Velikonoční lezení v Itálii
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Ladislav Lenc | Jan Drnec
Štítky: 2010 | Arco | Itálie
„Příštích pět dní tam má pršet!“ sděluje nám poslední nastupující pasažér Vláďa namísto pozdravu.
Skutečně, vyhlídky na velikonoční lezení v italském Arcu nejsou nejlepší, ale plní odhodlání ukrajujeme další a další kilometry dálnice. Na krátký pobyt v Itálii jsme se všichni (Láďa, Honza, Martin a Vláďa) vybavili překvapivě těžkými bágly a k prasknutí narvaná Oktávie se téměř plazí po břiše.
Rychlovka přes Německo, koupě dálniční známky pro rakouský úsek, zaplacení mýta v Brennerském průsmyku a poplatek za ujeté kilometry po italské dálnici. Sečteno, podtrženo - 25 euro. Štěstí, že jedeme v noci a není provoz. Jinak bychom schytali pořádně nadávek po deseti minutách blokování sjezdu z dálnice kvůli nefunkční platební kartě. Prohrabali jsme zavazadla a objevili další kartu, ta už virtuální mince vysolila. S neodbytnou touhou protáhnout nohy po šesti hodinách jízdy a konečně zalehnout kličkujeme serpentinami nad Roveretem. Zítra chceme lézt na vápencových stěnách nad Norigliem, které jsme si vytipovali cestou. Podle průvodce tam je i pořádná jeskyně (převis), kam můžeme zalézt v případě avizovaného deště.
Následuje trochu zmatené pobíhání po soukromých pozemcích, abychom se vůbec dostali přímo pod stěny. Před druhou hodinou ranní už všichni blaženě usínáme na louce pod hvězdami.
Ze žďáráků nás vyhánějí až drobné ledové kroupy s deštěm přicházející v doprovodu prvních paprsků slunce. Nic vážnějšího z toho není, takže jdeme rovnou lézt do sektoru s přívětivým jménem Relax.
Ambiciózní plán první dva dny pořádně zalézt, pak den pauza a další dva dny lezení se hroutí už před polednem s příchodem vydatné sprchy, před kterou necháváme ve stěně i matroš a zdrháme do jeskyně. Umrtvujeme se několika Staroprameny a najednou je čas na večeři. Rozsáhlý skalní převis je plný cest, které však dobré polovině z nás neumožňují ani bezpečné odlepení se od země a tak se pouštíme do stropu s pomocí friendů, žebříků a háčků. Trénink lezení s pomůckami má také své kouzlo.
V pátek je obloha jako vymetená. Slunce od rána spaluje vše živé a nenamazané. Po prvních hodinách lezení v klidu a samotě se začínají do oblasti valit přímo nájezdy dalších lezců. Lezecký den číslo dva je dokonalý až do samotného večera. Balíme věci a přesouváme se do další oblasti – Crosano.
Zabaleni ve spacácích sedíme kolem stolu a dlouze si vychutnáváme znamenité lahůdky z domácích konzerv. Řízky už došly.
Časně z rána vyrážíme do skal. Je sobota a v podvečer bychom se ještě rádi podívali do Arca do lezeckých obchodů. Matroše není nikdy dost a kdyby se našla nějaká slušná sleva, nákupu bychom se nebránili. Našemu plánu nahrává i počasí. Po vydařeném lezeckém dopoledni se obloha rychle zatahuje a kolem třetí hodiny se stahujeme na práh malého kostela, kde vaříme. Mírně poprchává.
Po osvěžující koupeli v ledových vodách Lago di Garda se jdeme podívat do přeplněných obchodů v Arcu. Zdá se, že za deště měli všichni podobný nápad. Pořádný nákup se nám však daří až o pár kilometrů dál cestou do oblasti La Gola. Na kraji obce Sarche je „vinná benzínka“. Pomocí tankovacích pistolí plníme několik prázdných PETek, čeká nás radostný večer :-)
Arco di Trento, Itálie
Během čtyř dní lezení jsme navštívili tři lezecké oblasti:
- Noriglio
- Crosano
- La Gola
Je potřeba zmínit, že jsme byli ve dvou lezeckých dvojicích. Láďa s Honzou mají aktuální limit někde na obtížnosti 9 UIAA a Martin s Vláďou kolem 7 UIAA na umělé stěně. Venku na skalách je lezení o poznání těžší a v Arcu si tak slabší dvojice mohla dovolit cesty maximální obtížnosti 6a a zdatnější dvojka 7a (max. 7b). Obě dvojice ponejvíce lezly cesty obtížnosti 5c, resp. 6c.
Noriglio poskytuje slabším lezcům (cesty do 6a) slušné lezení přibližně na jeden den. Je potřeba poznamenat, že ve srovnání s ostatními navštívenými oblastmi bylo hodnocení cest dost tvrdé a 5c v Norigliu je přibližně totéž, co 6a v Crosanu.
Ideální lehčí sektory jsou Relax, Zentralsektor a sektor del Ricci.
Crosano je velmi pěkná oblast, kde slabší lezci najdou slušné množství cest. Hodnocení není tak drsné a lezete-li na překližce do 7 UIAA, tak 6a pravděpodobně dáte.
Ideální je pak sektor A a delší cesty na konci sektoru B.
La Gola je opět trochu těžší oblast, kde jsme toho již mnoho nenalezli.
Příjezdová trasa (750km, 6 – 7 hodin): Praha – Plzeň – Mnichov – Innsbruck – Brennero – Bolzano – Trento – Riva del Garda (Arco).
Finanční náklady na 4 - 5 denní výlet (téměř veškeré jídlo s sebou): ve čtyřech lidech na auto, včetně drobných nákupů pečiva, vody, vína a nafty, jsme měli útratu na osobu 25 Euro a 400 Kč.
Průvodce: tištěného lezeckého průvodce bez potíží seženete v outdoorových obchodem v samotném Arcu (cena kolem 20 Euro). My jsme použili německou verzi průvodce z nakladatelství Versante Sud – Klettern in Arco (Sarcatal – Trient – Rovereto – Judikarien - Brentagruppe) od autorů Mario Manica, Antonella Cicogna, Davide Negretti.
Ráno popojíždíme kousek autem k jeskyni (sektor La Casa del Piacere). Honza se pouští do nádherné cesty Mister Monkey (6c+/7a) vedoucí ve stropě po krápnících. I venku je dostatek suchých cest, ale klouby a šlachy za těch pár dní už dostaly zabrat natolik, že po několika cestách padá rozhodnutí – jedeme domů.
Naši méně než šestihodinovou pouť zpestřilo jen sněžení v Brennerském průsmyku.
Výlet za první pořádnou jarní lezbou se náramně vydařil a ještě jsme se stačili vrátit včas na velikonoční pomlázku!
