Sbohem Rotoruo
Autor: Jana Hábrová
Fotografie: Vladimír Linhart | Jana Hábrová
Štítky: 2010 | Nový Zéland
Po třech měsících v Rotorui jsme se rozhodli, že už je na čase hnout se z místa. Sice nám v práci konečně začaly přibývat hodiny, ale pořád to nebylo tolik, aby nás to přimělo zůstat. Máme v plánu zkusit taky nějakou tu tvrdou práci na poli na Jižním ostrově. Uvidíme, jestli se dá otročinou vydělat víc, než normální prací.
Po práci v Capers se mi bude stýskat, lepší místo jsem asi ani nemohla mít. Jen je škoda, že jsem ze začátku měla pouhých 15 hodin týdně. Poslední měsíc už to bylo přes 20 hodin. Výplatu jsem dostávala po týdnu, což bylo celkem příjemné. Moje pozice se jmenovala „runner“, tzn. děvečka pro všechno. Roznášela jsem objednávky, sklízela nádobí ze stolů, zametala, čistila a občas jsem vypomohla i v kuchyni. Nejlepší ale bylo, že jsem měla kávu a různé pochoutky (dortíky, saláty a jídlo, které se neprodalo) zadarmo. Občas jsem nějaké jídlo dostala i sebou, takže ani Vláďa nepřišel zkrátka.
Během našeho pobytu v Rotorui jsme toho moc neviděli. Ranní práce v hostelu a rozdílné směny v práci nás dvou nám nedávaly příliš prostoru pro výlety. V samotném městě Rotorua a jeho okolí je spoustu zajímavých míst a dobrodružství, např. maorské vesnice s ukázkami maorské kultury, vodní gejzíry, rafting, zorbing, seskoky padákem a podobně. Bohužel je všechno dost drahé. Protože jsme chtěli ušetřit co nejvíce peněz, dopřáli jsme si jen málo z nabízených možností.
Navštívili jsme místní vyhlášené lázně Polynesian Spa. Za vstupné $22,5 jsme mohli vyzkoušet sedm bazénků s různou teplotou vody od 37 do 42 °C. Z nejteplejších bazénků byl krásný výhled na jezero Rotorua. Lázně se nám líbily, ale ne tolik, abychom tam šli víckrát. Víc zábavy a hlavně plavání jsme si užívali v místním Aquatic centru, kde také měli bazénky s horkou vodou. Vstupné $5 (plus $2 za horké bazénky) se nám líbilo víc než $22,5. Ještě jsme vyzkoušeli minigolf nedaleko Rainbow Springs, ale ten nás dost zklamal. Všechny dráhy si byly dost podobné a nebyly na nich skoro žádné překážky.
Do sytosti jsme si užili to málo, co bylo zadarmo - jako Redwoods Forest, horký bazének na nohy v parku Kuirau a divokou horkou řeku a bublající bahno nedaleko Wai-o-tapu. Také jsme využili toho, že jako zaměstnanci Magic Memories jsme mohli zdarma do Rainbow Springs a vyjet lanovkou na horu Ngongotaha. Vláďa to v Rainbow Springs už dobře znal, tak mi tam vše s nadšením ukazoval. Doufala jsem, že uvidím i ptáka kiwiho v Kiwi Encounter, ale jsou to noční ptáci, takže asi všichni zrovna spali. Nechali jsme se i vyfotit od Vláďových kolegů, abychom měli památku na Magic Memories.
Další zajímavostí byl tradiční průvod Santa Parade, který se každoročně koná tři týdny před Vánoci ve všech větších městech na Novém Zélandu. V čele průvodu pochodovali dudáci ve skotských kiltech a santa-clausovských čapkách a poslední jel Santa na „saních tažených sobem“ vytvořených z nafukovacích balónků. Zbytek průvodu tvořily různé místní organizace, společnosti a školy, každý s odlišnými kostýmy a vlastním motivem (ne vždy vánočním).
Vánoce v létě byly hodně zvláštní. Vánoční výzdoba ve městě ani obrovský umělý strom na náměstí v slunečním svitu a teplotě kolem 25 °C v nás neprobudil toho správného vánočního ducha. V Capers jsme pořádali „Secret Santu“. Každý si vylosoval jméno jednoho ze zaměstnanců a koupil mu vánoční dárek. Losování bylo tajné, takže nikdo nevěděl, od koho dárek dostal. V hostelu jsme měli dva „Secret Santy“, jednoho s holkama z hostelu a druhý byl pro všechny, kdo se účastnili vánoční večeře a koupili dárek za $2 (druhý „Secret Santa“ byl bez losování). Nejkrásnějším dárkem pro mě bylo, že nás přijeli navštívit kamarádi z Čech Česťa s Ivčou.
Vláďa měl rozlučkovou akci s kolegy z práce v hospodě, společnost Magic Memories dokonce přispěla částkou $100. Na památku od nich dostal krásný přívěsek na krk. Já jsem se s lidmi z Capers rozloučila na vánoční akci – grilování u Hamishe (jeden ze zaměstnanců).
Pobyt v Rotorui se nám nakonec líbil, získali jsme pár nových přátel a Graeme nám dokonce půjčil své pruty na naše cestování. Jen nás trošku mrzí, že jsme se neusadili někde u moře. Ale o to víc si ho budeme užívat v příštích třech měsících. Za dva a půl měsíce práce jsme celkem ušetřili $4.500. Doufali jsme, že vyděláme víc, ale snad nám to na nějakou dobu vydrží. Věříme, že ještě vyděláme nějaký ten dolar třeba na vinici.
