatní i lano a slaňovací pomůcky, včetně kusu smyčky nebo šnůry na zřízení slaňovacího bodu.
Informace, odkazy a průvodci
Doporučená literatura:
- F. V. Kroutil a J. Gellner, Vysoké Tatry, Horolezecký průvodce, I. Svazek, Díl I. a II., 1947, Orbis – Praha,
- F. Kroutil, Vysoké Tatry pro horolezce, I. Díl, Kriváň - Polský hrebeň, 1956, STN - Praha,
- A. Puškáš, Vysoké Tatry - Horolezecký sprievodca, Diel V - Popradský Ľadový štít - Váha (hlavný hrebeň), so všetkými bočnými hrebeňovými výbežkami, 1972, Šport - Bratislava.
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.
