Je krásné páteční odpoledne. Sedíme ve čtyřech (Jirka, Martin, Matěj a Vláďa) ve starém Superbu. Jedeme do Tater. Může za to Martin, respektive jeho posedlost horou Satan. Chceme jít Baštový hřeben, jednu z nejkrásnějších tatranských cest. Vrátit se tam, kde jsme už dvakrát byli, ale v zimních podmínkách. Nečeká nás nic extra těžkého a má být hezky. Poslední zářijový víkend slibuje únik z městské reality.
Po devíti hodinách nesnesitelné jízdy jsme na Štrbském plese. Už standardně za tmy vyrážíme na Popradské pleso. Na chatě si dáváme Zubry, aby se nám lépe šlo. V lepší náladě pokračujeme na Hincové plesa. Někde pod morénou v borůvčí uléháme (ještě rostou).
Pozorný čtenář www.cumbres.cz si jistě vzpomene, že při prvním pokusu o Satana nás při bivaku navštívil vlk, ze kterého se později vyklubala liška. Mengusovskou dolinu mají tato zvířata asi v oblibě. V noci slyším opakovaně divné zvuky, ale nechce se mi ze žďáráku. Cvakání hůlek o kámen mne už ale definitivně probere. Nacházím je asi pět metrů od sebe s ukousanými poutky. Martinovi snědl noční návštěvník šňůrky od batohu. Liška ale nezapomněla ani na Matěje a Vláďu. Matějovi odnesla čelovku a s Vláďou se přetahovala o igelitku s jídlem (Vláďa vyhrál).
Probouzíme se do jednoho z nejkrásnějších rán na horách. Obloha bez mráčku. Je zima, ale čaj nás zahřeje. Filtrujeme plesovou vodu a po vydatné snídani vyrážíme. Po travnatém a suťoviskovém svahu míříme do Nižného Koprovského sedla. Prvním kopcem v hřebeni je špičatá Koprovská veža (2250m). Na ní je to ještě pohodová procházka. Pak klesáme do Hlinského sedla (2120m). Skála začíná být lámavá, terén je exponovanější. Čeká nás nejtěžší trojkový výstup na Hlinskou vežu (2334m), dominantu spojující Baštový a Koprovský hřeben s hřebenem majestátní pyramidy Štrbského štítu.
Jsme už jen tři, Matěj dal přednost slunění na Koprovském sedle a popíjení becherovky na Popradském plese. Navazujeme se, Vláďa občas nahazuje smyce. Traverzujeme vežu doleva a komínem míříme k vrcholu. Batohy na zádech tíží, Martin nechal dole v údolí „morál“ a kleje jako námořník.
Sestup do Baštového sedla nás už netrápí, víme, že to nejtěžší máme za sebou. Ze strany Mlynické doliny obcházíme obě Čapie veže. Vláďa má talent najít tu nejschůdnější cestu, takže do Kroutilova průvodce ani nekoukáme. Stejně tomu, co tam píše, moc nerozumíme. Zezadu vystupujeme na další vrchol – Velkou Capiu vežu. Pro laiky - název není odvozený od čápa, ale od kozla. Výhledy jsou nádherné. Vidíme Rysy, korunu Vysoké, Gerlach, Lomničák, nekonečné hřebeny, vrcholy, plesa, hluboké doliny. V mlžném oparu leží kopce Nízkých Tater.
Na samém začátku jsme se dohodli na strategii postupu přes tento čtyři kilometry dlouhý hřeben ze severu na jih. Důvodem byla možnost zajít si během přístupu na pivo na chatu u Popradského plesa (1494m) a zejména skutečnost, že na cestě zpět budeme končit na Triganu (1481m), tedy na turistické stezce, jen pár minut od Štrbského plesa (1346m). Většinou se hřeben chodí opačně z Patrie. My však můžeme jedině doporučit směr od Hlinské věže, neboť plni sil nastupujete do těžších úseků a na konci vyčerpaní již v mírném terénu sestupujete z Patrie na Trigan a užíváte si výhledů na Štrbské pleso. Snad jedinou nevýhodou je, že jdete proti slunku.
Charakteristika jednotlivých bodů našeho přechodu hřebene Bašt, včetně orientačních časových údajů.
Kôprovská veža někdy také Kôprová veža (2250m) je nevelká, avšak dosti význačná věž mezi Hlinským a Kôprovým sedlem. Od Malého Hincova plesa (1921m, 9:30hod.) ležícího v Mengusovské dolině jsme v severním směru vystoupali zdálky zřetelnou roklí na hřeben a dále pak přímo po hřebeni západním směrem na vrchol věže (10:20 hod.) velmi snadným terénem.
Z vrcholu věže jsme sestoupili po hřebeni do Hlinského sedla (1913m, 10:40hod.). Sestup byl snadný až na posledních 10 metrů, které jsme pro jistotu slanili o kámen.
Zde se od nás oddělil Matěj, který při pohledu na Hlinskou vežu zavelel k ústupu žlabem do Hlinské doliny a pak po turistické stezce přes Vyšné Kôprovské sedlo (2180m) zpět do Mengusovské doliny.
Hlinská veža (2340m) je do všech stran se strmě lámající štít v uzlovém bodě hlavního hřebene kriváňské rozsochy a hřebenu Bašt. Od Štrbského štítu jej dělí Sedlo pod Parohami, od Kôprovské veže Hlinské sedlo a od Capích věží Baštové sedlo. My jsme se vydali pěkně navázaní do exponovaného severovýchodního hřebene z Hlinského sedla. Nejprve mírně doprava na stranu Hlinské doliny, pak zpět k hřebeni po exponovaných travnatých stupních vzhůru. Důležité je trefit zřetelný komín, který vás dovede až na samotný vrchol věže (13:00hod.). Nejtěžší místo v komíně průvodce uvádí jako trojkové lezení. Z vrcholu jsou fantastické výhledy na jednotlivé hřebeny, které z Hlinské věže vybíhají.
Sestup jsme vedli jihovýchodním hřebenem do Baštového sedla (13:45hod.). Problematický je pouze závěr sestupu. My jsme závěrečný strmý úsek slanili, ale lze jej obejít na straně Mlynice.
Až Baštové sedlo je skutečným začátkem hřebene Bašt, který se v Hlinské věži odděluje od kriváňské rozsochy. Zadný hrebeň Bašt je prvním nejsevernějším úsekem celého dlouhého hřebene. Tato zadní část končí v Satanově sedle. Počítáme sem následující věže a sedla (od severu): Veľká Capia veža, Capia štrbina, Malá Capia veža, Vyšné Baštové sedlo, Zadná Bašta se třemi vrcholy, Diablovo sedlo, Diablovina, Pekelníkova štrbina a Pekelník.
Od Baštového sedla kam jsme slanili, sestupujeme kousek žlabem do Mlynice a následně po plotnách stoupáme do Vyšné Capie štrbiny (14:15hod.), kde si dáváme první velkou pauzu a svačinku. Po jídle jdeme na vrchol Veľké Capie veže (2310m, 14:45hod.). V tomto úseku cesty nejsou žádné technické potíže a není ani potřeba jištění. Malou Capí vežu obcházíme kousek pod vrcholem zprava (strana Mlynice) a scházíme do Vyšného Baštového sedla (15:15 hod.).
S odpolednem přicházejí i první stopy únavy a padá rozhodnutí, že přeci nemusíme jít přes úplně všechny věže nebo dokonce výhradně po hřebeni. Po překonání Vyšného Baštového sedla volíme cestu nejmenšího odporu a Zadné Bašty, kromě severní věže, kam symbolicky vystupujeme, podcházíme zprava ze strany Mlynice. Mimochodem nejvyšší ze tří věží Zadných Bašt je ta nejjižnější (2380m).
Z Diablova sedla (16:30hod.) pokračujeme opět stranou Mlynice. Podcházíme Zlatinskou vežu a míříme do Zlatinské štrbiny. Výhodnější a schůdnější z hlediska urychlení postupu nám přijde strana z Mengusovské doliny a tudy následně i obcházíme po travnatých plošinách Diablovinu (2390m). Závěr pasáže pod Diablovinou tvoří prudší svah po travnatých stupních, po kterých stoupáme do Pekelníkovy štrbiny (17:25hod.). Sem se dostáváme ve chvíli, kdy zapadající slunce nádherně osvěcuje parádně tvarovanou skalnatou špici Pekelníka (2374m). Pokračujeme po travnatých lávkách nyní již opět ze strany Mlynice a v posledních paprscích zapadajícího slunce si užíváme ještě jednu krátkou pauzu. Přicházíme na Čertov hrb a slaňujeme rychle do Satanova sedla (2300m, 18:00hod.).
Satanovo sedlo je hluboce zaříznuté mezi Satana a Diablovinu. Naší hlavní starostí je ve chvíli, kdy se zde ocitáme nalezení dobrého místa na bivak. Stále je dobře vidět, ale mnoho času nám nezbývá. Bílá skála masivní severní věže Satana nevypadá přívětivě, ale pouštíme se do ní. Postupujeme rychle a bez jištění. Nejprve stoupáme přímo po hřebeni, poté se stáčíme doprava na stranu Mlynice. Zde přibližně 20 metrů pod severním vrcholem Satana nacházíme několik travnatých polic. Máme krásný výhled na osvětlené Štrbské pleso, na nebi není ani jediný mráček a police vypadají bezpečně a pohodlně. Již za tmy dopíjíme horký čaj a pojídáme kousky chleba se sýrem. Do ticha a klidu hor Vláďa pouští několik hitů od Mira Žbirky … přichází zasloužený spánek.
Satan (2421m) je nejvyšším vrcholem v hřebeni Bašt. Je oddělen Satanovým sedlem na severu od skupiny Diabloviny a na jihu Sedlem nad Červeným žlebem od Predné Bašty.
Ráno vstáváme až s prvními paprsky do dokonalého počasí (6:30hod.). V noci přituhlo a teplota padla pod nulu. Vaříme čaj. Přímo z bivaku si žlábkem stoupáme na severní vrchol Satana (2421m, 7:20hod.). Přestože jsou oba Satanovy vrcholy prakticky stejně vysoké, považujeme toto místo za „vrchol“ našeho přechodu, neboť na jižním vrcholu jsme s Jirkou letos již jednou stáli při zimním výstupu Červeným žlebem. Vytahujeme vlajku. Scházíme z vrcholu, balíme batohy a přes jižní vrchol Satana (2421m, 7:40hod) pokračujeme po hřebeni přes věžičky a žlábky do Sedla nad Červeným žlebem (8:20hod.). První kus cesty jdeme spíše ze strany Mlynice a pak přímo po hřebeni.
Prednou Baštu (2373m) obcházíme opět ze strany Mlynice. Ze sedla jdeme vpravo pod hřebenem k sedlu v postraním žebru a pak doleva po travnaté vrstevnici, kde se opět vracíme na hřeben (8:25hod.). Jelikož trochu spěcháme, rozhodujeme se vynechat snadno dosažitelný vrchol Predné Bašty. Pokračujeme po žiletkově ostrém hřebeni. Za ním si Vláďa vylézá na pohlednou malou věžičku (8m) a následuje slanění z jednoho menšího žebra. Mírnějším terénem pokračujeme do Sedla nad Širokým žlebem (2199m, 9:20hod.).
Malou Baštu (2289m) celou traverzujeme ve výšce Sedla nad Širokým žlebem. A kousek za vrcholem stoupáme zpět na hřeben úzkým komínem v dobrém trojkovém lezeckém terénu. Zde asi 20 metrů od vrcholu Malé Bašty zařazujeme krátký odpočinek (10:00hod.), máme perfektní výhled do Sedla nad Skokem a na závěrečnou Patrii (2202m). Odspodu se blíží turisté.
Patria (2202m) je poslední vyvýšeninou hřebene Bašt a dala by se s klidem považovat za předvrchol Malé Bašty. Přesto však zasluhuje oprávněně návštěvy, neboť poskytuje parádní výhled do krajiny a je velmi snadno přístupná. Na vrcholu Patrie (10:15hod.) pořizujeme poslední společnou fotografii, a pak každý podle svých sil sestupujeme dolů na Trigan na značenou stezku. Důležité je držet se vlevo. Nejenže budete mít možnost si prohlédnout Ihlu v Patrii (též Veža Vlasty), ale trefíte tak i alespoň částečně prošlápnutou stezku bujnou hustou klečí. Za skalami už vede dobře znatelná stezka řídkým lesem až k turistickému rozcestníku (12:00hod.).
Zdivo tří vrcholků Zadní Bašty obcházíme opět z mengusovské strany. Začínáme se v té spleti žlábků, hřebínků a sedýlek trochu ztrácet. Ale Vláďa vždy najde cestu. Na jednom z vrcholků Zadních Bášt (2380m) odpočíváme. Máme trochu časový skluz, ale zatím nás to netrápí.
Čekají nás rozmáchlá křídla netopýra – Diablovina (2390m) a Pekelník (2374m). Už se dostavuje únava a také cesta začíná být trochu exponovanější. Pěkně fouká, a tak se příliš nezastavujeme. Obcházíme věžičky, procházíme sedýlky a hledáme nejvhodnější cestu. Před námi se stále majestátně tyčí bílá hlava Satanova. Nakonec Diablovinu zdoláváme, přičemž Pekelníka jsme obešli a z Čertova zubu jsme slanili. Nakonec slézáme do Satanova sedla.
Na přechod Satana už to nevidíme, a tak 15 metrů pod severním vrcholem bivakujeme na dvou malých travnatých policích. Krásnému podzimnímu západu slunce v Tatrách se nic nevyrovná. Stejně krásné je i ráno, kdy paprsky přeskakují hřebeny a projektují jejich stíny do dolin.
Po snídani pokračuje hřebenovka. Užíváme si to, pohyb na skále nás baví a pohyb je o poznání jistější než včera. Odsýpá to, máme také lehčí bágly a nenavazujeme se. Vystupujeme na oba vrcholy Satana (S a J, 2421m) a vzpomínáme na zimní výstup. Sestupujeme do sedla nad Červeným žlabem. Žlab vypadá v letních podmínkách úplně obyčejně. Pozdravíme se, on zůstává a my pokračujeme na Prednou Baštu.
Tahle část přechodu je jedna z nejhezčích, opravdová lahůdka. Občas se jde po žiletkovém hřebeni. Terén sice místy vypadá neschůdně, ale pokaždé je co chytit. Jako by tuhle cestu stavěl Bůh s jasným zadáním, že nejtěžší místo musí být vždy maximálně III. Vystupujeme na Prednú Baštu (2366m), poslední náročnější vrchol v hřebeni.
Pokračovat na Malú Baštu (2287m) už nemá smysl, tak ji z Mengusovské strany podcházíme. Vylézáme nad sedlem pod Širokým, zhruba nad vodopádem Skok. Přes hřebínek chodeckým terénem vystupujeme na Patriu (2203). Cestou potkáváme dva slovenské výletníky. Zde se naše hřebenovka končí. Z vrcholu jsou krásné výhledy. Takové, na které se vzpomíná ještě dlouho. Celé Vysoké Tatry, Nízké Tatry a snad i v dáli někde Fatra. Martina od rána trápí střevní potíže, tak upaluje dolů. Ostatní si užívají pohledů do podzimních barev se halících dolin.
Sestup je nejprve pohodlný po jižním svahu. Po levé straně máme Popradské pleso a od něj vycházející doliny. Míjíme krásnou, lezci oblíbenou Ihlu v Patrii. Na pravé straně dolina Mlynice ústí do Štrbského plesa. Pak se terén změní a vstupujeme do kleče. Chodník není udržovaný, tak se prodíráme jak Sandokan džunglí. Občas musíme jít i po čtyřech. U Triganu se napojujeme na turistický chodník, kde se setkáváme s čistými, voňavými a upravenými lidmi. Na Štrbském plese se zase setkáváme s Matějem.
Příště pojedeme zase, protože v Tatrách je hezky. Tentokrát ale na delší dobu, tyhle víkendovky jsou náročné a zničující …
V trojici postačuje jedno poloviční lano 50 – 60 metrů, 5 vklíněnců (dle vlastní volby), friendy (v našem případě tři Camaloty velikosti - 0,75 a pak 1 a 2), 9 sešitých smyček (nejhojněji využívaný prostředek na jištění), 4 expresky, 6 volných karabin a tři metry 5 nebo 6 mm silné šňůry na budování slaňovacích bodů. A pak jsme měli každý z nás vlastní HMSku, jistítko (slaňovátko), sedák, odsedku a helmu. Na spaní lehký spacák, žďárák, alumatku, společný lehký vařič (teplý čaj je ideál) a každý jsme si nesli přibližně 2,5 - 3 litry vody a trochu jídla na oba dny přechodu hřebene. Dobré je mít i dobré pojištění.
Doporučená literatura:
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby a případně také údaje naměřené meteostanicí HZS Solisko.