Lomnický štít (2634m) – normální cesta
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Marta Léblová
Štítky: 2012 | Lomnický štít | Slovensko | Vysoké Tatry
Nešlo si vybrat horší termín. Místenky na vlak byly rozebrány týden dopředu. Víkend prodloužený svátkem sv. Václava. Co jsem čekal? Že si lehnu na sedačku v poloprázdném kupé? Domů jedou pravděpodobně všichni Slováci pracující v Čechách. Ve vlaku není k hnutí a chvílemi stojím na jedné noze. Pod nohama se nám s flaškou v ruce povalují sociálně znevýhodnění spolucestující. Avšak moje šance vypít si plechovku piva nebo zakousnout doma pečlivě připravenou bagetu se limitně blíží nule. Po šesti a půl hodinách ve stoje nebo jiné krkolomné pozici si můžeme na posledním úseku sednout. Hororový zážitek.
Poprad - scéna z béčkového filmu: dvě zhroucené mátohy se po hodinovém spánku snaží doklopýtat k okénku a koupit si lístek na navazující spoj. Další tři čilí a odpočatí lidé plní optimismu a dobré nálady se připojují a všichni nakupují společně.
V zesílené sestavě pěti lidí vyjíždíme lanovkou až na Skalnaté pleso (1787m). Vrcholky hor jsou ukryty v mracích, ale předpověď slibuje zlepšení. Odhazujeme přebytečné vybavení do schránek na horní stanici a jdeme se psychicky připravit na premiérový výstup na Lomnický štít. Po probdělé noci neuvažujeme o ničem jiném než o normální cestě přes Emericyho nářek, resp. snažím se sám sebe přesvědčit, že chci vůbec někam lézt.
Vláďa, Jirka a Johanka relaxují nataženi na lavicích před restaurací. Nahlížím do Jirkova plánku cesty. Odpočívat budu později. Spolu s Martou vyrážíme sami na cestu pod sedačkovou lanovkou do Lomnického sedla (2196m). Cesta se klikatí po staré zelené značce a v mírném sklonu stoupá do sedla. Naštěstí nemám náladu na zkratky. Dnes by se nevyplatily. Strážce národního parku je nesmlouvavý. Požaduje naše horolezecké průkazky. Chlapík, který si cestu zkrátil, bude platit. Navíc nemá ani kartičku ČHS.
Mraky se začínají protrhávat. Po krátké pauze v Lomnickém sedle hledám cestu na širokém hřebeni do míst, kde by mohl být kotel ohraničený amfiteátrem skal a především známý Emericyho nářek. Po několika minutách chůze je jasné, že jsem se měl více přidržet stoupající linie hřebene. Jsme příliš dole. Lezeme nahoru terénem, kde je nutné občas zapojit i ruce. Kousek pod „nářkem“ je skála osazená spoustou kovů. Řetězy počínaje a kramlemi konče. Jsme na správné cestě. Navazujeme se nakrátko (tzv. po vůdcovsku) a poctivě si lezeme vzhůru bez využití osazeného jištění. Téměř kolmá stěnka pokračuje strmou roklinou směřující přímo k vrcholu. Cesta je neomylně vyznačena nepřetržitým hadem železného haraburdí. Potkáváme skupiny vedené vůdci. Trochu mi spílají, že nemáme helmy. Uznávám. Výjimečně jsem je zapomněl přibalit. Hloupá chyba! Pád kamení tu opravdu hrozí.
Lomnický štít (2634m) - Emericyho nářek (normální cesta), II/PD+, III, 850m
Lomnický štít je jedním z nejoblíbenějších vrcholů Vysokých Tater. Dlouhou dobu byl také považován za vrchol nejvyšší. K severu vybíhá od Lomnického štítu dlouhý hřeben k Baraním Rohom, které jsou odděleny Sedielkom pod Lomnickým, na jih hřeben pokračuje přes Lomnickú kopu a Lomnické sedlo a východním směrem vybíhá Vidlový hrebeň oddelený Medenou štrbinou. Pod Lomnickým štítem se rozprostírají tři doliny - Malá Studená dolina, Skalnatá dolina a Medená kotlina - z nich je možné vést výstup na vrchol štítu.
Do normální výstupové trasy přes Emericyho nářek se dostanete snadno od konečné kabinkové lanovky na Skalnatém plese (1787m). Zde můžete přestoupit na sedačkovou lanovku směřující do Lomnického sedla (2196m) nebo si to do sedla vyšlápnete po svých po bývalé zelené trase vedoucí cik-cak pod lanovkou. Cesta nezabere více než jednu hodinu i při velmi pomalé chůzi.
Normální cesta přes Emericyho nářek (III) - (vyznačena červeně) - vede z Lomnického sedla po širokém hřebeni směřujícím k Lomnickému štítu. Zde se můžete přidržet některé z již prošlapaných cestiček nebo si cestu vybíráte sami a postupně pokračujete do výrazného skalního amfiteátru. Podle našeho názoru je nejhezčí postupovat téměř po hřebeni a užívat si občasný výhled do Malé Studené doliny. Skalní kotel je potřeba přetraverzovat do jeho pravé části, kde je již z dálky viditelná téměř kolmá asi 15 metrů vysoká stěnka, tzv. Emericyho nářek. Celá stěna je bohatě zajištěna kramlemi a řetězy. Odtud již není možné ztratit směr výstupu. Stěna končí v roklině směřující k vrcholu. I roklina je po celé délce zajištěna řetězy a další ocelí usnadňující dojišťování. Po chvilce v exponovaném terénu se ocitnete pod nástupem na ocelové rošty vyhlídkových teras Lomnického štítu. Při pomalé chůzi počítejte s minimálně dvěma hodinami cesty od Lomnického sedla na vrchol.
Sestup je veden po stejné trase. Při zhoršených povětrnostních podmínkách nebo nejistém pohybu na sestupu oceníte množství ocelových pomocníků. Pod Emericyho nářkem je cesta již výhradně chodeckou záležitostí. Zpět k lanovce na Skalnatém plese se dostanete přibližně po dvou hodinách chůze (při procházce na Slavkovskou vyhlídku se výlet protáhne o půl hodiny).
Hodnocení obtížnosti:
II/PD+ zhodnocení celkové náročnosti výstupu i sestupu (alpská stupnice)
III hodnocení dle UIAA
850m celkové převýšení od nástupu na vrchol
Poslední vyhoupnutí na kovovou terasu nejvýše položené slovenské meteorologické stanice a jdeme si objednat čaj do hotelové restaurace na vrcholu Lomnického štítu (2634m). Lidí je tu opravdu hodně. Lomnický štít patří mezi ty vůbec nejnavštěvovanější vrcholy Vysokých Tater. Počasí a výhledy po okolních štítech jsou skvělé.
Vláďa dolézá na vrchol sám ve chvíli, kdy se rozhodujeme k sestupu. Jirku s Johankou potkáváme v závěrečné roklince. Pro jistotu Martu dojišťuji i cestou dolů. Sestup pod Emericyho nářkem vedeme přímo po linii hřebene zpátky do Lomnického sedla. Máme krásný výhled na Téryho chatu v Malé Studené dolině. Ze sedla se jdeme ještě projít po zelené turistické stezce na Lomnickú vežu s výhledem na východní stranu Slavkovského štítu. Sestup pod lanovkou ke Skalnatému plesu je otázkou pouhých pár minut. Kde se všichni ubytujeme? Otázka o mnoho složitější! V tomto termínu hlásí všechny horské chaty plnou obsazenost. Jdeme na pivo na Skalnatou chatu k panu Kulangovi. Chata běžně ubytování nenabízí a král tatranských nosičů Laco Kulanga dnes očividně nemá dobrou náladu. Přesto to zkoušíme. Tváří se trochu nerudně a něco nesrozumitelného procedí mezi zuby. Jisté je, že jeho odpověď nebyla pozitivní. Tak ještě jedno pivo. Diskuse nad mapou. Najednou pan Kulanga přichází a bere nás s sebou, abychom se podívali na malý pokojík se čtyřmi lůžky. Jsme nadšeni a ihned jeho nabídku za 10 euro na osobu bereme. Spaní vyřešeno … jedna dvojice bude muset spát na úzké posteli natěsno.
Co vzít s sebou
Výstup se dá lehce zvládnout pouze v dobré obuvi, ale i přesto doporučujeme přibalit: helmu, sedák, jistítko, odsedku, 30 metrů dlouhé poloviční lano, 2 expresky, 2 volné karabiny, 2 sešité smyčky a HMSku.
Dojištění vlastními prostředky využijete například během sestupu za zhrošených povětrnostních podmínek.
GPS
Ke stažení je k dispozici soubor ve formátu *.gdb pořízený přístrojem Garmin eTrex 30, který obsahuje výstupovou trasu od Skalnatého plesa na vrchol a zpět. A soubor s trasovými body – vrchol Lomnického štítu a Lomnické sedlo.
Ke stažení:
Informace, odkazy a průvodci
Doporučená literatura:
- F. V. Kroutil a J. Gellner, Vysoké Tatry, Horolezecký průvodce, II. Svazek, Díl III. a IV., 1947, Orbis – Praha,
- F. Kroutil, Vysoké Tatry pro horolezce, II. Díl, Východná Vysoká - Kopské sedlo, 1956, STN - Praha.
Weby:
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.
