Slavkovský štít (2452m) - Veverkův žlab
Autor: Martin Linhart | Václav Mlynařík
Fotografie: Martin Linhart | Václav Mlynařík
Štítky: 2013 | Slavkovský štít | Slovensko | Vysoké Tatry
Víkendový itinerář byl tradičně ambiciózní:
- noc z pátku na sobotu: cesta vlakem z Prahy do Starého Smokovce;
- sobota: dopoledne cesta na skialpech ze Starého Smokovce na Zbojnickou chatu s pauzou na lezení ledů v severní stěně Slavkovského štítu a odpoledne nějaký kratší výstup v okolí chaty;
- neděle: výstup Veverkovým žlabem na Slavkovský štít;
- noc z neděle na pondělí: cesta vlakem ze Starého Smokovce do Prahy.
Do vlaku nasedáme v pátek večer. Martin stačil stihnout i oslavu bráchových třicátých narozenin. Je před námi dlouhá noční cesta, tím příjemnější, že se nám daří obsadit pro sebe celé kupé. Za sebou necháváme hektickou volební Prahu s veškerými trampotami při shánění skialpinistického vybavení.
Ve vlaku vybavení zkontrolujeme, spravedlivěji rozdělíme zátěž a v cestě pokračujeme za poklidného klábosení. Později se nám daří i trochu zabrat. Ráno před sedmou hodinou přijíždíme do Popradu, protáhneme nohy a při čekání na navazující spoj zakoušíme první ostny tatranského mrazu. V čekací hale se začínají scházet podobně ladění turisté, tu člověk zahlédne na batohu přikurtovaný cepín, tu sněžnici, tu při pádu na zem zarachotí skialpy.
Z Popradu nás električka (myslím, že to je opravdu tramvaj, byť se to napůl tváří jako vlak) zaveze do Starého Smokovce, kde prohodíme pár slov s místním rolbařem. „Pozdravujte Jana na Zbojnické, od Juraje.“ Poprvé natahujeme pásy na lyže a zakoušíme potěšení z prvních neklouzavých kroků. Jde to! Při cestě na Zbojnickou chatu kolem nás sviští vytrénovaní chodci v pohorkách. Z jejich závratné rychlosti se nám točí hlava. Jde o náš první výlet na skialpech. Chvilku nám proto trvá, než své pohyby přizpůsobíme novému vybavení. Ani tak ale zdaleka nepostupujeme tak rychle, jak bychom chtěli, naopak se zdá, že ve vyšlapané stopě nás naše skialpová výstroj spíše brzdí.
Cestou si uděláme krátkou přestávku u ústí Veverkova žlabu, který zdobí nádherný ledopád. Bude nám naše třicetimetrové lano stačit? Po hodině snažení zjišťujeme, že s třicítkovým lanem tuto překážku nezdoláme. Naší pozornosti však neuniknou stopy vyšlapané vlevo od Veverkova ledopádu – následujeme je, abychom zjistili, že ledopád lze po boční římse obejít ... Plán B na zítřek tedy máme.
Na Zbojnickou chatu přijíždíme se západem Slunce. Ubytujeme se, Janovi pozdravení sice vyřídit zapomeneme, ale i tak nám dá slevu několik centů, jíž si nárokujeme na základě titulu nezkušených turistů, kteří si s sebou nevzali dost peněz. Tato nepříjemnost nám ale na druhou stranu zajistí, že večer nestrávíme v krčmě nad pivem, ale odpočinkem. Zachumlaní v dece na pokoji se také dozvídáme, že nám nepovládne kníže, nýbrž Zeman. Škoda, již jsme se těšili, že se za námi na Slovensko podívá i exulant Klaus.
Slavkovský štít (2452m), Veverkův žlab, II/AD 55˚, WI 3, 1000m
Slavkovský štít je mohutnou horou s výrazným hřebenem spadajícím na východ. Je také jedním z mála volně turisticky přístupných vrcholů. Jeho název je odvozen od malé vesničky Veľký Slavkov, kolem níž projíždí električka z Popradu do Starého Smokovce. Štít působí od jihu hodně mohutně, a přestože nepatří v Tatrách k těm nejvyšším, počítají se výhledy od vrcholového kříže k těm nejkrásnějším. Horolezecky zajímavá severní stěna Slavkovského štítu je dobře přístupná z Velké Studené doliny, kterou prochází turistická trasa na Zbojnickou chatu. Ideální výchozí místo pro výstupy ze severu.
Veverkův žlab v severní stěně Slavkovského štítu má nepříliš náročný vytrvalostní charakter. Objektivní riziko zimního výstupu představují laviny. Je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost stavu sněhové pokrývky a ověřit si předem možnosti výstupu v tomto lavinézním terénu. Převýšení žlabu je značné. Více než 1000 výškových metrů o maximálním sklonu 55˚. Orientační doba výstupu z doliny: 5 - 7 hodin.
Veverkův ledopád je nejnáročnějším a zárověň nejkrásnějším úsekem na celém dlouhém výstupu žlabem. Naleznete jej snadno. Ve chvíli, kdy se před vámi otevře pohled do Velké Studené doliny, spatříte nalevo mohutný ledový jazyk vytékající ze zářezu Veverkova žlabu. Ledopád měří přibližně 30 metrů, dosahuje sklonu 80 - 85˚ a hodnotíme jej obtížností WI 3.
Alternativní trasa obcházející ledopád je v zimně závislá na kvalitě sněhu. Jedná se o exponovaný přibližně 50metrový úsek, kde není mnoho příležitostí k jištění. O to více jich je však k nechtěnému uklouznutí. Jedná se o nejtěžší místo celého výstupu - max. sklon 75˚.
Sestupová trasa vede po letní modré turistické značce, která kopíruje východní hřeben štítu směrem k chatě na Hrebienku, která je za dobré viditelnosti i dobrým orientačním bodem. Skialpinisté tradičně sjíždějí přímo na jih ve směru na Starý Smokovec. Orientační doba sestupu do Starého Smokovce: 2 hodiny.
Druhý den vstáváme v šest hodin ráno a vyrážíme za úsvitu před sedmou hodinou. Cesta ze Zbojnické nám ukázala další slabinu v našem výcviku – zvládnutí skialpů z kopce je pro nás přinejmenším stejně náročné jako do kopce. I tak se ale po půl hodině dostáváme k Veverkovu žlabu. O lezení ledopádu se nyní ani nepokoušíme a rovnou jej obcházíme po římse vlevo. Zde se také setkáváme s nejadrenalinovějším zážitkem. To když se v už tak náročném terénu do cesty postaví zmrzlá mírně převislá závěj. I s tou si ale poradíme a zdárně postupujeme. Pár metrů za ústím žlabu nacházíme bezhlavé tělo malého kamzíka. Stopy, které jsme následovali, končí u něj.
Cesta žlabem nahoru je plynulá. Tu se brodíme více, tu méně, někde se v sypkém prašanu vzhůru jen plazíme. Děláme si dvě přestávky. Poté kolem druhé hodiny odpoledne dosahujeme hřebene Slavkovského štítu. Po překonání dlouhého žlabu ale jakoby nás opustily všechny síly. Závěrečných pár set metrů v terénu připomínajícím ve srovnání s tím, co je za námi, spíše rovinku, je pro nás nejtěžších. Po pohlazení vrcholového kříže pořizujeme vrcholové snímky, krátce se posilníme a vydáváme se na cestu zpět. Místo skialpů raději volíme sestup pěšky přímo po hřebeni. Upozornění pro méně zkušené skialpinisty: sundání maček, nazutí lyží, výměna cepínů za hůlky, atd. trvá rozhodně déle než deset minut. Pokud se tedy domníváte, že krátký vzdálenostní náskok svého kolegy takto doženete, zadržte a pěkně šlapejte dál po svých. Zvláště pokud vás na vrcholu přepadne byť krátká, o to však prudší, chumelenice.
Do Starého Smokovce dorážíme s posledními paprsky slunce. V Popradu se před odjezdem vlaku ještě stihneme pořádně nadlábnout, aby se nám v nočním spoji dobře spalo. To se nám vcelku daří a do Prahy přijíždíme relativně odpočati kolem čtvrté hodiny ráno. Příjemný víkend.
Co vzít s sebou
Standardní vybavení: helma, sedák, jistítko, odsedka ... a pokud se rozhodnete pro variantu přes ledopád, tak doporučujeme ideálně dvě, ale postačí jedno 50 nebo 60 metrů dlouhé poloviční lano, 5 šroubů do ledu, volné karabiny, lezecké cepíny a mačky. Pokud budete ledopád obcházet, tak se značnou dávkou opatrnosti vystačíte s turistickými mačkami a turistickým cepínem. Pro dojištění velmi exponované části kolem ledopádu doporučujeme kratší lano, dvě sešité smyčky a volné karabiny. A především pevné nervy. S velkou pravděpodobností nebude moc příležitostí k vybudování jištění (možná keřík či kleč). Nad ledopádem je štand (řetěz a ocelová mailonka).
GPS
Ke stažení je k dispozici soubor ve formátu *.gdb pořízený přístrojem Garmin eTrex 30, který obsahuje dva trasové body: štand nad Veverkovým ledopádem a vrchol Slavkovského štítu (2452m).
Informace, odkazy a průvodci
Doporučená literatura:
- F. V. Kroutil a J. Gellner, Vysoké Tatry, Horolezecký průvodce, II. Svazek, Díl III. a IV., 1947, Orbis – Praha,
- F. Kroutil, Vysoké Tatry pro horolezce, II. Díl, Východná Vysoká - Kopské sedlo, 1956, STN - Praha.
Weby:
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.
