Mykény
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2000 | Mykény | UNESCO | Řecko
Dnes se nám daří vstát velmi brzy, chvilku po čtvrté hodině. Je ještě pořádná tma a tak s potížemi balíme, bohužel naše vyprané ponožky nestačili uschnout :-) Na cestu do Delf nám posvítí měsíc. Cestou se zase zastavujeme u pramene. Je to ideální místo na časnou snídani - chléb s pramenitou vodou.
Po páté přicházíme na zastávku autobusu a čekáme. I když měl autobus pouze dvaceti minutové zpoždění, byli jsme trochu rozladění a už jsme se začali připravovat na variantu pozdního odjezdu. Jízdenka stojí 3150DRS, ale my platíme o 50 méně, protože nemáme drobné. V Athénách zjišťujeme, že autobusy do Mykén, kam máme namířeno, jezdí z jiného nádraží. Rozhodujeme se tedy vyzkoušet štěstí na vlakovém nádraží a jdeme starou známou cestou, kterou jsme si zkusili už snad 5krát. Nádraží Peloponésos, je na druhé straně přes koleje od nádraží Larisa. Jízdenka do Mykén stojí překvapivě pouhých 1100DRS, což je o dost levnější než za autobus. Raději si před výletem na Peloponés měníme peníze ve směnárně (150DM=28000DRS). Cesta vláčkem je výborná. Jedeme kolem přístavu a křižujeme Korintský průplav. Vystupujeme skoro v Mykénách.
Takhle si představujeme Řecko. Všude kolem sady pomerančů a mandarinek, zeleň, vůně. Do Mykén to máme 2km pěšky po silnici z městečka Fithia, kde je zastávka vlaku. Pak musíme překonat ještě další 2km do kopce k starověkým Mykénám. Vstup do areálu je za 800DRS a spolu s lístky si kupujeme i leporelo za 400DRS a mapu hradu za 500DRS. rychle se přidáváme k nějaké výpravě, která má s sebou průvodce a posloucháme výklad. Procházíme památky a místa, kde byla nalezena zlatá maska Agamemnona, o kousek výš je samotný hrad a známá Lví brána, kterou nás ve škole promítali z diapozitivů.
Vracíme se do města a ještě nemáme rozmyšleno, kam pojedeme. Debatujeme o tom a v tom se proti nám vynoří ze zatáčky osoba. Je nezvyklé vidět tady někoho chodit pěšky a tak ho Martin tipuje na nějakého dobrodruha. Já spíše na domorodce. Překvapuje nás však slovy: "Nejste náhodou Češi?" Jelikož za hodinu starověké Mykény zavírají jistě by už mnoho nestihl a tak jde s námi zpátky dolů. Přijímáme pozvání na pivko Amstel do místního obchůdku. V krámku sedí 80-ti letý Řek, který vypadá maximálně na 65. Náš samaritán se jmenuje Jarda Mikulášek, říká že dříve representačně kopal do balónu. Po matce je napůl Řek a s místními se baví jejich mateřštinou. Po druhém pivku a přípitku se slovy "jamas" scházíme do vesnice Fithia, kde je prý možnost nějakého levného ubytování. Jarda zná majitele restaurace Anna Station, která je na křižovatce. Chvíli si s Georgim povídá a po chvilce je vše dohodnuto. Dnes spíme v posteli a zdarma!
Georgi mluví perfektně anglicky a říká, že kdo se směje a má dobrou náladu, má u něho otevřené dveře :-) V kuchyni si můžeme i uvařit a zcela k dispozici je nám i bar. Zkoušíme místní nápoje jako Ouzo, které chutná jak hašlerky a když se do něj nalije voda, tak zbělá. Vrcholem všeho je večeře, kterou nám Georgi připravuje na rozžhaveném uhlí. Spousty pití, hromada hranolků a masa se zeleninou nás příjemně unavily.
