Christchurch a poloostrov Banks
Autor: Jana Hábrová
Fotografie: Vladimír Linhart | Jana Hábrová
Štítky: 2011 | Christchurch | Nový Zéland
Z Kaikoury jsme jeli prakticky bez zastávky do Christchurche, nejangličtějšího města Nového Zélandu. Měli jsme štěstí, že jsme si ho stihli prohlédnout měsíc před tím, než ho poničila nedávná katastrofa. Ale stále byly ve městě viditelné následky prvního zemětřesení, které ho postihlo na začátku září 2010. Viděli jsme spoustu historických budov ovázaných provazy, dokonce i střechu věžičky úhledně umístěnou na zemi před budovou.
Jako první jsme navštívili Cathedral Square a prohlédli si krásnou katedrálu. Viděli jsme tu i renovované tramvaje z roku 1905, které jezdí v centru města jako turistická atrakce. Christchurch je městem umění. V komplexu krásných historických budov, kde původně byla Canterbury College, později univerzita, je dnes umělecké centrum. Nedaleko je poměrně nová městská umělecká galerie. V lednu se tu koná 10denní World Buskers Festival, kdy na několika místech v centru města vystupují místní i zahraniční umělci. My jsme přijeli zrovna když festival začínal. Já nejsem fanynkou pouličních komediantů, ale někteří z nich byli občas zábavní.
Přenocovali jsme v přímořské části města jménem New Brighton. Dlouhé betonové molo bylo večer plné rybářů. Zkusili jsme štěstí. Bohužel bez úspěchu. Navíc foukal silný nepříjemně studený vítr. Ráno jsme se šli na molo podívat ještě jednou a všimli jsme si, že kousek od něj se vyučuje surfování. Vůbec jsem jim nezáviděla, že jsou ve vodě v takové zimě. Vláďa jim ale záviděl, že se učí surfovat. Kousek od mola jsme objevili surfařskou školu a šli se podívat na ceny. Jedna lekce stála $55. To bylo o $30 méně než v Kaikouře. Objednali jsme se na druhý den ráno. Zbytek dne jsme strávili v botanické zahradě, muzeu a galeriích v centru Christuchurche.
Ráno jsme se v surf obchodě oblékli do neoprénů a společně s několika dalšími studenty se vydali na pláž. Po krátkém nácviku na suchu jsme se přesunuli do vln. Sice malých, ale na trénink vhodných. Měli jsme docela štěstí, že jsme byli pár, instruktoři totiž byli dva, nás si vzal jeden a zbytek (asi 6 maorek) ten druhý. Moje obavy ze studené vody se naštěstí nenaplnily, kvalitní neoprén je vážně dobrá věc. Došli jsme kus do moře, nalehli na prkno a pan instruktor nás postrčil do té správné vlny. Postavit se na prkno se na souši nezdálo tak složité, ale ve vodě to bylo horší. Tedy pro mě, Vláďovi se to podařilo hned napoprvé. Takže zbytek času jsem se já pokoušela si aspoň stoupnout a Vláďa se učil sám se rozjet a nějak to prkno ovládat. Bylo to docela zábavné, i mně se nakonec párkrát podařilo se postavit. Doufáme, že se k surfům znovu dostaneme.
Ještě ten den jsme se vydali na poloostrov Banks, který vybíhá z pevniny hned za Christchurchem. Poloostrov má po celém svém obvodu spoustu zátok a vypadá jako nepravidelný květ. Největší město Akaroa leží u zátoky, která sahá až do středu poloostrova. Akaroa zde má být nejzajímavější místo, především díky své francouzské historii, ale nás nijak neokouzlila. Zato jsme si při zpáteční cestě užili Summit Road (vrcholová cesta). Náročné stoupání a klikacení silnice se našemu autu moc nelíbilo, ale nádherné výhledy do údolí a zátok s dramatickými mraky rozhodně stály za to.
