Belianské Tatry
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký
Štítky: 2012 | Belianské Tatry | Slovensko | Vysoké Tatry
Legenda praví, že za zavřením Belianských Tater stojí výlet opilých východoněmeckých turistů, kteří za rozjařeného halekání zahnali stádo tamních kamzíků do propasti. Skutečnost je taková, že se tam vyskytuje spoustu chráněných rostlin a živočichů, které je potřeba chránit. Nově tam vysadili sviště.
Na cestě k Veľkému Bielemu plesu potkáváme dva ochranáře, kterak pozorují dalekohledy stopy svišťů. Zdvořile je pozdravíme a bedlivě dáváme pozor, abychom se snad ani nedotkli kořínku, větve, šišky, nebo snad nepoškodili nějakou stopu. Jsou to rozumní lidé, tak nás nechávají na pokoji.
U Bílého plesa je krásně. Planině se bůhvíproč říká Jeruzalém. Stále jsou vidět Pyšné štíty, Lomničák a Kežmarák na straně jedné a Belianské Tatry na straně druhé. Před námi se otvírá pohled na mohutné stěny Jahňacího štítu, oblíbené mezi horolezci.
Po svačině pokračujeme do Predného Kopského sedla (1778m) a lehce sklesáme do Kopského sedla (1750m). Příroda mění ráz, divoké doliny nahrazují malebné Zadné Medodoly a Dolina Siedmich prameňov. Po hřebínku stoupáme po úbočí štítu Hlúpy (2060m) do Širokého sedla (1825m) v hřebeni Belianských Tater.
Sedlo je vysněžené, nad ním se majestátně tyčí Ždiarská Vidla (2146m), druhý nejvyšší štít Belianských Tater. Výhledy tu jsou nezvyklé. Tatry jsou vidět ze severu, dohlédnete až do Polska. Ani z druhé strany nepozbývají půvabu, spíše naopak.
Traverzujeme po úpatí Ždiarskej Vidly na severní stranu. Po severovýchodním hřebínku vede cesta až na vrchol. Asi dvě stě metrů pod ním spatřujeme nějaké lidi a už se nám nechce pokoušet štěstí. Platí se prý až 160 eur a nechce se nám s nikým handrkovat. Leháme si do trávy a odpočíváme. Na vrcholové planině Žlabiny se pase stádo kamzíků. Pod námi se tyčí kolmé stěny Velkého Rígelu. V dálce pak střechy Ždiaru.
Sestupujeme krásnou Monkovou dolinou podél Rigelšského potoka. V polovině cesty vytváří dlouhý vodopád. U soutoku s říčkou Biela se otevírají pohledy na dva nejvyšší štíty belianského hřebene, na Havran a Ždiarské Vidla. Působí odtud majestátně.
Ve Ždiaru (896m) se koupeme v Biele a pospícháme na autobus. Za 2,40 eur nás dováží do Popradu. Na kolonádě je 28 stupňů, děvčata obula vysoké podpatky a napresovala zadnice do minišortek. Během čtyř dnů jsme zažili zimu, jaro i léto. V bistru Pod vežou mají tradičně výborné halušky. S plným žaludkem pak čekáme na vlak do Prahy.
