Pekelný víkend
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký
Štítky: 2016 | Dračí hřeben | Patria | Satan | Slovensko | Vysoké Tatry
Přelom července a srpna znamená naší tradiční chlapeckou společnou dovolenou na severu Slovenska. Letos jsem dal panovi Klubíčkovi na výběr několik hřebenovek. No a ten kluk ušatej si vybral samý pekelný záležitosti. To by v tom byl čert, aby z nich nekoukal drak nebo satan.
Sedím na Budějovický v cukrárně, usrkávám kapučíno a čekám na Klubíčko, až se skutálí ze čtvrtýho patra, bychom vyrazili do Tater. Jan řídí rychle jako Lauda a bezpečně jako Loprais, tak po pár hodinách uleháme do spacáků na Štrbském plese.
Dračí hřeben
Ráno si slunce dává načas. Na Popradské pleso je cesta taková nijaká, pomůže až panák myslivce u jezera. Zlomiskovou dolinou již jdeme v lepší náladě. Piknik pořádáme až na bažinaté rovině.
Cesta na Zlomiskovou vežu začíná hned na začátku terasy. Vede tu nenápadný chodníček přes kleč. Výstup vypadá zespodu trochu náročněji než ve skutečnosti. Do sedýlka je to úplně na pohodu, pak přichází krátký, ale lehký úsek po skále.
Dračí hřeben ze Zlomiskové veže nevypadá vůbec hrozivě. Máme pocit, že ho přeběhneme cobydup. Jenže chyba lávky. To těžké začíná u obou Dračích hlav. Tady se nám postup zpomaluje. Někde si radši hodíme smyčku. Ale pořád je to moc pěkná túra s perfektními výhledy. Před Malou Dračí hlavou nás čeká asi desetimetrová plotna. Je třeba se zvednout na římsu, po ní traverzovat doprava a pak zase doleva. Ojišťuju si to jako v Arcu, ale stejně mi nakonec všechno vypadá. Spíše než pád tu naštěstí hrozí smrt z vyděšení. Cesta se asi chodí hodně v zimě, protože všude na skále vidíme bílé drápy od maček. Docela to pomáhá při orientaci. Do Štrbiny Dračej hlavy nás čekají dvě slaňování. Okolo šutrů je omotáno několik smyc. V druhém případě si raději přidáváme svou. Na Velkou Dračí hlavu je to už jednoduchý. Také z ní do Dračího sedla nás čeká ještě jedno slaňování.
Po asi čtyřech hodinách na hřebeni nás čeká sestup po suťovisku do Zlomiskové doliny. Do ní míří i další výletníci, kteří si vylezli na Ošarpance, Vysokou a na Ganek. K večeři je limitovaný švédský stůl s vodou z plesa a myslivcem. V péřovém spacáku od nejmenované české firmy se musím kvůli horku svléknout jen do trenek.
Vysoká hra, kde jsme tahali za kratší provaz
Ráno vidíme sluníčko jen na pár minut. Balíme kazivaky a zatláskáme se sladkým k snídani. V totální mlze stoupáme směrem k Vysoké. Slibuju Janovi pohodový turistický choďák zakončený kapučínem a zájezdem švédských turistek na Chatě pod Rysmi. V centrálním žlabu začíná pršet. Říkáme si, že to nemáme zapotřebí. Myslíme si, že už jsme skoro stejně nahoře, navíc kameny začínají klouzat.
Sestupujeme a snažíme se najít rampu, po které se jde na Kohútik. Zapojujeme i internety, ale stejně nám je to prd platný. Ve žlabu jsme byli moc nízko, možná jsme ani nedolezli k rampě. Sestupujeme dolů a přelézáme nějaká žebra. Jednou i slaňujeme. Něco mi tady nehraje. Nakonec masiv Vysoké celý podcházíme. Pod sebou vidíme Dračí pleso, nad sebou pak skalní hradbu v mlze. Kohútik je daleko nad námi.
Nakonec volíme sestup Dračí dolinou. Po vlhkých a rozviklaných šutrech, ve větru a dešti. Za plesy nás čeká sestup korytem potoka, kde vede jakás takás cestička. Občas se držíme jen drnů nebo kleče. Jsme uplně promočený. Docela pěkná bojovka, na jejímž konci si mě Jan asi vymaže z telefonního seznamu.
Nakonec se cesta napojí na chodník ve Zlomiskové dolině a víme, že jsme z nejhoršího venku. Na Popradském si konečně dáváme speciality slovenské kuchyně. Jan rezolutně rozhoduje o spaní v hotelu na Štrbskym plese. Tak se taky děje, v hotelu Toliar za 35 éček na noc. Za deset éček tu pak mají saunový svět.
Přes Satana na Patrii
Ráno je jako ze škatulky, tak napapaný ze švédského stolu upalujeme nalehko na vodopád Skok. Na druhé terase odbočujeme z chodníčku doprava. Vede tu vyšlapaná pěšinka až k výstupové rampě. Rampa je dobře označená mužiky. V místě, kde se odbočuje do žlabu, je od loňska umístěná pamětní deska se svíčkami a květinami. Výstup žlabem do sedla je po cikcak vyšlapaném chodníčku. Za chvilku už piknikujeme na vrcholu Satana.
Čeká nás druhá část Baštového hřebene. Už jsem to jednou šel, tak nemám sevřený svěrač. Můj severský klid se přenáší i na Jana. Na Prednou Baštu to vypadá trochu exponovaně, ale chyty a stupy jsou luxusní. Predná Bašta se obchází a vystupuje se zezadu po hřebínku. Za ní je pak skalní věžička, na jejímž vrcholu je plochý balvan. Plošina fejsbukovka.
Sestup k Malé Baště vypadá těžce, ale neumírejte vyděšením. Je co brát. Navíc tu v zimě chodí spousta lidí, kteří mačkami označkovali trasu. Na Patrii už to pak asi ani není na škále ujajáj. Následuje piknik nad Štrbským plesem. Sestupujeme žlabem k vodopádu Skok, protože džungle na Trigan je skutečně neprostupná.
Restaurace Furkotka se stala naším oblíbeným basecampem na Štrbském plese. Cesta domů je pak neúměrně zdlouhavá, protože před Žilinou chodci předcházejí auta.
Na závěr
Dovolená se opět vydařila, máme zážitky a ulovili jsme i několik bobříků (odvaha, vytrvalost, zdatnost). I do modrého života si můžeme vybarvit nějaká ta okénka (mytí studenou vodou). Takže zase někdy…
Rady a tipy
Pokud detailně neznáte, vůbec nevyrážejte při nejistém počasí. Zabloudit se dá všude a sestupy dolinami bez chodníků v dešti a mlze nejsou vůbec příjemné. Berte mapy a používejte internety. Nastudujte si to podle fotek dopředu.
Dračí hřeben je lepší chodit od Zlomiskové veže k Dračímu sedlu. Těžká místa se slaní. Občas se dá utéct na východní stranu. Berte s sebou: helmu, lano (stačí vůdcovské 30 m), friendy, vklíněnce, smyce, sedák, pořádné boty a teplé oblečení (protože tam fičí). Pomáhá, že jsou tam stopy po mačkách. Podrobně si nastudujte fotky. Nechte si pořádnou časovou rezervu, to nejtěžší vás čeká u Dračích hlav. Za smyce, co tam zůstaly, rozhodně neručíme. Radši si vemte vlastní s tím, že tam něco necháte. Vaše životy mají většinou větší cenu než pár korun.
Satanský hřeben už jsme na cumbresech popsali. Od té doby se to určitě chodí víc, jsou tam občas mužici a opět stopy po mačkách. Od Satana po Patrii jde jít i bez lana. Ale ti, co to neznají, nebo si nejsou tak jistí, ocení výbavu ala Dračí hřeben, zejména v úseku Predná Bašta – Malá Bašta. Sestupujte ke Skoku, nescházejte džunglí k Triganu. Celý hřeben se asi dá zvládnout za jediný den, pokud jste zdatnější. Pak by se asi jevilo jako ideální vystoupit ze Štrbského plesa na Velkú Čapiu vežu od Mlynice. První úsek Baštového hrebene je ale těžší. Výstup na Satana z Mlynice je jednoduchý, těžší místo je jen v místě pamětní desky.
Výše popsané platí pro letní podmínky. V zimě je všechno jinak a kdo neumí s mačkami a cepíny, ať tam nechodí.
