Kouzlo podzimních Tater (I.)
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2008 | Slovensko | Vysoké Tatry
Poslední zářijové dny jsme strávili na Slovensku. Tomášovi se podařilo dát dohromady výlet pouze pro pány a tak jsme se mohli těšit na pohodový prodloužený víkend v podtatranské obci Štôla.
V pronajaté chatě se nás ve středu večer sešlo šest – Tomáš, Leoš, Fíša, Soldis, Vláďa a Martin. Před odjezdem jsme měli velice smělé plány. Ostatně jako vždy :-) Počasí
nám zpočátku příliš nenahrávalo, ale postupně bylo pořád lepší a lepší, až nakonec v den odjezdu bylo úplně nejlepší.
Magistrála
Hned první den jsme dali vzniknout tradici pozdního startu trojice Soldis, Vláďa a Martin. Naštěstí to tentokrát nijak neohrozilo náš ambiciózní plán - příjemnou procházku po magistrále. Výlet začal pojížděním v přeplněném autobusu, jelikož vláčky měly výluku a tak jsme raději namísto od Štrbského plesa začali výstup už ze zastávky Popradské pleso. Na chatě „pri Popradskom plese“ jsme si dopřáli druhou snídani. Následoval ostrý téměř hodinový stoupák do sedla pod Ostrvou (1966m), včetně výstupu na samotnou Ostrvu (1979m). Mlha se střídala s drobným deštěm a silným větrem.
Po magistrále místy pokryté i poměrně hlubokým sněhem jsme pohodlným tempem pokračovali k Batizovskému plesu (1884m). Tady jsme se rozdělili na dvě družstva. Kluci šli
po žluté rovnou dolů do Vyšných Hágů a Martin s Vláďou zůstali u plesa, aby rozbalili matroš a protáhli se na skalkách nad plesem.
Na nic vážnějšího nebylo pomyšlení. Silný vítr, padající sníh a teplota pod nulou dovolily jen necelou jednu délku. Prostě jsme si vyhlídli hezkou skalku a chvíli lezli. Náš prvovýstup jsme zcela subjektivně ohodnotili jako šest mínusku.
Když jsme sešli do Vyšných Hágů k autu, byla tma. Všichni už byli po večeři. Nezbývalo než zajet pouze ve dvou na večeři do Popradu – přímo v centru je Hotel Café CRAZY s restaurací a irskou hospodou. Ukázalo se to jako skvělá volba.
Zasněžený hřebínek
V pátek jsme brzy ráno nasedli do aut, samozřejmě posádka č. 2 měla opět zpoždění, a hnali to do obce Žiar nad Liptovským Mikulášem. Cílem našeho putování byl přechod části hřebene západních Tater z Baníkova (2178m) na Tri kopy (2136m). Pavla sice celou noc trápila sra…, ale postavil se tomu čelem, samozřejmě vybaven dostatečnou zásobou toaleťáku.
Kus nad obcí Žiar je placené parkoviště (80 SK/den). Odtud jsme šli po asfaltce k Žiarské chatě. Následovala druhá snídaně a výstup do Jalovského sedla (1858m). Cestou nahoru postupně přibývalo sněhu a značně zesílil i vítr. V sedle jsme na sebe navlékli vše, co bylo v batůžcích a škrábali se na předvrchol Prislop (2141m). Fíša se rozhodl pro samostatný sestup. Pravda je, že jeho letní vycházková obuv v kombinaci se zasněženým a stále více exponovaným hřebenem a nepříznivými povětrnostními podmínkami nedovolovaly další postup. Na Prislopu jsme se omylem jali oslavovat dosažení Baníkova. Náš omyl byl zapříčiněn naprosto minimální viditelností. Nadšeně jsme pokračovali po hřebeni.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme po více než půl hodině došli k zasněženým ukazatelům, odhrnuli sníh a uviděli nápis „Baníkov (2 178 m.n.m.)“. S naším vybavením,
tedy bez maček a cepínů, bylo čím dál riskantnější jít dál. Někde hluboko pod sněhem se skrývaly řetězy a kdesi za bílou tmou byla cesta po hřebeni na Tri kopy. Zabalili jsme to.
Cestou dolů, když se nečekaně zlepšilo počasí, nás naše rozhodnutí na chvíli zamrzelo. Ale i tak by to byl zbytečný risk. Náladu nám spravil divoký sjezd na koloběžkách od chaty k parkovišti (se skupinovou slevou 100SK/osoba, normálně 150SK/osoba). Nakonec se ozval i ztracený Fíša, který nám šel kamsi naproti a mohli jsme jet do Popradu na společnou večeři spojenou s pitím převážně nealkoholických nápojů :-)
Malá/Velká Studená
Třetího dne nabralo zpoždění druhé posádky takových rozměrů, že jsme se potkali vlastně až večer. Tomáš, Leoš a Fíša nasadili na trhák. Zaparkovali vůz ve Starém Smokovci (celodenní parkování 160SK) a využili výhodné ceny 190SK/osoba za pozemní lanovku (cena za cestu tam i zpět) mezi Starým Smokovcem a Hrebienkom. Dále přes Zámkovského (1475m) a Téryho chatu (2015m) dosáhli Priečného sedla (2352m) a sestoupili zpět Velkou studenou dolinou. Na cestě je čekal hluboký sníh a obtížné pasáže pod sedlem. Poslední večer našeho pobytu neměli náladu na nic než spánek.
Soldis s Vláďou a Martinem se vydali na cestu ze Starého Smokovce pěšky. Krátce po 13 hodině u Téryho chaty padlo rozhodnutí, že se namísto škrábání se sněhem do Priečného sedla půjde lézt na skalky. Žltá veža byla v mrazivém stínu a tak jsme se vybrali na protější svahy pod Lomnickým štítem. V tzv. Malém svahu jsme si zcela náhodně vybrali nevelkou skalku a více než hodinku na ní nacvičovali zakládání jištění. Na slunci bylo parádně.
Cesta dolů utekla jako voda a večer jsme opět zajeli do Popradu na výbornou večeři.
V neděli ráno jsme jeli domů, ku Praze.
Co s sebou do podzimních Tater?
Podzimní Tatry jsou nádherné. Štíty pocukrované bělostným sněhem, zbarvující se listy stromů a zmenšující se počty turistů. Na co je však třeba myslet vždy, je obuv! Leoš to trefně shrnul v základní outdoorové pravidlo: „Pořádné boty, to je základ!“
Dále je potřeba počítat se sněhem a povětšinou i chladným počasím, které umí být za silného větru dosti vlezlé. Rozhodně není namístě vyhýbat se nasazení maček, zvláště při přechodech sedel nebo zasněžených hřebenů. Dobrá je alespoň jedna hůlka pro zlepšení stability během sestupů po zasněžených klouzajících kamenech.
Dobré je také nepodlehnout lenosti a průběžně pracovat s vrstvami oblečení. Snad nejhorší je zbytečně se potit nebo naopak během svačinky mrznout pouze v tričku.