Ráno nasednete do busu, vyvezete se lanovkou do Vysokých And. Tam si vylezete podle nálady na některý z kopců. Večer se metrem vrátíte domů. Na verandě si dáte pivko s překrásným výhledem na hory. Takhle nějak vypadá santiagské andinismo. Navíc tu skoro pořád svítí slunce ... Na Avenida Libertadores, hlavní santiagské třídě, podřimují u autobusové zastávky dvě alkoholem zmožené dívky v roztrhaných síťovaných punčochách ...
♦♦♦
Chilskou provincii Araukánii vyhledávají filmaři z celého světa, aby tu točili filmy z pravěku. Tady ožívají obrazy Zdeňka Buriana. Sopky, jezera a lávová pole obklopují rozsáhlé araukáriové lesy. Dostali jsme se do pravěku naší planety. Není žádné jiné podobné místo na Zemi jako Národní park Conguillío. Na konci ospalého městečka Curacautín mává malý Johanides na projíždějící auta. Podél dřevěných jednopatrových domků pobíhají zvědaví vořeši. V Chile se nečeká dlouho ...
♦♦♦
Čarokrásnou krajinu regionu Los Lagos jsme si vybrali pro obří průzračná jezera s písečnými plážemi, divoké říčky s vodopády, majestátní sopky a rozeklané štíty, které oddělují Chile od Argentiny. Do národního parku Vicente Pérez Rosales jsme pak vyrazili, abychom vylezli na kopec Osorno (2652m). Uvelebeni do pohodlných sedaček busu svištíme po Panamericana Highway ...
♦♦♦
Členové Expedice Patagonie se probrali z agónie po neúspěšném horolezeckém výstupu na Osorno a pokračují dále na jih. Pingvinologická skupina mapuje život tučňáků magellanských. Tým přírodovědců a horolezců následně vyráží do divočiny, kde žijí nejhezčí děvčata na světě a odkud je coby kamenem dohodil do Antarktidy. Na Darwinův ostrov pokladů, tajemnou a neznámou Tierra del Fuego ...
♦♦♦
Plán navštívit ta místa se zrodil už během večerů pod lampou s knihou od italského horolezeckého superhrdiny Waltra Bonattiho. Tenhle kout Argentiny je magický. Tam kde končí pampa, objeví se zničehonic obří ledovcová jezera. Do nich spadají řeky mohutných ledovců. Nad tím vším trůní obří žulové monolity. Ty nejpůsobivější najdete v parku Los Glaciares ...
♦♦♦
Žulové věže masivu Torres del Paine jsou prostě symbolem Jižní Ameriky. Procházka údolím říčky Río Ascensío má sama o sobě své kouzlo. Pod Campamento Torres následuje prudký výšlap na ledovcovou morénu. Odměna daleko předčí vynaloženou námahu. Ať se na mě Italové nezlobí, tři Cimy jsou krásné, ale Torres nepředčí. Následující den se strhne velká vichřice, kvůli které se musíme často něčeho přidržovat, aby nás to nesfouklo do údolí. Když ale přejdeme do oblasti nazývané Estancia Cerro Paine, vítr se utiší ...
♦♦♦
V Santiagu výpravy do Chile začínají i končí. Nečekejte divoký jihoamerický babylon obepnutý prstencem slumů, ale docela útulné vstřícné velkoměsto evropského střihu. Vyplatí se udělat si čas i na jeho okolí. Barevné, úzké uličky na kopcích Valparáisa byly němými svědky dobrodružných začátků evropských přistěhovalců z 19. století. Námořníci dali tomuto zemětřeseními a požárem zmítanému přístavu název Klenot Pacifiku. Na Tichý oceán dohlédnete i z vrcholků Pobřežních Kordiller a z téhož místa uvidíte obří masiv Aconcaguy ...
♦♦♦