Před odjezdem z Mendozy ve středu 9. ledna jsme už nemohli ani dospat. V hostelu Independencia jsme nechali několik kilogramů nepotřebného vybavení a krátce po deváté jsme vyrazili na autobusový terminál, kde byl v 9:30 sraz s Alejandrem, majitelem společnosti Ski & Montana, který nás měl zavézt do Vallecitos - asi 90 km vzdáleného horského střediska a zároveň výchozího bodu pro pobyt v pohoří Cordón del Plata.
Až na drobné zpoždění Itala Andrey vše klaplo. Po krátké přestávce na půli cesty v Potrerillos, kde se Vláďovi spustila krev z nosu, jsme kolem poledne stáli na okraji sjezdovky ve 2890 metrech. Na záda jsme si naložili obrovité bágly obsahující kromě minima oblečení hlavně jídlo na osm dní a spolu s Andreou začali stoupat do prvního kempu Veguitas (3150m).
Během stavění stanu přišly nečekaně velké poryvy větru a nebyli bychom to snad ani my, kdyby nám něco neodnesly. Aleš si své věci ohlídal, avšak mně a Vláďovi vítr odnesl karimatky i s alumatkami. Pobíhání po okolních kopcích přineslo ovoce pouze Vláďovi – se svou karimatkou se shledal. Moje pátrání bylo marné a dosti vyčerpávající. Požádal jsem proto Andreu, který se vracel přespat do osady Vallecitos, aby mi tam karimatku půjčil a zítra až půjdeme společně na výstup mi ji přinesl. Jednu noc vydržím bez podložky. Vláďovo štěstí zdá se být nevyčerpatelným. Když jsem večer smutně posedával na kameni a pátral pohledem, zda neuvidím kdesi v údolů alespoň odlesky své alumatky, přistála přímo proti mně ta jeho!
A jak to dopadlo? Odfouknutou karimatku jsem koupil za 50 pesos, půjčení nové přišlo na 70 pesos. Bylo mi nabídnuto, abych si ji klidně odkoupil za dalších 80 dolarů - na nehoráznou zlodějinu jsem raději nadával jen česky. Nová, kterou si koupím ve čtvrtek v Mendoze, bude stát dalších 35 pesos. Suma sumárum tedy za jednu pěnovou karimatku, kterou jsem si nevezl z České republiky, abych ušetřil místo v batohu, utratím bratru 155 pesos (tedy zhruba 870 Kč). Pokud bych využil vskutku kulantní nabídky místních dobrodinců, vyšlo by mě to na víc než 2000 korun!! (120 pesos + 80 dolarů).
První noc v kempu Veguitas byla hrozná. Před půlnocí vypuklo peklo a předchozí občasné poryvy větru, které mě zbavily části majetku, se změnily ve větrnou smršť. Vyběhli jsme s Alešem ze stanu a v tmavé noci horečně hledali kameny, kterými bychom ukotvili stan. Osazenstvo dvou sousedních stanů (mimochodem také Češi) činilo totéž. Vichr ustal kolem páté hodiny ráno a v 6:30 už čekal před stanem Andrea, připravený na první výstup v Cordón del Plata.
Rozhodli jsme se pro aklimatizační procházku do kempu El Salto (4200m). Kromě zničujícího vedra se nic nedělo. Cestou zpět jsme potkali 16 Slováků, kteří se zde taky připravovali na výstup na Aconcaguu. Během noci přišli o dva stany ve výškovém kempu Hoyada (4600m) a celkově vypadali jako lidé, kteří si pobyt na horách zrovna moc neužívají. Ono také chodit v těžkotonážních skeletech tam, kde lze v lehkých teniskách, by zmohlo asi každého!
Třetí den jsme se v klidu přesunuli do nedalekého kempu Piedra Grande (3550m) a relaxovali. Vzruchu do tohoto poklidného dne přinesli až dva Češi a jedna "oprsklá" liška. Dva čeští kolegové se právě vraceli z výškového tábora El Salto (4200m). V noci měli opět trochu průvan, který je zcela připravil o „střechu nad hlavou" a nadto se jim rozbilo zdrhovadlo jednoho ze spacáků. Museli dolů. Dle jejich vyprávění se jim smůla lepila na paty už od samého počátku jejich argentinského dobrodružství. Během přestupu ztracenými zavazadly počínaje a nočním přepadením v Mendoze konče. Jeden z nich se vracel v noci z hospody sám a byl přepaden partou čtyř výrostků. Začali mu velmi zručně odřezávat foťák, ledvinku a další cennosti. Jelikož se bránil, bodli jej nožem pod žebra a na závěr něčím praštili po hlavě. Policajti jej naštěstí odvezli do nemocnice. Po ošetření to přesto nevzdal a vyrazil do hor!
V podvečer se v kempu objevila liška. Nepozorným sousedům od vedle ulehčila od zásob potravin...
Čtvrtého dne ráno (sobota 12. ledna) už bylo zřejmé, že lenošení je konec. Počasí se umoudřilo. Tlak přes noc stoupl a my vystoupali s našimi stále těžšími bágly do kempu El Salto (4200m). Hned po výstupu a postavení stanu jsme šli na obhlídku dalšího kempu – Hoyada (4600m) - abychom zjistili, zda bude následující den možný přesun ještě výš. Konečně začínáme stoupat. Občas to trochu bolí – hlavně v hlavě!