Poloostrov Coromandel

Vyrazili jsme do městečka Thames asi 100km od Aucklandu. Cestou jsme se zastavili na benzínce dofoukat kola, jedno se zdálo dost měkké. V Thames jsme zastavili a chlapík z vozu, který za námi jel asi 20km, zastavil vedle nás a povídá: “You've got a flattie there mate”. Zadní kolo, to dříve ušlé, bylo skoro úplně prázdné. Dojeli jsme na blízkou benzínku a zkusili kolo dofouknout, slyšitelně ucházelo ventilkem, ten byl celý nafouklý a zpuchřelý. Město bylo plné autoservisů a pneuservisů, ale byla neděle, takže všude zavřeno. Rozhodli jsme se opravit to svépomocí. V místním obřím obchoďáku jsme koupili lepidlo a silikonovou pastu za 20$. Kolo jsme stejně neopravili. Zaparkovali jsme za rohem pneuservisu s nápisem TYRES. V autě jsme přespali. Ráno jsme se děsili kolik bude stát oprava, že bude muset vyměnit celé kolo... Starší servisman řekl, že to je maličkost, ať s tím zajedeme dovnitř. Kolo už ale bylo úplně prázdné a za roh bychom nedojeli. Hned vedle byl ale autoservis, kde nám kolo nafoukli. Oprava zabrala slabých pět minut, jen výměna ventilku za 5$. Na okraji města u moře jsme objevili barbecue gril, stačilo zmáčknout tlačítko a rozpálila se ocelová deska. Koupili jsme si maso a udělali si vynikající oběd. Pak jsme vyrazili k Hot Water Beach na východní pobřeží s malou přestávkou v malebném městečku Tairua. Na Hot Water Beach jsme dorazili ve čtyři hodiny a zrovna byl odliv, což je ideální doba pro horkou koupel. Na kousku pláže, asi 20 x 20 m, vyvěrá těsně pod povrchem horká voda. Desítky lidí už se válely ve svých jezírkách, vyhloubených rýčem z půjčovny na kraji pláže. My jsme si sice nevzali plavky ani ručník, ale to nám nezabránilo vyzkoušet horkou lázeň. Použili jsme již vyhloubený bazének; teplota vody se naštěstí dala regulovat hloubením, některé bazénky měly tak 50 stupňů. Zchladili jsme se v moři, které mělo kolem 17 stupňů. Přespali jsme stejně jako několik surfařů na blízkém parkovišti v autě. Další den jsme se vydali za silného deště směrem na jih podél pobřeží do městečka Withianga, kde jsme se ubytovali v prosluněném hostelu On the Beach Backpackers Lodge přímo na pláži. Hostel nabízí zdarma zapůjčení mořského kajaku, tak jsme využili příležitosti a vyrazili na moře. Nebylo ale optimální počasí, foukal vítr a vlnky přicházející na pláž šly přes okraj kajaku, takže jsme seděli ve vodě. Proti větru jsme se daleko nedostali a vlny rostly, tak jsme se raději vrátili na břeh. Pláž byla pokryta mušličkama. Při odlivu se v mělké vodě, jak nám prozradil domorodec, dají sbírat živé škeble. Stačí zarýt rukou v písku. Ráno jsme zajeli na Cooks Beach, krásnou a dlouhou písečnou pláž. V létě to musí být paráda, sice jsme měli skvělé počasí, ale na koupání to nebylo. Pokračovali jsme na blízkou Cathedral Cove, skalní oblouk na pláži, velkou turistickou atrakci. Večer jsme přejeli do města Whangamata, kde jsme zkoušeli rybařit. Jako návnadu jsme použili škeble, rybám to chutnalo moc, ale háček jako by tam ani nebyl. Přespali jsme klasicky v autě na opuštěném parkovišti u pláže. V noci byla pořádná zima. Ráno pršelo, ale i přes nepřízeň počasí jsme se jeli podívat k místnímu vodopádu. Vodopád nebyl nic moc a hodinová cesta k němu za to ani nestála. Když jsme se vrátili k autu, s hrůzou jsme zjistili, že jsme nechali rozsvícená světla. Ta už skomírala a nastartovat samozřejmě nešlo, ani to neškytlo. Pokusili jsme se auto roztlačit z mírného kopce, ale automat to nejspíš neumí. Zachránili nás dělníci opravující silnici. S plánem koupit si vlastní startovací kabely jsme se vydali dále na jih do velkého města Tauranga.