Casablanca - Beni Mellal - Azilal

Dnes již ojedinělým letounem MD 80 (McDonell Douglas) společnosti Allitalia, odlétáme z Prahy v 17:35. Po krátkém pobytu v tranzitním prostoru milánského letiště Malpensa pokračujeme stejným typem letadla do Casablancy. V Casablance jsme v 22:30, je 15 stupňů Celsia. Uvítala nás báječná vstupní hala s vodopádem a jakousi uměleckou skulpturou. Na celní přepážce po mně člověk v uniformě chce „outl“. Martin pochopí, že má na mysli hotel ...

♦♦♦

Vodopády d'Ouzoud

Dopřáli jsme si konvici sladkého mátového čaje na pokoj. Velmi tichý a nemluvný chlapec z hotelu nás dovedl ke stanovišti taxíků. Šéfoval zde nějaký rozmrzelý chlapík, který nás okázale přehlížel. Čekali jsme přibližně 15 minut na další spolucestující, neboť místní zvyk, narvat auto lidmi k prasknutí, vyžaduje čekání. Ideál je šestice lidí na auto. Nakonec jsme se unavení nekonečným čekáním uvolili, že zaplatíme 75 dirhamů za odvoz bez dalších osob. Byl nám přidělen starší vitální děda ...

♦♦♦

Marrákeš v tónu červeném

Plné ulice a náměstí nás upozorňují na skutečnost, že dnes je poslední den před ramadánem, který začíná už za soumraku. Naprosto všude se prodává. Poptávka je po čemkoliv. Na odbyt jde dřevo, keramika, kůže a hlavně jídlo. Na procházce starou marrákešskou medinou si dáváme oblíbené a již osvědčené oříškové placičky za solidní cenu jednoho dirhamu. Místy to strašlivě smrdí. Stačí se porozhlédnout a zjišťujeme, že v ukrytém dvorku je kuřecí trh, o kus dál zase jiná havěť. Želvy, chameleóni … je to nádhera, jen se musíme mít na pozoru, abychom se nenechali umluvit na návštěvu některého z myriády obchůdků ...

♦♦♦

Zimní výstup na Jebel Toubkal (4167m)

Po pár dnech ve městě nás to táhlo k zasněženým horám, které nádherně dotvářejí kulisu královského Marrákeše. Z hotelu Sindi Sud jsme vyrazili k bráně Bab er-Rob, odkud měly jezdit taxíky do Asni. První nabídku na svezení za 150 dirhamů (MAD) jsme nepřijali. Udělali jsme dobře. S cenou stlačenou na 100 MAD jsme byli více spokojeni. Klasickým starým Mercedesem, jsme hodinu po poledni přijeli do Asni. Cesta je zážitkem sama o sobě. Panorama štítů Vysokého Atlasu, průjezdy krásnými údolími a čarokrásné výhledy ...

♦♦♦

Hliněné hrady v poušti

Po návratu z nepodařeného výstupu na Jebel Toubkal se vracíme do hotelu Sindi Sud v Marrakéši. Nepropadáme ovšem trudomyslnosti a ihned se pouštíme do nové akce. – půjčit si auto a projet východní stranu Maroka z Marrakéše přes Ouarzazate až do Fèsu! Po poledni odhazujme věci na pokojích pod střechou hotelu a běžíme si vyměnit peníze do banky Banque al-Maghreb. Nejedná se zrovna o příjemnou zkušenost, ale bez peněz nám to nějak nejde. A stejně tak to nejde bez vody …

♦♦♦

Soutěskami v úbočí Vysokého Atlasu

Ouarzazate jsme opustili hned po obědě. Po perfektní asfaltce, kterou by člověk uvyklý standardu České republiky v Maroku rozhodně nečekal, směřujeme na východ a projíždíme „údolím tisíce kasb“. Silnice vede mezi dvěma pohořími. Zleva jsou jižní úbočí Vysokého Atlasu a napravo Jebel Sarhro, který je východním výběžkem Anti-Atlasu (někdy také Nízký nebo Malý Atlas). Projíždíme úžasnou oblastí. Mít tak více času a moci zajet hlouběji do některého ze strmých údolí Vysokého Atlasu ...

♦♦♦

Pétanque s Berbery

Opouštíme zelené údolí řeky Todra a vracíme se zpět přes Tinerhir na hlavní silnici vedoucí po jižním okraji Vysokého Atlasu. Za Tinejdad odbočujeme vpravo do Erfoud a odtud do Rissani. Jedeme rychle po kvalitním asfaltu, jaký bychom opravdu nečekali. Snad deformace z českých cest? Užíváme si překvapivě různorodou pouštní krajinu. Chvílemi nám skaliska podél cesty připomínají Monument Valley střídané kamenitou vyprahlou plání. Poušť mění co chvíli svou barvu. Dlouho nepotkáváme ani živáčka. Potíže nastávají, když ručička palivoměru povážlivě rychle klesá ...

♦♦♦

Meknès oděný v zeleném

Naposledy se ohlížíme. Loučíme se s písečnou pouští Erg Chebbi, přátelskými Berbery a naším průvodcem Ridim. Příští zastavení bude o 400 kilometrů severněji. Královské město Meknès. Cesta utíká kupodivu velmi slušně. Nejprve překonáváme východní výběžek Vysokého Atlasu. Pokračujeme údolím Ziz. Mezi skalami podél stejnojmenné řeky, která pramení kdesi na úbočí Jebel Ayachi (3737m). Dosahujeme hranice dvou tisíc metrů nad mořem, kde se noříme do neproniknutelné mlhy, abychom se vzápětí ocitli ve městě Midelt ...

♦♦♦

Volubilis, římské ruiny poblíž Moulay Idriss

Čtrnáct dní na arabské půdě. Začínám pociťovat potřebu změny. Prošli jsme mediny několika velkých marockých měst a před námi jsou ještě Fés, Rabat a Casablanca. Během včerejší procházky po Meknèsu jsem měl chvílemi nepříjemný pocit poznaného. Vzrušení z nové země a jejího poznávání jakoby ustupovalo kamsi do pozadí. Začínám se snad nudit? Tak brzy! Ne. Prostě jsme jen příliš dlouho namačkaní v jednom autě ve čtyřech. Zkusíme více aktivit ve dvojicích ...

♦♦♦

Fès Blues

Cesta do Fèsu je pěkná. Přehupujeme se přes mírné kopečky, pozorujeme intenzivně obdělávanou krajinu s minimem vzrostlých stromů a upravené domky evropského střihu. Únavná pustina předešlých dní je pryč. Ve Fèsu se snažíme dostat autem co nejvíce do centra. Za přijatelnou cenu 10 MAD (dirhamů) na den a dalších 20 MAD na noc můžeme zaparkovat za branami mediny. Poblíž mohutné Bab el-Mahrouk ...

♦♦♦

Rabat, město mravnosti

Noční příjezd do Rabatu jakoby předznamenal věci další. Snažím se vždy držet pravidla, že do velkých měst se nemá přijíždět v noci, ledaže by bylo předem zajištěno bydlení. A to jsme samozřejmě zajištěné neměli. Ve vlaku jsme otevřeli průvodce a koukli do kapitoly levné bydlení a jdeme takříkajíc na jistotu. Jirka s Pavlem hledají něco lepšího. Hotel Al-Kasbah za 82 MAD za pokoj. Uvidíme se zítra dopoledne na obhlídce pamětihodností ...

♦♦♦

Casablanca - velké hlučné prázdno

Stalo s v posledních dnech našeho putování pravidlem, že nemůžeme dospat a vstáváme nepřiměřeně brzy. V devět hodin nastupujeme do vlaku; cílová stanice Casablanca. Vlak je prázdný, klimatizovaný a jízdenka levná. Před desátou jsme na nádraží Casa-Port, které je poblíž mediny. Kluci se jdou ubytovat do nové čtvrti do hotelu Negociant s cenou dalece převyšující naše možnosti. 70 MAD na noc a osobu! My jdeme rovnou do mediny do hotelu Des Amis za příznivých 60 MAD za pokoj ...

♦♦♦

El Jadida a cesta domů

El Jadida nás hned po příjezdu okouzluje svou příjemnou přístavní atmosférou. Ani náznak velkoměstského shonu. Poflakujeme se po pevnosti, z mola sledujeme vzdouvající se oceán a místní fotbalový mač. Hráčům neschází bojovnost a zaujetí pro hru. Schází jim jen boty a hřiště. Tohle improvizované mají vyznačeno jen na udusané hlíně a z části i na silnici. Sem tam se v zapadajícím slunci blýskne střep, ale ani to hráčům radost ze hry nijak nekazí. Na rozdíl od předchozích dní, kdy jsme cestovali po celém Maroku, tady lenošíme ...

♦♦♦