Z Christchurche jsme se vydali do Národního parku Mt Cook rozkládajícího se okolo stejnojmenné nejvyšší hory Nového Zélandu. Úchvatná scenérie posloužila jako Edoras při natáčení Hobbita.
Posledních 60 km podél jezera Pukaki nabízelo krásné výhledy na přibližující se masiv hor. Pyramidový vrchol Mt Cook pokrytý ledovcem svou výškou 3755 m významně převyšuje okolní hory. Cesta byla kupodivu zcela rovinatá, takže jsme výjimečně ani moc nebrzdili provoz.
Na konci údolí je malá vesnička, ve které je hezké informační centrum, hotel Hermitage, kavárna a další možnosti ubytování. My jsme měli štěstí, že Mt Cook nebyl zcela v mracích, ale počasí nevypadalo moc stabilně. Vyrazili jsme proto hned na vycházku Kea Point odkud lze pozorovat ledovcovou morénu a když máte štěstí, tak i ptáky Kea, velké drzé papoušky. Ptáky jsme bohužel neviděli.
Druhá a delší čtyřhodinová procházka vedla pěkným údolím Hooker s horou Mt Cook po pravé straně. Cestou jsme překonali tří závěsné mosty a došli k ledovci Hooker končícím v šedém jezeře. Počasí se již kazilo, foukal silný nárazový vítr a občas poprchávalo.
Přespali jsme v DOC kempu za $6. Celou noc vozem cloumaly nárazy větru a deště. Mt Cook leží jen 40 km od moře a počasí se proto může měnit velice rychle.
Druhý den ráno bylo zataženo a poprchávalo. Prozkoumali jsme tedy alespoň i-čko a přečetli si o Siru Edmundu Hillarym, který se zde připravoval před výstupem na Mt Everest.
Poslední procházku jsme si dali ve vedlejším Tasmanově údolí, kam se dá dostat po 6 km dlouhé štěrkové cestě. Počasí v tomto údolí bylo o poznání lepší. Ofotili jsme jezera, Tasmanův ledovec a vydali se pryč z Národního parku Mt Cook. Náš plán byl zase se vrátit na východní pobřeží a pokračovat po něm směrem na jih. Nacházeli jsme se zhruba v polovině ostrova ...