Krajinou Skotské whisky
Autor: Vladimír Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Milan Heller
Štítky: 2012 | Invercaargill | Skotsko | whisky
Z ostrova Skye nás cesta vede na severovýchod hlubokými roklemi podél krásných jezer hlídaných hrady. Černé a hluboké vody Loch Ness nám dělají společnost desítky kilometrů. Žádnou příšeru nespatřujeme.
Milan mi barvitě popisuje své hříchy z mládí a zastavujeme až u hradu Urquhart v horní polovině jezera. Je večer a mají zavřeno. Sáhodlouze hledáme místo na spaní. Pokud takové existuje, zpravidla je zabrané. Nakonec se na nás štěstí usměje a v dešti stavíme stan v lesíku u potoka. Piva se krásně chladí.
Koupel ve studeném Loch Ness si odpouštíme, ani počasí není moc dobré. Dojíždíme do největšího (50tisícového) města severu, bránu Highlands - Inverness. Městské památky se dají shlédnout během několika málo hodin, a tak se moc nezdržujeme. Po procházce podél řeky Ness k Ness Islands osázenými mohutnými stromy, míříme do muzea, kde si zkoušíme typický pléd, který se v Highlands nosil, dokud nebyl zakázán jako celá skotská kultura po drtivé porážce stoupenců jakobitského hnutí Angličany v bitvě u Cullodenu (16. dubna 1746). Od srpna téhož roku byly pod trestem vyhnaství či smrti zakázány veškeré projevy skotské kultury (nošení kroje, hra na dudy ...). Kilt je až poměrně mladá záležitost, 18. století. Pléd je jeden kus látky z tartanu, který se složitým postupem omotá kolem těla a přepásá opaskem. My jsme moc úspěšní nebyli.
Vyzbrojeni letáčkem festivalu "Spirit of Speyside Whisky Festival", který probíhá několik dní, se vydáváme do srdce tomuto moku zaslíbeného kraje. Nedostatek benzínu, kolona a neuvěřitelná absence benzínových pump způsobuje, že míjíme dvě pamětihodnosti - Culloden Battlefield a Fort George.
Zase o to dřív přijíždíme do městečka Dufftown, které je opravdovou Mekkou milovníků jednosladové whisky. Celá oblast je velice úrodná s mírným klimatem, proto se tu dobře daří ječmeni, ze kterého se vyrábí slad. My jsme se rozhodli navštívít palírnu Glenfiddich. V návštěvnickém centru festivalu jsme si prohlídku objednali (asi £15) a navíc nám řekli, že se otevírá nová hospoda ve městě, ať tam zajdeme.
Už byl zase večer a zmoženi poslechem tradiční kapely (bubny a dudy) jsme se na jedno pivo do té hospody vydali. Při popíjení první pinty nám přinášejí šampaňské, samozřejmě neodmítáme. Hospoda začíná ožívat a bavíme se s místními. Majiteli venku stojí Lamborghini, které pyšně předvádí davu. Motor je hned za opěrkou hlavy, asi bude dobře slyšet. Přichází pozvání na ochutnávku whisky. Zkušený prodejce whisky nám v rychlém sledu nalévá 18, 15 a 21letou a rozhodně nešetří. Pouze do té nejstarší nedoporučuje dolévat vodu. Dostává se nám odborného výkladu jak whisky pít, v jakých sudech zrála a jaké jsou druhy. Zajímavá je informace, že na kvalitě a věku whisky získává pouzedokud je v sudu, v lahvi pak už spíše naopak. Po takto rychlém úvodu na lačno vítáme začínající raut. Před námi jsou desítky chuťovek i teplých jídel. Naše pozornost se ovšem postupně soustředí na celého uzeného lososa, kterého se náhle Milanovi objevuje na talířku snad čtvrt kila. Tyto hody přerušuje pouze sólové vystoupení dudáka. Po další pintě je jasné, že raději půjdeme spát, zítra dopoledne nás čeká prohlídka palírny. Nečekali jsme takovou akci a ve městě jsme zaparkovali auto. Milan se naštěstí ujímá řízení, já bych to nezvládl, a odváží nás na asi kilometr vzdálené parkoviště naší palírny. Vztyčujeme stan mezi dvěma živými ploty a usínáme.
Ráno nás překvapuje centimetr sněhové nadílky. Milan z úsporných důvodu nebral karimatku, tak každé ráno vykašlává hlen. Po snídani jdeme na prohlídku hradu Balvenie, který je asi 200m od parkoviště. Jsou to nyní spíše ruiny, ale máme to s výkladem a nakonec i s ochutnávkou staré hradní whisky. Prohlídka Glenfiddiche je poučná, zajímavá a nakonec opět korunovaná ochutnávkou 12, 15, 18 a 21leté whisky. Milan už opravdu jen ochutnává, a tak je jisté, kdo bude řídit auto.
Zbývá nám už asi jen jeden den, a tak se vydáváme zpět k Edinburghu. Cestou na východní pobřeží navštěvujeme a zvenčí si prohlížíme hrady podél cesty. Přijíždíme do Stonehavenu, kousek na jih od Aberdeenu, hezký přístav a obrovský hrad nad mořem. Další zastávkou jsou Piktské kameny v Aberlemno. Piktové byli obyvatelé Skotska ještě před Skoty. Jméno dostali od Římanů za svá pomalovaná či potetovaná těla. Zůstaly po nich vztyčené kameny s vytesanými ornamenty. Navigace v malé vesnici se ukázala poměrně složitou a kameny jsme hledali asi půl hodiny.
Poslední zastávky jsou polorozpadlé opatství ve městě Arbroath. Ruiny rozlehlého opatství z červeného pískovce mají zvláštní atmosféru, obzvlášť večer, kdy už nikdo nikde není. Opatství bylo postaveno roku 1178. Další je opatství v Dunfermline, vyznamné jako místo posledního spočinutí králů, zejména toho nejslavnějšího - Roberta the Bruce.
Přespáváme poprvé v autě na odpočívadle dálnice, kupodivu i toto Peugeot 107 celkem pohodlně umožnuje. Ráno už jen projíždíme Dundee a ze severu se vracíme do Edinburghu. Stíháme to jen tak tak. Klíč od auta vracíme řidiči na parkovišti, ptá se jen, zda byly nějaké problémy. Žádná kontrola škrábanců, skla, atd. Poslední hodiny navštěvujeme s plnou bagáží obchody se suvenýry. Odvážím si nezbytný kilt a šálu. Whisky, cidery a piva jsme nakoupili už po cestě.
Za devět dnů jsme rozhodně nestihli projet celé Skotsko. Chybí nám všechna velká města kromě Edinburghu, v čele s největším Glasgow. Dále celé jižní Skotsko, ostrovy Orkneye, Shetlandy a hlavně lákavé a liduprázdné Highlands. Země má stejnou rozlohu jako Česko, ale je podstatně náročnější ji projet. Skotsko je drahé, celý výlet stál přes dvacet tisíc a většinou jsme spali venku.
Scottish Pipers
