V krátké době stoupáme stejný krpál od Brnčálky do Červené doliny potřetí. Mrholí a je mlha. V duchu si oba pokládáme otázku: „Jak v tomhle zimním nečase půjde lézt letní cestu ve skále?“
Nastupujeme na jižní Puškášův pilíř. Martin tahá a hned v první délce, která je nejtěžší, má problémy, když se dostává pod skalní blok, který musí přelézt. Já chci zpátky na chatu. Pak se usmívá sluníčko a my si zvykáme stoupat v těch nemožných těžkých a tvrdých zimních botách. Cesta je dobře odjištěná. Začíná se nám to líbit a získáváme jistotu. Ale stejně jdeme oproti psanému času pomalu. Hold zima je zima!
Závěrečný hřebínek je už tradičně po rozbředlém sněhu, štěrku a tatranském drnu. Ale nic nás nezastaví. Na vrcholu se dostavuje fajn pocit, i když není žádný výhled. Žlabem dolů budu chodit po špičkách. Zase totiž padají laviny …
Kozí kupka je věž v hřebeni krátkého jihovýchodního výběžku Jahňacieho štítu, kterému dominuje Kozí štít. Hřeben odděluje Červenou dolinu od Doliny Bílých ples. Kozia Kôpka je oddělena od Kozieho štítu Východnou Kozou štrbinou a od Žltých Kôpok směrem k Jahňaciemu štítu Západnou Kozou štrbinou. Do obou skalních štěrbin směřují z jihozápadu suťové kuloáry. Jimi lze dosáhnout hřebene snadným chodeckým terénem. Samotná Kozí kupka je rozdělená nápadným žlabem ve středu jižní (lépe asi jihozápadní) stěny. Přímo na jih směřuje výrazný jižní pilíř, kterým vede na vrchol známá Puškášova cesta. V jihozápadní stěně pilíře existují další cesty střední obtížnosti.
Pod jižní pilíř se dostanete po turistickém chodníku od Chaty pri Zelenom plese směřujícím na Jahňací štít. Nejprve strmě vystoupáte na morénu, nad kterou se rozkládá Červená dolina. Pokračujeme ještě asi 400 metrů po stezce a odbočíte doprava přímo k nejnižšímu místu jižního pilíře na Kozí kupku. Cesta od chaty nezabere více než jednu hodinu i v zimě.
Na jižní Puškášův pilíř (III) - A. Puškáš (23. června 1952) – (vyznačena zeleně) jsme nastoupili mírně zleva (ačkoli průvodce hovoří o nástupu mírně zprava). První délka je klíčová a končí na velké polici, kde je i luxusní jistící stanoviště. Štand ze dvou lepených borháků. Pak se cesta stáčí mírně doprava a dále stoupá ještě dvě délky po pilíři. V každé délce naleznete celkem snadno jistící stanoviště (jsou tři). Za třetí lanovou délkou následuje mírná pasáž a pak menší skalky a závěrečný hřebínek a vrchol Kozích kupek. Jedná se o velmi pěknou krátkou cestu v pevné skále, která se dá dobře lézt i v zimě, když podmínky na sněhu nepřejí většímu dobrodružství.
Sestup je snadný. Nejprve popojdete z vrcholu Kozí kupky po hřebeni směrem ke Kozímu štítu do Východní Kozí štěrbiny. Dolů pak roklinou a vysněženým suťoviskem do Červené doliny. Zpět na turistickou trasu nezabere sestup víc než 15 minut a na chatu do půl hodiny.
Hodnocení obtížnosti:
II/PD+ zhodnocení celkové náročnosti výstupu i sestupu (alpská stupnice)
III hodnocení dle UIAA
250m celkové převýšení od nástupu na vrchol
Na zimní výstup postačí: helma, sedák, jistítko, odsedka, jedno 60 metrů dlouhé poloviční lano, 4 friendy, 2 menší vklíněnce, 6 volných karabin, 3 sešité smyčky, HMSky. Na sestupu užijete turistické mačky a turistický cepín.
V létě bude přelezení cesty snazší i díky lehčím botám a potřebnému vybavení.
První délka má hodnocení III. Zbylé dvě délky max. II a závěrečný úsek je chodeckým terénem s nutností se občas zapřít rukama, příp. obhodit lano kolem kamene a lehce dojistit druholezce.
Ke stažení je k dispozici soubor ve formátu *.gdb pořízený přístrojem Garmin eTrex 30, který obsahuje výstupovou trasu od chaty na vrchol a zpět. A soubor s trasovými body – nástup do jižního pilíře a vrchol Kozí kupky.
Ke stažení:
Doporučená literatura:
Weby:
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.