Hliněné hrady v poušti
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart | Jiří Šurman
Štítky: 2001 | Afrika | Aït Benhaddou | Maroko | Marrákeš | Ouarzazate | Tizi N´Tichka | UNESCO | Vysoký Atlas
Po návratu z nepodařeného výstupu na Jebel Toubkal se vracíme do hotelu Sindi Sud v Marrakéši. Nepropadáme ovšem trudomyslnosti a ihned se pouštíme do nové akce – půjčit si auto a projet východní stranu Maroka z Marrakéše přes Ouarzazate až do Fèsu!
Chudáci hadi
Po poledni odhazujme věci na pokojích pod střechou hotelu a běžíme si vyměnit peníze do banky Banque al-Maghreb. Nejedná se zrovna o příjemnou zkušenost, ale bez peněz nám to nějak nejde. A stejně tak to nejde bez vody … pereme, relaxujeme, mlsáme čerstvé a usmlouvané mandarinky, hrajeme na vypůjčenou kytaru a užíváme si dne beze spěchu a pobíhání. V Marrakéši si chceme koupit už jen nějaké pohledy (1ks/1 MAD), mapu města za 15 MAD (dirhamů) a udělat pár fotek. Myšlenkami jsme už jinde. Jaká bude poušť, zvládneme to ve vypůjčeném autě a bez pořádných map?
Večer už nás povalování na střeše trochu unavuje! Jdeme na procházku. Z hor máme neskutečně zašpiněné boty a ukazuje se, že shoeshineři jsou tím doslova pobouřeni. Nejraději by nám boty svými pastami a kartáčky nablýskali zadarmo, jen aby jim tolik nedrásaly srdce. Odolávám. Pod vrstvou bláta se skrývá kvalitní impregnace, a tu si nechci nechat sedřít žádným pilným klučinou. Jiří čištění zkouší, cítí se přitom hloupě, ale výsledek je výborný a čistič má hned lepší náladu. Další dorážející skupinkou jsou prodejci hašiše. Místní kolorit, kterému jsme již uvykli. Pomáhá pouze ignorování jejich nabídek. Co nám však vadí a nelze příliš ignorovat jsou turistické atrakce v podobě zcela ztrápených chřestýšů. Chudáci hadi zválení v prachu ulice. Přijde nám, že jsou v opravdu ubohé kondici …
Chodit po městě pěšky? Mimo starou medinu se jedná o téměř nevídanou záležitost. Taxikáři nás lákají, zpomalují, troubí … ne, ne … jsme na procházce, kocháme se … Před desátou unikáme mumraji přelidněného náměstí Djemaa El-Fna na střechu hotelu Sindi Sud. Čas spát … klid noci narušuje jen rytmické bubnování kapek deště na plachtu nad našimi hlavami a k ránu pak naléhavé volání muezzinů k modlitbě salátu-l-fadžr …
Přes horské průsmyky do pouště
Vstáváme před osmou, vaříme polévku a platíme za hotel. Ceny už známe a nepřekvapují nás: za pokoj 40, za pračku 35 a za sprchu 5 MAD. Nehodláme se vláčet obtěžkáni batohy až do autopůjčovny Budget, a tak si na dvojici bereme petit taxi (10 MAD) a jedeme na náměstí 16. listopadu, odkud je to už jen pár kroků.
Pořádně si necháváme vysvětlit systém pojištění. Prohlížíme si zevrubně nabízeného Renaulta 19. Výroky o nových pneumatikách Pavel komentuje s notnou dávkou skepse. Vzorek je sjetý, ale … konečná dohoda zní: auto na pět dní za 1750 MAD s vrácením ve Fésu.
Po desáté hodině zvedáme kotvy a před námi je prvních dvě stě kilometrů do Ouarzazate. Jedeme přes Vysoký Atlas nádherným horským průsmykem Tizi N´Tichka (2260m). Kolem nás se míhá rozmanitá krajina plná barevných skal a výhledů do údolí. Je pod mrakem.
První větší zastávku děláme v Aït Benhaddou. Nachází se zde snad nejvyhlášenější a nejlépe dochovaná opevněná vesnice (ksar) v celé oblasti Atlasu. Vesnici tvoří několik velkých hliněných hradů (kasby) a mnoho dalších menších domů. Dnešní vesnice leží na druhé straně řeky Ounila, ale i tady v původním opevnění vystavěném na tradiční trase karavan mezi odlehlými kouty Sahary a Marrákešem žije několik málo rodin. Aït Benhaddou je od roku 1987 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a stalo se nesmírně populárním místem pro filmaře. Vzpomeňme filmy jako Lawrence z Arábie, Kundun, Ježíš Nazaretský, Mumie, Gladiátor, Království nebeské …
Prolézáme kasby a postupně se uličkami proplétáme nahoru. Z vrcholku kopce si pak užíváme výhled na okolní kamennou poušť (hammada) a nedaleké palmové háje.
Přes vyschlé řečiště přejíždíme zpátky a vracíme se na hlavní silnici do Ouarzazate. Za půl hodiny jsme na místě. Kluci jdou na oběd a my s bráchou pojídáme něco ze zásob. Ouarzazate je považováno za bránu do opravdové pouště. Směrem na jih už je skutečně jenom poušť. Toto berberské město je významnou turistickou křižovatkou. Podnikají se odsud výlety za kasbami, do údolí řeky Draa za petroglyfy a skalním uměním či do soutěsek řeky Dadès.
Dlouho jsme se nezdrželi a kormidlo stáčíme směrem k východu.
