Volubilis, římské ruiny poblíž Moulay Idriss
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2001 | Afrika | Maroko | Moulay Idriss | UNESCO | Volubilis
Čtrnáct dní na arabské půdě. Začínám pociťovat potřebu změny. Prošli jsme mediny několika velkých marockých měst a před námi jsou ještě Fés, Rabat a Casablanca. Během včerejší procházky po Meknèsu jsem měl chvílemi nepříjemný pocit poznaného. Vzrušení z nové země a jejího poznávání jakoby ustupovalo kamsi do pozadí. Začínám se snad nudit? Tak brzy! Ne. Prostě jsme jen příliš dlouho namačkaní v jednom autě ve čtyřech. Začneme podnikat více akcí pouze ve dvojicích. A také věčně rychlé přejíždění z místa na místo má kouzlo jen chvilku, po čase se ukáže, že je lepší chvíli posedět, nebo raději vůbec nezastavovat.
Zastřešené hlídané parkoviště pod stanicí autobusů v Meknèsu opouštíme časně. Platíme 5 MAD (dirhamů) a jedeme na sever. Třicet tři kilometrů odsud je rozsáhlé archeologické naleziště Volubilis. Ukázka moci a síly římského impéria v dobách jeho rozkvětu. Nebýt blízkosti Meknèsu, při jehož výstavbě byl použit i místní mramor, jednalo by se bez nadsázky o jednu z nejzachovalejších ukázek římského stavitelství vůbec.
Cesta ubíhá velmi rychle a brzy míjíme křižovatku na Moulay Idriss a Fès. Pokračujeme pár set metrů na Fès a odbočujeme vlevo na cestu vedoucí k ruinám. Dnes jsme prvními návštěvníky (vstupné 20 MAD na osobu). Prohlídka zbytků paláců, sloupořadí, slavobran, mozaik a dříve honosných domů má až nevyslovitelné kouzlo. Ruiny zalité ranním slunce a osamělost místa, které bylo kdysi hlavním městem římské provincie Mauritania Tingitana a obilnicí starověkého Říma, dotvářejí nádhernou atmosféru.
Vychutnáváme si snídani pod sloupořadím hlavní ulice Decumanus Maximus a poté co v půl jedenácté přijíždějí jako první japonští turisté, velíme k ústupu z Volubilis.
Volubilis (v arabštině také Walili, Oulili nebo Ulili) bylo v období let 32 př.n.l. až 40 n.l. za vlády berberských králů Juby II. a Ptolemaia z Mauretánie hlavním městem silné říše. Úrodná oblast se později dostala pod správu Říma a byla centrem římské africké provincie Mauretania Tingitana. Na konci třetího století našeho letpočtu Římané ustoupiil konstatnímu tlaku Berberů. V roce 790 přicházejí Arabové.
Město bylo obýváno a udržováno až do 18. století, kdy byla většina budov rozebrána. Mramor a kámen byl využit na stavby královských paláců v nedalekém Meknèsu. Dnes je Volubilis na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Nejúžasnější stavby pocházejí ze 2. - 3. století n.l. Počítáme mezi ně slavobránu, tzv. Caracallův oblouk z r. 217, vztyčenou na počest příjezdu císaře. Dále lázně, baziliku, kapitol a nejatraktivnější vykopávky v podobě mozaik. Volubilis je místem, které stojí za vidění.
Na dohled, pouhých pět kilometrů odsud, je město Moulay Idriss. Posvátné město pojmenované po nejváženějším marockém světci a pravnuku proroka Mohameda (správněji Muhammad) Moulay Idriss Zerhoun. Ten je pro Maročany něco jako náš praotec Čech. Jen s tím rozdílem, že opravdu existoval. V roce 789 přišel do těchto míst a přinesl s sebou náboženství islámu. Některé památky (například Mauzoleum Idrisse I.) jsou v Moulay Idriss přístupné pouze muslimům a není tomu tak dávno, kdy bylo celé město striktně uzavřeno všem nevěřícím. Posvátnost tohoto místa je podtržena i tím, že pokud Maročan vykoná v období islámského měsíce dhú'l-hidždža postupně šestkrát cestu do Moulay Idriss, rovná se to jedné pouti do Mekky, tzv. hadždž.
A ještě jednou věcí je Moulay Idriss v Maroku výjimečným. Mešita má jako jediná v celém Maroku kruhovitý minaret. Jelikož je pohled na něj velmi špatně přístupný, tak si jej fotíme alespoň přes hradby. Samotné město nás ničím neokouzlilo. Od poutního místa jsme nějak podvědomě čekali více …
