Ráno nemůžu dospat. Těším se jak malý kluk na Štědrý den. Úsvit v dolině je lepší než alkohol a drogy dohromady. Slunce osvětluje kopuli Jastrabie veže. Tenhle kus skály má svou historii, neunikl ani pozornosti filmařově.
Po vydatné a pestré snídani už je zase teplo a sníh začíná být na hniličko. Zmrzlá dolina slibuje lepší podmínky. Cesta je prošlapaná od nenasytných skialpinistů. První práh, kde v létě teče vodopád, překonáváme žlabem nalevo od hřebínku, ve kterém jsou umístěny řetězy.
Následuje pasáž s dlouhým sněhovým polem. Tady už je sníh tvrdší a začíná dost foukat. V poslední části pod sedlem vede cesta opět žlabem zleva doprava nalevo od řetězů. V Baraním sedle (2393m) nás zastihne pěkná fujavice. Na hřebenové převěji mám strach, aby to malou Johanku neodfouklo. Tak se navazujeme. Cesta vede oproti létu více vpravo, kopíruje hřeben. Za chvilku jsme na vrcholu (2526m) Baraních rohov. Je poledne a Tatry máme jako na dlani. Skrze skalní okno pozorujeme belianský hřeben. Vzpomínám na jeho zimní Puškášův přechod a říkám si, že tenhle průkopník měl skvělé nápady na výlety.
Baranie rohy (2526m) jsou mohutným dvojvrcholovým štítem na začátku hřebene pokračujícího na Lomnický štít. Oba vrcholy od sebe dělí Barania škára. Je vzdálený cca 100 metrů od hlavního hřebene. V hlavním hřebeni leží Vyšná Barania strážnica. Mezi strážnicou a vrcholy se nachází Barania priehyba. Od Spišského štítu jsou Baranie rohy odděleny Baraním sedlom (2393m). Pod vrcholem na jižní straně se nachází suťovitá plošina, nazývaná Barania galéria.
Štít je snadno dostupný od Chaty pri Zelenom plese i od Téryho chaty. V obou případech se nejprve vystoupí do Baraního sedla a odtud se pokračuje po hřebeni na vrchol. Cesta od Chaty pri Zelenom plese je osázená řetězy. V zimě lze výstup do Baranieho sedla v obou směrech absolvovat i na skialpech.
Turisté, horolezci a skialpinisté, kteří procházejí Vysoké Tatry z východu na západ a naopak s přespáváním na chatách, využívají Baranie sedlo jako spojnici mezi Chatou pri Zelenom plese a Téryho chatou. Může to být také krásná jednodenní túra (lepší je vycházet z Téryho chaty a dojít na Brnčálku).
Horolezci mají rádi jižní a jihozápadní stěnu, kde je řada cest v obtížnosti II - VI.
Z vrcholu jsou krásné výhledy na Vysoké a Belianské Tatry.
Dolů, na Brnčálku, se nám ještě nechce, a tak sklouzáváme na Téryho chatu. Je krásné počasí, slunce hřeje a vrcholy štítů jsou na dosah ruky. Chata je plná, mají dobré pivo a Demänovku.
Zpátky je to dřina, naštěstí Johanka prošlapává stopu, tak se mi jde jako po schodech. Dole na Brnčálce jsme cobydup. Jen litujeme, že jsme si nepůjčili pekáče. Dlouhé sněhové pole mezi oběma žlaby je pro ně jako stvořené.
Dorážíme příjemně unaveni, dáváme si na venkovním horolezeckém baru pivo. Kuchař zase předvádí svoje umění. Prý tam výborně vaří už od 50. let.
V zimě turistický cepín a turistické mačky. Méně zkušení se mohou při výstupu z Baraního sedla na vrchol navázat (lano a sedák). V létě bohatě postačí dobré boty.
Doporučená literatura a odkazy:
Trekaři
Skialpinisti
Horolezci
Před odjezdem doporučujeme sledovat předpověď počasí od horské služby.