Dobytí Satana
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Martin Linhart | Jiří Pětioký
Štítky: 2011 | Satan | Slovensko | Vysoké Tatry
Když mi Martin v únoru donesl famózní Puškášovu knihu o zimních prvovýstupech v Tatrách, bylo jasné, že mu loňský políček od Satana stále leží v žaludku. Přečetl jsem ji okamžitě a zafungovalo to na mě úplně stejně. Začal jsem se těšit, že si dobrodružství zopakujeme. V teple pražských bytů vznikla satanská strategie: první den Červený žlab, druhý pak napřímená zimní varianta Grózsovy cesty.
V pátek v 5 ráno už jsme uháněli po dálnici na Brno, tentokrát ale s větším respektem a pokorou. Před polednem jsme se ve vánici a mrazu převlékali na Štrbském plese. S takřka expedičními kazivaky jsme s krátkou přestávkou na Popradském plese dorazili Mengusovskou dolinou pod stěny Satana. Na cestě bylo docela rušno, dolů sestupovali horolezci i skialpinisti. Krátce jsme si popovídali s chatařem Beránkem, který svištěl dolů z Chaty pod Rysmi. Pan Beránek mě mimochodem ujistil, že nás vloni v noci neprobudil vlk, ale liška nebo rys, lstiví tatranští obyvatelé, kteří bivakujícím kradou salámy, pohorky a ponožky. Stan jsme rozložili kousek nad naším loňským tábořištěm, snědli řízky a karbanátky a rozpouštěli sníh na vodu. Kolem šesté večer jsme už notně vymrzlí ulehli ke spánku. Za soumraku vypadal Červený žlab dost hrozivě.
Ve 4 ráno jsme vstávali. Noc ve stanu byla chladná, ale trochu jsme se vyspali. S čelovkami jsme postupně dorazili na dno žlabu. „Červenák“ je neuvěřitelné architektonické dílo prakticky dokonalých tvarů. Je dlouhý 600 metrů. První pasáž je širší a méně strmá. Pak následují dvě na sebe navazující asi tři metry široké části, zakončené sedlem v hlavním hřebeni.
Zpočátku to šlo rychle, sníh byl ještě zmrzlý a moc jsme se nebořili. Záhy jsme dorazili do první úzké a strmé pasáže. Martin šel první a jako robot bušil cepíny do sněhu a ledu. Rázem jsme se začali propadat. Déjà-vu z prosincového výletu do Tater. Ale teď jsme si to nemohli dovolit vzdát. Vysvitlo slunce a osvítilo okolní vrcholy a hřebeny. To bylo něco nezapomenutelného. Najednou jsem si uvědomil, jak jsme proti horám malí a bezmocní. Radši jsem se nekoukal pod sebe a soustředil jsem se, ať někde neudělám chybu. Byla to hrozná dřina a čím dál víc se natahující možná dráha pádu mě šimrala v zádech. Zadýchaní a vyčerpaní jsme se probojovali k poslední pasáži. Kuloár ne a ne skončit. Nakonec se objevil skalní jehlan, který sedlo nad žlabem dělí na dvě části. Vešli jsme do té pravé, kde nás čekalo příjemné překvapení. Nějaký romantik, libující si v západu slunce, tu vybudoval závětrné místo pro bivak.
Odtud to prý mělo být jen 15 minut chůze po turistickém terénu. Ale chyba lávky. Šli jsme po úzkém hřebínku a vylezli na malý vrcholek. Za ním další a další. Na předposledním jsme konečně uviděli pagodu jižního vrcholu. Čekal nás ještě pěkně strmý výstup. Poslední předvrchol mi dal pěkně zabrat. Nejdřív jsme se museli sklouznout po zadku po pár centimetrů širokém hřebínku. Pod námi několikasetmetrová hlubina. Pak jsme slézali skoro kolmým žlábkem, abychom obešli neschůdně ostrou pasáž v hřebínku. Závěrečnou kapitolu už jsem byl tak unavený, že jsem ani neměl strach. Ve 12 hodin jsme ho dobyli - jižní vrchol Satana (2421m). Výstup žlabem nám trval necelé tři hodiny, hřebenovka asi hodinu. Během hřebenovky bylo nádherně a teplo, na vrcholu se pak ale začala stahovat mračna. Byl jsem vyčerpaný jak uštvané zvíře, nicméně Martin neustále s foťákem pobíhal po vrcholu.
Cesta dolu byla neméně výživná. Když jsem sledoval mrazivou tatranskou předpověď, nikdy by mě nenapadlo, že dostanu úžeh. Ale stalo se. Málo jsem pil, byl jsem propocený a na promočené čepici jsem měl helmu. Do toho svítilo ostré slunce. Navíc Martinovi spadla do Mlynické doliny láhev s čajem. Dorazili jsme zpátky do sedla a psychicky se připravovali na sestup.
Dolů jsme se spíš klouzali než sestupovali. Šli jsme pozadu. Mechanicky jsme zasekávali boty a cepíny. Když jsme sešli do širší pasáže, všimli jsme si sněhového splazu na dně doliny. Došlo nám, že po našem výstupu se utrhla lavina. Proti nám stoupali dva skialpinisti. Dali nám napít čaje. Díky. Posledních pár metrů jsme sjeli po zadku.
Zimní výstup na Satan (2421m) – Červený žlab
Satan patří mezi velmi výrazné a populární štíty Vysokých Tater. Nachází se přibližně v polovině hřebene Bašt a současně je jeho nejvyšším vrcholem. Na severu je Satan oddělen od Diabloviny Satanovým sedlem a na jihu od Prednej Bašty sedlem nad Červeným žlabem. Satan má dva vrcholy, severní a jižní, které jsou prakticky stejně vysoké. Pro horolezce byl vždy zajímavější v zimě. Zejména jeho severovýchodní 450metrová stěna vypínající se z Mengusovské doliny. Novou variantu Grószovy cesty, kterou jsme si otevřeli, jsme nechali být a rozhodli jsme se s ohledem na podmínky pro překrásný Červený žlab.
Červený žlab měří asi 600 metrů. V létě, kdy není vyplněný sněhem, může představovat velmi nebezpečné místo, kde neustále padají kameny. V zimě se pak jedná o velmi lavinový terén. Žlab má několik skalních prahů, které v zimě nepředstavují žádné větší technické obtíže.
Puškáš hodnotí obtížnost cesty Červeným žlabem jako relativně lehkou (III - IV) a čas výstupu odhaduje na 3 - 4 hodiny.
Výstup žlabem nám od nástupu až do sedla trval bez dvaceti minut tři hodiny v dosti bořivém sněhu. Následná hřebenovka na jižní vrchol Satana vede zpočátku po hřebeni a pak ze strany Mlynické doliny okolo Satanovej vežičky a Satanovho zárezu. Hřebenovka nám trvala další hodinu. Sestup stejnou cestou byl snadný a včetně přestávek jsme byli za dvě a půl hodiny dole.
Na dně doliny jsme rychle rozehřívali sníh, abychom se zavodnili. Po očku jsme sledovali dva horolezce, kterak se pokouší o Grózsovu cestu. Vzdali to ještě dřív než my. Kdepak, starý Grózs musel být velký frajer. Přesvědčil jsem Martina, že už ve stanu spát nebudu. Tak jsem ve 4 hodiny odpoledne už zaslouženě popíjel Demänovku na Popradském plese. Grózse jsme pro zítřek pustili z hlavy a znalecky nad mapou špekulovali, co uděláme v neděli. Volba padla na hřebenovku s výstupem na Štrbské Solisko (2301m) ...
Panoramata
Satan (2421m)
