Ve stínu Misti a cesta Rájem
Autor: Jiří Pětioký
Fotografie: Jiří Pětioký | Veru Krejčová
Štítky: 2010 | Arequipa | Chachani | Colca | Jižní Amerika | Misti | Peru | UNESCO
1.11. Skoro celý den jízdy autobusem pouští zabere cesta z Aricy do Arequipy. Nedočkavě jsem z okna vyhlížel dva kopce, které bělostné město obklopují. První jsem uviděl Misti a pak Chachani. Byl jsem trošku zklamaný, že byly oba bez sněhu. Ale působily impozantně.
Arequipa je půvabná metropole postavená z bílého mramoru. Leží na březích říčky Chili, ve stínu Misti, Chachani a Picchu Picchu. Je to téměř milionové turistické středisko, které působí na latinskoamerické poměry dost civilizovaně. Na první pohled jsme si ho oblíbili. Jediné, co nám kazilo radost, byly hekatomby aut.
Z ruchu velkoměsta nás zachránil hostel Yardy Grusse, neuvěřitelně zajímavé postavičky, na kterou jsme získali kontakt už před odjezdem. Nachází se na okraji města, se sezením na travnatém dvorku s bazénem, pokoje jsou obložené voňavým dřevem, je tam klid, čisto, dobře vaří. Yarda je svérázný typ, který v minulosti oklamal funkcionáře SSM a uprchl do západního Německa. Osud ho zavál do Peru. Od emigrace zažívá spoustu neuvěřitelných příhod, o které se rád podělí. Zařizuje tours, sám dělá guida, je solidní a spolehlivý – doporučujeme.
2.11. Bloumali jsme po Arequipě, po tržištích, náměstích a já jsem pořád pokukoval po Chachani a Misti.
3.11. Na noc jsme vyrazili busem do kaňonu Colca. Nachází se ve výšce přes 3 km a poutníci, kteří chtějí sejít na dno, musí překonat výškový rozdíl 1200 m. Obvyklá průprava pro výstup na Misti. Zaplatili jsme si jen dopravu minibusem, průvodce jsme odmítli. Nad ránem jsme nabrali tři opilé Brazilce. Když jsme projížděli průsmykem ve výšce asi 4 km, tak se jeden z nich na Verču vyzvracel.
Dorazili jsme na Cruz del Condor, vyhlídku, odkud se sledují plachtící kondoři. Usmálo se na nás štěstí a jeden takový "kousek" nám na chvíli zamával křídly. Pak jsme ještě popojeli o kousek dál a tradá dolů do kaňonu. Cesta je docela náročná, často vede dost nepravděpodobným terénem. Nahoře byly zbytky sněhu, dole pak vedro jak v peci. Vykoupali jsme se v potoku, který kaňonem protéká, přešli přes most a došli k hospůdce. Tam jsme se dosyta najedli a pokračovali v cestě. Vedla přes řadu políček s palmami, občas jsme šli korytem nějakého potůčku. Několikrát jsme zabloudili, ale vůbec nám to nevadilo. Nad námi se zdvíhaly kilometrové stěny. Vystoupali jsme na skalní ostroh a spatřili jsme dvě plošinky s palmami, chatrčemi a bazény s průzračnou vodou – Paradise a Eden. Dotrmáceli jsme se do Edenu, vykoupali se v bazénu, dali si večeři a šli spát. V těchto místech je celý rok příjemná teplota, takže kaňon Colca lze absolvovat kdykoli. Po cestě jsme se skamarádili s brazilskými ochmelky.
4.11. Hned od šesti ráno tvrdý výstup nahoru. Náš nový brazilský přítel s citlivým žaludkem se nechal vyvézt na oslu. Po třech hodinách jsme stanuli na nádherné vyhlídce a věděli jsme, že máme vyhráno. Po chvíli pro nás přijel náš minibus a vyrazili jsme do městečka Chivay se zrehabilitovat do termálních lázní. Pak následovala hrozná žranice, gringo obžérství – eat as u can. Večer jsme dorazili do Arequipy, poklábosili s Yardou a šli spát.
5.11. Odpočívali jsme po Colce. Byl jsem moc nasraný, protože nešlo jít na Chachani, pouze na Misti. Na Chachani foukal hrozný vítr, ale výstupová cesta na Misti byla před ním chráněná. Pro neználky – Chachani má něco málo přes 6000 metrů, Misti této hranice nedosahuje. Jinak jsou to ale srovnatelné výstupy. Brouzdali jsme po diplomatické čtvrti, kde je klid, čisto a krásný výhled na naše velikány.
