Jízda à la Alemán

Přidáno: 8.2.2008 | Datum akce: 31.1.2008
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Aleš Oplt
Štítky: 2008 | Argentina | Jižní Amerika | Mendoza

Během sestupu z Aconcaguy jsme mysleli na jediné - pořádné steaky. Nejlépe Asado al Horno, což je flákota kravského masa o váze bezmála půl kila. "Dáme si Asado al Horno doble", vykřikovali jsme nadšeně cestou. Hned vedle oblíbené restaurace Quinta Norte u parku Independencia je autopůjčovna Hertz. Za cenu nejnižší kategorie jsme dostali vyšší model! Večer 30. ledna k vyzvednutí a 2. února po páté večer vrátit (570 pesos, asi 3130 Kč).

Naše další kroky vedly do pobočky letecké společnosti Aerolineas Argentinas - Austral. Aleš sháněl let ze San Rafaela nebo Mendozy do Buenos Aires, odkud mu v sobotu 2. února letělo letadlo domů. My s Vláďou jsme hledali let z Puerto Iguazu do Buenos Aires na 7. nebo 8. února. Alešova letenka vyšla na 408 pesos z Mendozy a naše po 386 pesos. Po obědě 7. února od vodopádů do 13miliónové megapole Buenos Aires. Nákupy letenek nejsou žádná sranda. V Argentině platí řada tarifů, některé jen pro domácí, některé pro cizince a dokonce záleží i na tom, se kterou společnosti člověk odlétá nebo přiletěl.

Brzy ráno jsme se odhlásili z hostalu Savigliano, kde jsme bydleli po výstupu (26 pesos za noc) a zamířili si to vozem Chevrolet Corsa 1,6l na jih po slavné silnici č. 40 (Ruta 40), která pokračuje z Mendozy až do Patagonie ještě více než 3000km! Náš cíl byl mnohem blíž. Nějakých 600-700 km - Provinční park Payunia je se svými 450 tisíci hektary oblastí s největší koncentrací vulkánů na světě (více než 800 sopečných kuželů). Cestou jsme se chtěli v rychlosti zastavit ještě u laguny Llancanelo - zajímavé spíše pro ornitology - a projet barevným kaňonem řeky Atuel (Valle Grande). Oboje spíše ve stylu "Been there, done that". Hlavně se dostat na ty sopky.

Cesta nezačla šťastně. Tedy ne pro nás, ale pro kolemjedoucího motocyklistu. Jen nás předjel, nějak se na následující křižovatce nepohodl s autem z leva a tak první, co jsme viděli po půjčení auta, byl motorkář rotující vysoko ve vzduchu. Až na krátké bloudění (cca 30 km) při výjezdu z Mendozy bylo vše v pořádku. Nalevo nádherné Andy, napravo placatá pampa. Pauzu jsme si naordinovali až na San Rafael. Navštívili jsme turistické informační středisko a opět se marně pokusili odeslat pohledy. Zase siesta.

Bez povšimnutí jsme projeli kolem všech lákavě vypadajících nabídek vinných sklepů. Zastavíme se zítra cestou zpět. Zamířili jsme do kaňonu Atuel. Minuli hordy natěšených raftařů a kanoistů a zajeli pod první ze čtyř přehrad (hydroelektrárny Nihuel 1 - 4). Konečně. Po mnoha hodinách jízdy pořádné osvěžení. Celé zbývající odpoledne jsme jeli po kamenité cestě úžasnou krajinou plnou barevných skal. Pořád nahoru, proti proudu divoké řeky Atuel. Projeli jsme strašnou bouřkou. Stěrače nestíhaly, ale my nezastavujeme. Večer jsme se konečně dostali do Malargüe. Na doporučení Lonely Planet jsme zašli do restaurace La Pasta na místní speciality, z nichž nakonec, jak jsme zjistili, neservírovali ani jedinou! Takže zase klasický půlkilový kravský steak - Bife Chirizo. Po jídle jsme ještě popojeli pár kilometrů za město. Na řadu přišly bivakovací pytle, do nichž jsme zalezli hned vedle auta.

Ráno jsme si špatně protřeli oči a blbě odbočili. Cesta byla tak hrozná, že Chevrolet už nemohl dál. Přebrodili jsme s ním dvě menší řeky, přeskočili spousty výmolů, ale na tyhle kameny prostě neměl. Obracíme. Holt, je to jen Chevrolet, nikoliv Tatrovka pánů H+Z. Zpátky na rozcestí jsme zjistili, že tudy cesta na sopky stejně nevedla. Pořád žila naděje, že je uvidíme. Rozjeli jsme se naplno po "kvalitní roletě" a řízenými smyky se dostali až k ranger station u laguny Llancanelo. Ochotný chlapík nám vysvětlil, že náš vůz to sice dokáže, ale naše kilometráž už ne. Už teď jsme ujeli víc než polovinu z volných 1200 km. Sopky jsme vzdali.

V okolí vysokohorského jezera Llancanelo je možné spatřit na 100 druhů ptáků, včetně plameňáků. Sice z veliké dálky, ale cosi jsme viděli. Navíc pak pštrosy, kteří před námi utíkali i s mláďaty. Po chvíli bylo vše živé v okruhu našeho dohledu pryč a tak jsme se kochali okolní neživou přírodou... Zasněžené Andy v pozadí, na druhé straně sopky. Přímo na břehu laguny přibližně o 300 výškových metrů výše se nachází vrchol sopky Cerro Trapal (1519m). Vylezli jsme si na ní, abychom získali větší rozhled. Ostatně pozorování ptáků pro nás moc není. Kromě nádherných pramenů nás laguna Llancanelo příliš nenadchla. Cestou zpět jsme navštívili vinný sklep - Bodega Labiano. Po krátké přednášce a procházce areálem "továrny" jsme se přidali k hromadné ochutnávce - Merlot, Malbec, Syrah ... dobrá inspirace před další bohatou večeři v centru města San Rafael. A pak spaní pod mostem. Nikde jinde se nedalo sjet ze silnice. Všude kolem ploty. Ale vyspali jsme se krásně.

V autě to rachtalo, zadní pravá pneumatika ucházela a hromady prachu a jemného písku, kamkoli se člověk podíval. S Alešem jsme zajeli na letiště v Mendoze. Trochu jsme mu záviděli tu pohodu spojenou s odletem domů. Posléze jsme náš naleštěný "coche" vrátili do půjčovny Hertzu na náměstí, doplatili extra kilometry (celkem nas zapůjčení vozu stálo 635 pesos) a rovnou zasedli k poslednímu asado al horno v Mendoze.

Další zastávka Córdoba...

Provincie Mendoza