Kouzlo podzimních Tater (II.)
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2009 | Slovensko | Vysoké Tatry
Prodloužený víkend, slunce, příjemné teplo a příroda plná zářivých podzimních barev. Takto krátce lze shrnout čtyři dny strávené na Slovensku. Tomáš dal dohromady další ročník "pánské jízdy" v obci Štôla. A vyšlo to báječně.
V pronajaté chatě se nás ve čtvrtek večer sešlo šest – Tomáš, Leoš, Martin, Jirka, Víťa a Míla. Z minulého roku nám zůstal jeden načatý hřebínek v západních Tatrách, který jsme bez vybavení cepíny, mačkami a lany v nečekaně tvrdých podzimních podmínkách nedokázali překonat. Zima a sníh nyní nehrozily a tak jsme se těšili, že přechod Tri kopy (2136m) – Baníkov (2178m) dokončíme. Další plány byly otevřené, stejně jako hospody v Popradu a okolí.
Nakousnutý hřebínek
Nedokončený přechod jsme nechtěli již dále odkládat a hned první den ráno jsme se rozjeli do obce Žiar. Po zaparkování a zaplacení 3 Eur jsme se vydali po asfaltce k Žiarské chatě. Kousek pod ní se v zimě prohnala lavina a zanechala po sobě spoušť, kterou se lesníkům nepodařilo dosud odstranit. Pás lesa podél koryta potoka je zničený a ještě na začátku podzimu tu místy leží až metrová vrstva sněhu pokrytá polámanými větvemi a kmeny stromů.
Po modré stezce jsme opatrným tempem vyrazili do Smutného sedla (1962m), tedy v opačném směru než loni. Odtud pak po červené hřebenovce přes Tri Kopy (2136m), Hrubou kopu (2166m) na vrchol Baníkov (2178m). Stezka je nádherná, se spoustou exponovaných vzdušných míst zajištěných řetězi. Přechod jsme si dokonale užili a s ohledem na počasí nemuseli vůbec nikam spěchat.
Cesta zpátky k chatě z Baníkova už nám byla dobře známá. Po zelené trase přes Prislop (2141) do Jalovského sedla (1858m) a pořád dolů. Na rozdíl od loňska však k našemu nemalému
rozhořčení nebyly v provozu koloběžky. Prý jen o sobotách a nedělích. Smůla.
Den jsme zakončili v populární popradské restauraci Hotel Café CRAZY. Koncentrace dlouhonohých Slovenek se oproti loňsku povážlivě snížila, ale dobré jídlo a příjemně rušná atmosféra vydržely :-)
Po stezkách, ale hlavně mimo!
Druhý den v sobotu jsme se rozdělili. Tomáš potřeboval zdravotní pauzu, Martin s Jirkou šli na dvouvrcholovou Vysokou (2547m) a Leoš s Víťou a Mílou zvolili výstup na Rysy (2499m).
Výšlap na Rysy se již zkraje nezdál být velkým oříškem, když se však po několika hodinách chůze rychlíci z dvojice Leoš – Víťa objevili před nápisem Koprovský štít (2363m), nestačili se divit. Kde nastala chyba?!? A přitom stačilo sledovat turistické ukazatele a správnou barvu značek. Na Rysy tak toho dne vystoupal pouze Míla. Osamocen se však určitě necítil, ve stejnou minutu jako on dosáhlo tohoto štítu dalších přibližně 200 lidí.
Martin s Jirkou si pro jistotu přibalili lano, sedáky a základní pomůcky pro případné zajištění cesty. Problematickým se ukázalo pouze nalezení stezky, která od Popradského plesa pokračuje do Zlomiskové doliny. Vězte, že stezka začíná tam, kde je velká cedule se zákazem vstupu :-)
Pak už to šlo jako po drátkách. Krásnou udržovanou stezkou podél Ľadového potoka. Pod morénou Ľadového plesa jsme odbočili vlevo do dolinky (kotliny) pod Dračím sedlom. Stezkou
jsme nastoupali až do sedla (2223m). Z dolinky je již bezpečně vidět dvouvrchol Vysoké (2547m) a tak orientace za dobrého počasí nedělá nejmenší potíže. Závěr výstupu je veden
zřetelným centrálním žlabem ústícím mezi oběma vrcholy Vysoké. V jeho závěrečné části jsme se rozhodli (i s ohledem na dobrý čas) pro výstup nejprve na JV vrchol. Delším traverzem
vpravo zpočátku po polici a následně v jednoduchém terénu jsme se dostali mezi Dračí štít a Vysokou. Odtud jsme již snadno vystoupali na jihovýchodní vrchol. Jelikož jsme si nebyli jistí
obtížností hřebenového přechodu na vrchol severozápadní a nechtělo se nám vytahovat matroš, slezli jsme stejnou trasou do centrálního žlabu a pak po částečně zajištěné cestě vylezli i
na vrchol severozápadní, kterému dominuje vrcholový kříž. Mimochodem obava byla nadbytečná a překonání žlábku mezi oběma vrcholy doporučujeme po hřebínku. My s Jirkou jsme to
k naší smůle zjistili až obhlédnutím terénu z druhé strany a pozorováním kolegů, kteří se nezalekli.
Po sestupu do sedla Váha (2339m) přes Kohútik (pod Českým „Ťažkým“ štítem) a zpáteční cestě k Popradskému plesu jsme si naplno uvědomili, kolik lidí se nechalo přilákat do hor krásným počasím. Zoufalství!
>>>Podrobný popis výstupu na Vysokou (2547m)<<<
V neděli jsme se opět rozdělili. Jirkovi s Martinem se nepodařilo přesvědčit ostatní, abychom se společně vydali z Téryho chaty (2015m) do Baraního sedla (2389m) a sestoupili k chatě při Zelenom plese (1551m). Pevným bodem v programu tak byl pouze sraz u chaty při Zelenom plese. Skupinka v čele s Tomášem šla značenou cestu na Jahňací štít (2229m).
Vše probíhalo hladce. Za dokonalého počasí a doprovodu stovek lidí, jsme dosáhli Téryho chaty (pozemní lanovka ze Starého Smokovce (1010m) na Hrebienok (1285m) stojí 4,9 euro).
Mezi Veľkým a Prostredným Spišským plesem jsme uhnuli ze značené stezky a zamířili pod hřeben Mačacej veže. Stezka je velmi dobře viditelná. Následovalo úmorné stoupání suťoviskem
do Baranieho sedla (2389m). V sedle jsme stáli krátce po poledni a tak jsme se okamžitě rozhodli protáhnout to až na vrchol Baraních rohou (2526m). Následný sestup o 1000 výškových
metrů byl z kategorie náročnějších, cesta je ale dobře odjištěna a při použití hůlek to vydržela i kolena.
Jedno auto jsme měli ve Smokovci a druhé v Bielej. V kufru bylo dost místa a tak jsme těch pár kilometrů k druhému vozidlu přejeli v šesti :-)
Stejně jako předchozího dne jsme mimo oficiální stezky potkali jen minimum lidí. Všichni však byli velmi pozitivně naladění, komunikativní a velmi rádi se s námi podělili o zkušenosti a doporučovali nám další spousty krásných výstupových tras ušetřených davů turistů.
>>>Podrobný popis výstupu na Baranie rohy (2526m)<<<
Co s sebou do podzimních Tater?
Jestliže loni už byl v Tatrách na konci září sníh, tak letos byly podmínky doslova letní. Odpovídal tomu i počet návštěvníků, zcela přeplněná parkoviště a neprůchodné značené turistické trasy.
Skvělé počasí však nic nemění na tom, že základem je dobrá pohodlná obuv. Nemládneme a tak se stále častěji spoléháme na technické pomůcky, které uleví bolavým kloubům – hůlky. Při sestupech nebo pohybu v suťovisku jsou neocenitelným pomocníkem.
Letošní ročník poukázal na další skutečnost, kterou Leoš trefně shrnul do druhého základního outdoorového pravidla: „Pro zlepšení orientace je užitečné číst turistické ukazatele!“
Fotogalerie - Tatry 2009
