Buenos Aires

Přidáno: 17.2.2008 | Datum akce: 7.2.2008
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart
Štítky: 2008 | Argentina | Buenos Aires | Jižní Amerika

Letadlo společnosti Aerolineas Argentinas (Austral) se vzneslo a my měli smůlu. Seděli jsme na druhé straně letadla a tak jsme bohužel neviděli "Cataratas del Iguazú" ze vzduchu. Dokonce jsme uvažovali, že bychom bývali za tento nevšední zážitek zaplatili 70 dolarů na osobu a proletěli se nad vodopády vrtulníkem, ale tato atrakce byla dostupná pouze z brazilské strany a tu jsme, jak známo, vynechali. Nejvíc ze všeho se nám však chtělo domů. Vydržet do zítřka a je to ...

Letiště Jorge Newberyho (Aeroparque Jorge Newbery), které je určené pro vnitrostátní lety, má oproti tomu mezinárodnímu jednu velikou výhodu. Je prakticky hned vedle centra na břehu řeky La Plata. Nasedli jsme do taxíku a za jednotně určenou cenu 35 pesos se nechali dovézt přímo před mládežnický hostal v ulici Humberto Primo. Po drobných problémech s ubytováním, kdy mne nejprve uložili do dívčího pokoje, proti čemuž se ovšem vzápětí zdvihla vlna hlasité kritiky několika dívek s velmi silnými obroučkami brýlí, jsme vystartovali na procházku. Nikoli bezcílně. Šlo o poslední večer v Argentině, resp. v Buenos Aires a tedy i poslední možnost, vidět na vlastní oči tanečníky tanga. Takže rychle sehnat lístky na tango-show, neboť noc se blíží!

Po gigantické ulici 9. července (Avenida 9 de Julio - na počest dne vyhlášení nezávislosti), kde je v každém směru po 6 jízdních pruzích, jsme po pár minutách došli k obelisku, symbolu Buenos Aires, na Náměstí republiky (Plaza de la República). Obelisk silně připomíná svého většího bratra ve Washingtonu a byl v roce 1936 vztyčen jako připomínka na 400. výročí založení první španělské osady na břehu řeky La Plata.

Chvíli jsme bloudili ulicemi tzv. Microcentra až jsme na obchodní třídě Corrientes narazili na nevelkou pasáž, kde Vláďa objevil zcela nenápadnou prodejnu lístků. Vstupné pro dvě osoby na tango-show, včetně večeře, činilo pouhých 130 pesos! Chlapík v hostalu nám nabízel ceny od 160 pesos pro jednoho. Tak takhle se jezdí na "budget", to si necháme líbit! Měli jsme teď před sebou dvě hoďky do začátku představení a večeře. Lehce vyhládlí jsme se potloukali ulicemi 13 milionové megapole (centrum - city - Buenos Aires má přes 3 miliony obyvatel, širší Buenos Aires má přes 13 milionů). Na známě pěší zóně v ulici Florida jsme si koupili alespoň výbornou zmrzlinu. Říká se, že rozsáhlá přistěhovalecká komunita Italů způsobila, že zmrzliny mají výtečnou úroveň. Jejich kvalitu a rozmanitost můžeme potvrdit, skutečná lahůdka, na kterou jsme dosud nikde jinde ve světě nenarazili.

Půl hodiny před začátkem jsme se obrátili směrem ke čtvrti San Telmo, kde jsme shodou okolností i bydleli. Nebudeme to mít po představení daleko do postele! San Telmo je jednou z nejatraktivnějších historických čtvrtí. Spousty krásných menších budov s typickou koloniální architekturou, úzké vydlážděné ulice, tak odlišné od všeho obrovského, co je vidět jen pár kroků odsud. San Telmo se v historii města proslavilo také tím, že jeho obyvatelé se úspěšně bránili britským jednotkám, které byly ve válce se Španělskem v roce 1806. Porteňos, jak se říká obyvatelům Buenos Aires ve španělštině, se podařilo útočící jednotky zahnat zpátky na jejich lodě.

Ve svých špinavých tričkách jsme působili zřejmě trochu výstředně, ale nenechali jsme si pokazit zábavu. Kromě jídla a nealkoholického nápoje v ceně vstupenky, jsme si objednali láhev červeného vína. Po večeři o třech chodech se znenadání zhaslo jeviště a ostrá bodovka osvětlila osamoceného harmonikáře. Ten vystřihl jeden skvělý sólo kus a pak začala samotná show. Tanečníci (dva páry) se střídali se zpěváky. Čtyřčlenná kapela složená z perfektně sehraných veteránů - housle, basa, klavír a tahací harmonika - hrála skvěle. Mysleli jsme si, že tango bude tanec plný prudkých a trhaných pohybů, ale mýlili jsme se. Argentinské tango je naprostá divočina. Tanečníci jako by se soustavně snažili dát jeden druhému "snožku", ženy tyto pokusy o podražení partnera doplňují ještě kopačkami mezi nohy :-) Je to neuvěřitelné, jak rychle dokáží hýbat nohama, ani jednou se nesrazit nebo bolestivě nekopnout. Nádherná souhra. Dámy ve středních letech, kterých byl plný sál, pak úplně roztávaly při pohledu a poslechu fantastického zpěváka.

Za cenu vstupenky jsme čekali, že se najíme a po 20 minutách tance bude po všem. V Argentině nikoli. Stejně jako jsou tu obrovité porce masa, byla velkolepá i show. Po 2 hodinách hudby, tance a zpěvu přišel na jeviště moderátor, všichni, včetně nás, mu prozradili odkud jsou (byli jsme z největší dálky) a následoval další nášup. Vláďa už nemohl :-) Rozhodl se jít spát a tak se vydal sám do popůlnočních ulic metropole. Já jsem si vychutnal show a skvělou muziku až do konce. Ve chvíli, kdy ale začali tanečníci a tanečnice chodit pro diváky, aby si také vyzkoušeli tango na vlastní kůži, odešel jsem také. Na lekci argentinského tanga jsem se zrovna necítil. V pohorkách a týden nepraném tričku, by si mne asi nebohá tanečnice užila :-)

Venku pršelo. Přes den nám zamračené počasí a nižší teplota vyhovovaly, ale teď jsem musel strčit kameru a foťák pod triko a pelášit na hotel. Vláďa už tam naštěstí byl a surfoval po netu.

Poslední den pobytu byl pátek. Letadlo nám letělo až hodinu před půlnocí a tak jsme po pozdní snídani opět vyrazili na procházku. Nejprve jsme šli do čtvrti Puerto Madero. Na rozdíl od historického San Telma, je Puerto Madero nejnovější ze všech 48 čtvrtí Buenos Aires. Jedná se o hypermoderní kus města s betonovými budovami a čtyřmi vodními nádržemi, kde měl přibližně před 100 lety stát nový přístav. Tento nápad nevyšel a práce se po pár letech zastavily, celé území pak leželo ladem až do roku 1989, kdy bylo rozhodnuto o jeho modernizaci. Najdeme tu moderní budovu opery (Opera Bay) inspirovanou budovou opery v Sydney, krásný nový most Puente de la Mujer navržený španělským architektem Santiagem Calatravou. Jeho zvláštností je schopnost rotovat o 90 stupňů, aby umožnil i lodní dopravu. V Puerto Maderu jsme šli také na prohlídku 85 metrů dlouhé fregaty Presidente Sarmiento, která byla spuštěna na vodu v roce 1887 a sloužila argentinským námořním silám jako školní loď až do roku 1938. Za tuto dobu obeplula 37krát svět. Z provozu byla vyřazena až v roce 1960 a krátce na to byla prohlášená národní památkou.

Naše pobíhání po městě jsme ukončili kolem 17 hodiny před budovou kongresu (Palacio del Congreso). Budova dokončená roku 1906 opět nápadně připomíná svého většího bratra - Kapitol ve Washingtonu D.C., podle kterého byla skutečně projektována.

Před kongresem na náměstí Plaza del Congreso jsme si všimli projíždějících autobusů č. 86, které mají konečnou na mezinárodním letišti. Napadlo nás, že místo shuttle busu nebo taxíku vyzkoušíme městskou hromadnou dopravu. Metrem, které na trase "A" vypadá jako historická tramvaj - interiér ze dřeva a za dveře člověk musel normálně zatáhnout, aby se otevřely, jsme dojeli až k našemu hostalu. Vyzvedli jsme si bagáž a nechali si poradit, kde je nejbližší zastávka autobusu č. 86. Shodou okolností to bylo jen dva bloky.

Vyhlídková jízda autobuse č. 86 za pouhé 1 peso a 50 centavos trvala 2 hodiny a 15 minut! Na mezinárodní letiště Ministro Pistarini na 35km vzdáleném předměstí Ezeiza jsme přijeli akorát 2 hodiny před odletem. Přebalili jsme bágly, nechali je zabalit do ochranného igelitu a přes několik front se dostali ke "gejtu". Naším posledním výdajem bylo zaplacení odletové taxy - 18 dolarů na osobu.

Předtím než jsme si strčili do uší MP3 jsme jen stručně zhodnotili, že se nikomu nic nestalo, ani jednou nás neokradli a všechno se nám podařilo - takže expedice "Over the Top 2008" byla super ...

Tango v Baires

Ještě více tanga v Baires ... (bonus)