Milford Sound a rozbité auto
Autor: Vladimír Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Jana Hábrová
Štítky: 2011 | Milford Sound | Nový Zéland | Te Anau | UNESCO
Uháníme po široké opuštěné štěrkové cestě k jedinému free kempu široko daleko. Patnáct kilometrů není málo, ale odměnou je krásné téměř opuštěné jezero Monowai. Po průzkumu okolí rozděláváme oheň a opékáme párky. Sandfly nám s večerem dávají pokoj. Za bubnování deště usínáme v pohodlí našeho spolehlivého vozu. Zítra nás čeká Milford Sound! Údajně perla Nového Zélandu.
Po krátké zastávce v Manapouri, odkud se jezdí na Doubtful Sound, pokračujeme do městečka Te Anau. Po vyzbrojení prospekty a nákupu v supermarketu se ani zde dlouho nezdržujeme a pokračujeme po 120 km dlouhé silnici vedoucí až k fjordu Milford Sound. Na této silnici žádná města nezdržují, jen přířodní krásy. Cesta nás vede podél čistého jezera Te Anau a pak udolím s množstvím malých zastávek lemovaných turistickými autobusy a dalšími dopravními prostředky.
Rozhodujeme se pro krátký asi tříhodinový trek na Key Summit. Cesta vede od silnice až na plochý vrchol hory, odkud jsou parádní panorámata a naučná stezka. Vzhledem k tomu, že poslední loď vyráží na Milford Sound v 16 h (stojí zhruba $ 70), se zastavujeme na noc v posledním z mnoha DOC kempů podél silnice u břehu jezera. Kemp se chvíli po našem příjezdu zcela zaplní a další zájemci už se musí vracet a hledat místo jinde. Sandfly jsou tu mimořádně krvežíznivé.
Ráno vstáváme snad první. Ještě za tmy vyrážíme, abychom stihli první loď. Po krátkém sjezdu začínáme stoupat. Nijak prudce. Náhle se vypíná motor. Svítí kontrolka mazání, pak zhasína vše. Moje obavy se naplnily, došel nám olej. Každých zhruba 200 km ho musíme dolévat, ale nějak si nevzpomínám, kdy naposled jsme to udělali. Se zpomalujícím vozem jsem stihl zajet ke krajnici a leju tam olej. Nestartuje! Při startování vydává zvláštní zvuk. Moje znalosti oprav a údržby končí u dolévání oleje, vody a přifukování kol. Kdybych měl pumpičku, tak bych i ty kola v marné naději přifoukl. Vzápětí dostávám geniální nápad. Zkusíme počkat, až trochu vychladne. Couvám ze silnice k blízkému odpočívadlu. Po vychladnutí stále nestartuje! Chlad se začíná pouštět i do nás.
Uvízli jsme těsně před Homer tunelem. Mobily tu nefungují. Kolem jede pracovník DOC. Žádáme ho o pomoc a veze nás asi kilometr do kopce, kde se nachází satelitní telefon s dvěma tlačítky Emergency/Breakdown. Tisknu 'B'. Paní na druhém konci nám zařizuje odtah do 100 km vzdáleného Te Anau. Jediný problém nastává při popisu místa, kde stojíme. Moje 'Gertrude valley', jí musím opakovat asi pětkrát. I DOC pracovník už se směje mým pokusům o obměnu výslovnosti. Za dvě až tři hodiny budeme vysvobozeni. Ze střechy nás pozorují papoušci Kea.
Po třech hodinách čekání mi to nedá a vydávám se opět k telefonu. Operátorka mi sděluje, že odtah bude lehce opožděn a ať se vrátím k autu, že teď už tam budou. Po návratu čekáme další hodinu, než přijede vytoužený odtah, jen aby nám sdělil, že musí do Milfordu a po cestě zpět nás vyzvedne. To samozřejmě zabere něco přes hodinu. Pak už nakládáme auto na korbu a valíme do Te Anau. Řidič je lovec a vypráví nám historky z lovů vysoké.
Odtahuje nás autoopravna benzínky Caltex. Záhy zjišťují, že praskl rozvodový řemen (cam belt/timing belt). Šéf garáže neváhá a hned mi na jiném motoru předvádí, co se stalo. Říká, že s velkou pravděpodobností je celý motor zničený, ale že na to přijdou, až ten rozvoďák vymění. Takže mi dává možnost, jestli nechci radši rovnou vyměnit celý motor, což by mě přišlo bratru na $ 3000, kteréžto ani nemáme. Jeho široký úsměv se nezmění, ani když mu říkám, že celé auto stálo $ 2700. Má nás v hrsti. Vsázíme na to, že motor zničený není, ať vymění jen ten řemen. Ale ouha, je čtvrtek, řemen dorazí až v pondělí. Následuje odtah do hodně drahého kempu, kde si do pondělka počkáme.
V pátek kolem nás jde jeden kempař a ptá se na auto, říkáme, že je rozbité. Vyleze z něho, že býval automechanik, že motor bude nejspíš v pohodě, protože tyhle auta jsou dobry :-) Říká, že zjistit jestli je motor zničený trvá hodinu a ne šest, což nám tvrdili v Caltexu. Bohužel nám s tím nemůže pomoci. Povzbuzeni a pobouřeni se vydáváme po městě hledat solidnější automechaniky. Po návštěvě tří dalších se rozhodujeme pro Mobil. Ostatní mají čas až v úterý. Od Caltexu si vezmeme jen ten řemen, který je již objednaný. V Caltexu s tím kupodivu nemají problém.
Podnikáme krátké vycházky a navštěvujeme přeplněné knihovny s internetem. Te Anau je maličké město a bohužel nám nepřeje ani počasí. Přemýšlíme co dělat, když bude motor v prdeli. Dodávku nejspíš opustit a zkusit koupit něco levnějšího.
V pondělí nás odtáhnou do garáže Mobil, kde mechanik vytahuje starý řemen, se kterým jdu do Caltexu, kde hledáme mezi pěti dorazivšími typy ten správný. Správně jsou tam řemeny dva, ale mají jen jeden. Holt tam ten menší starý necháme. Tyto řemeny by se měly měnit každých 100 000 km ...
Plni očekávání a strachu si po obědě jdeme pro auto. Je v pořádku! Obrovská úleva. Za těch pár měsíců jsme shromáždili značné množství krámů, a ještě máme víc než měsíc před sebou. Bez dodávky by to bylo těžké ...
Strach z dalšího selhání na zakleté Milfordské silnici nám nedovoluje se tam vrátit, a tak vynecháváme tuto atrakci a jedeme směr Queenstown. Ještě potkáváme chlapíka z kempu, který nám poradil a říkáme mu, jak jsme dopadli. Je z Islandu na cestě kolem světa.
Celkové náklady spojené se závadou - $ 400 odtah, $ 120 řemen, 4 h práce = $ 300, $ 140 kemp.
