Lekce polštiny na Rysech
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2012 | Rysy | Slovensko | Vysoké Tatry
Sestup z Ťažkého štítu (2520m) byl více adrenalinový, než bych si byl přál. Z nepozornosti a obyčejné hlouposti jsme si pořádně neprohlédli štrbinu pod Kohútikom a během chvilky ji označili za nevhodnou ke slanění. O pár metrů níže jsme už podlehli nutnosti někde slanit. Stoupat zpět ke Kohútiku? Ne. Takže první vhodný kámen, čtyřmilimetrová šňůrečka a krok do prázdnoty pod převisem.
Jirku s Vláďou se mi nedaří přesvědčit, aby se mnou ve strmé stěně traverzovali do sedla Váha a pokračovali nahoru. Na třetí kopec.
„Sejdeme se u chaty, jo. A ne že půjdete napřed!“
„Jasně počkáme na tebe.“
Ujišťuji se, že na mne kluci počkají, než si na závěr dnešního výletu vyběhnu na Rysy. Přišlo by mi líto nezajít nahoru, když už jsem kousek od sedla Váha (2340m). Na Rysech jsem byl naposledy před více než deseti lety!
Výstup na Rysy po turistické trase je i v zimě pohodovou procházkou. Celý den nám přeje počasí, batoh mám lehký a převýšení pouhých 150 metrů by nemělo činit potíže. Sníh je místy vyfoukaný a sem tam lze na kamenech zahlédnout červenou turistickou značku. Zledovatělý povrch Kopy nad Váhou perfektně nese. Vůbec se nebořím a po chvilce jsem na jihozápadním žebru, které spadá až dolů k Žabím plesům. Zimní stezka vede právě tudy. Od chaty stoupá strmě vzhůru a pak po žebru k vrcholům Rysů.
Překonávám postupně jihovýchodní vrchol (2473m), Prostrednou priehybu v Rysoch, střední a současně i nejvyšší vrchol (2503m) a konečně i Zadnou priehybu v Rysoch. Po 20 minutách jsem na severozápadním vrcholu (2499m). Prochází tudy slovensko–polská hranice. Stojím na nejvyšší polské hoře. Hraniční patník je zkrátka o mnoho fotogeničtější, než o necelé 4 metry vyšší, ale zato zcela pustý vrchol střední. Přesto i k němu se váže jedna zajímavost. Střední vrchol je totiž nejvyšším bodem ve Vysokých Tatrách, který je volně přístupný bez horského vůdce.
U patníku posedávají dva polští turisté. Dáváme se krátce do řeči. Společnými silami za využití česko-slovensko-polštiny se ode mne dovídají, že mohou bez obav sestoupit na Slovensko a nečeká je tam žádný výběrčí pokut nebo poplatků. Varují mne, že na jejich straně hranice se hlídá. Nejspíše to bude proto, že hraniční přechod pro pěší je zde oficiálně otevřen pouze od 1.7. do 30.9. Nicméně Slováci tento detail na rozdíl od Poláků neřeší. Ostatně rozdíl je i v přístupech do národních parků. V Polsku se platí za vstup všude (např. na polské straně Krkonoš), takže asi i proto taková aktivita.
Rysy (2503m) jsou jedním z nejpopulárnějších štítů hlavního hřebene Vysokých Tater. Rysy jsou odděleny od Ťažkého štítu známým sedlem Váha (2340m), od Malých Rysů Sedielkem pod Rysmi a od Žabieho koňa v hlavním hřebeni je odděluje Žabie sedlo. Všechny tři vrcholy Rysů leží velmi blízko u sebe. Uzlový severozápadní vrchol, který je současně nejvyšším bodem Polské republiky, měří 2499 metrů, střední nejvyšší vrchol měří 2503 metrů a nejmenší jihozápadní vrchol pak dosahuje výšky 2473 metrů. Vrcholy jsou odděleny Prostrednou a Zadnou priehybou v Rysoch.
Rysy patří v hlavní letní sezóně k nejvyhledávanějším cílům turistů. Vedou sem upravené stezky od Popradského plesa i z polské strany od Mořského oka. Výstup ze slovenské strany je pohodlný a velmi snadný. Kdo si chce užít více železa v podobě řetězů, kramlí … vystupuje z Polska techničtější a náročnější cestou.
Rysy také proslavil výstup V. I. Lenina, který si je „vyběhl“ během svého pobytu v polském Poronine v roce 1913. Pravděpodobně příprava na drsný život drsného „revolucionáře“!
Na jižní straně leží v dolince pod Váhou nejvýše položená tatranská chata – chata pod Rysmi (2250m). V roce 1933 ji postavil Klub československých turistů a lyžařů. Původní skromná chata sestávající pouze z jídelny a kuchyně byla ve 40. a 50. letech značně poničena lavinami. Zásadní rekonstrukcí prošla až v roce 1977, kdy bylo přistavěno patro. V letech 2000 a 2001 však udeřily laviny z Ťažkého štítu znovu a chatu silně poškodily. Možný byl pouze improvizovaný provoz. V roce 2010 byla i přes jednoznačný nedostatek finančních prostředků zahájena rekonstrukce, která stále probíhá. Nahánějí se sponzoři a donátoři, mezi nimiž figuruje nemalými částkami i ČHS. Vizualizace celého projektu vypadá skvěle, nechme se však překvapit výslednou realitou.
Když jsme na jaře roku 2011 sbírali pod Satanem síly k výstupu, nečekaně jsme se potkali s jednou z tatranských ikon. Stále optimistickým šedesátníkem Viktorem Beránkem – chatařem z Rysů (od roku 1977). Krásné setkání …
Mažu rychle dolů.
„Jdeme napřed.“ Hulákají na mne odspodu kluci, jen co mne zahlédnou sestupovat žebrem.
„Docela bych se napil. Počkejte!“
„Není čeho. Chata je pořád zavřená.“
Svižným tempem sestupujeme Mengusovskou dolinou k chatě pri Popradskom plese … v jídelně v rychlosti polykám několik soust a za svitu čelovky uháním sám do Štrbského plesa, abych stihl zubačku do Štrby a vlak na Prahu před osmou hodinou večerní. Kluci zůstávají …
Co vzít s sebou
Výšlap na Rysy ze sedla Váha vedl po značené turistické trase, ale i tak je v zimě nutné pozorně sledovat lavinové zpravodajství. Co se vybavení týče, tak zcela postačí hůlky nebo turistický cepín a turistické mačky. Těžší úseky pod chatou jsou zajištěny lany.
Informace, odkazy a průvodci
Doporučená literatura:
- F. V. Kroutil a J. Gellner, Vysoké Tatry, Horolezecký průvodce, I. Svazek, Díl I. a II., 1947, Orbis – Praha,
- F. Kroutil, Vysoké Tatry pro horolezce, I. Díl, Kriváň - Polský hrebeň, 1956, STN - Praha,
- A. Puškáš, Vysoké Tatry - Horolezecký sprievodca, Diel VI - Rysy, hlavný hrebeň, so všetkými bočnými hrebeňovými výbežkami, 1979, Šport - Bratislava.
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.
