Point Lenana (4985m)

Naro Moru Route

Naro Moru je nejpopulárnější přístupovou cestou pod vrcholové partie pohoří. Cesta stoupá skrze horské lesy a rašeliniště směrem od západu. A přestože nepatří mezi cesty scénické nebo nějak výjimečně krásné, je většinou skupin zvolena z důvodu snadného terénu a dobrých ubytovacích možností.

Výchozí městečko Naro Moru není o nic víc než shluk chatrčí a malých obchůdků rozesetých podél hlavní cesty. Nachází se přibližně 200 kilometrů severně od Nairobi a 60 kilometrů severně od křižovatky Sagana, kterou se cestou z Nairobi projíždí. Cesta k bráně Národního parku Mt. Kenya je dobře značená, protíná malou vesničku Munyu, která leží necelých 12 kilometrů od Naro Moru.

Ubytovat se po příjezdu z Nairobi je možné v poměrně drahém hotelu Naro Moru River Lodge, kde si lze případně dohodnout i nosiče nebo průvodce a stejně tak i dopravu k bráně parku nebo hlouběji do útrob parku. Další možnost ubytování je sedm kilometrů severně od Naro Moru v Mountain Rock Lodge, i zde je možné dohodnout si veškeré potřebné služby. Další možností je Youth Hostel Camp, který leží pouhých 5 kilometrů od brány a hlavního ústředí národního parku.

Některé skupiny využívají možnosti zkrátit si cestu a nechat se džípem dovézt dalších 9 kilometrů za Naro Moru Gate (brána národního parku), až ke kempu zvanému Met Station (3050m) – Meteorologická stanice. Z aklimatizační důvodů je však vhodnější si tento úsek projít pěšky.

1. den: Naro Moru Gate – Met Station

Stezka vede lesem podél horského hřebínku mezi dvěma rameny řeky Naro Moru. Po přibližně 6 kilometrech překročíte most (Percival´s Bridge). Cesta se poté stáčí nejprve k severu a posléze k východu, kdy pokračuje údolím (Teleki Valley). Na Met Station (3050m) je možnost ubytování (pro přibližně 40 lidí). U chatek je i tekoucí voda. Většina turistů zde tráví svojí první noc v národní parku.

2. den: Met Station – Mackinder´s Camp

Druhý den cesty je dobré začít velmi brzy ráno. Nejlépe před sedmou hodinou ranní. Vyhnete se tak nepříjemnostem, které přináší horké počasí. Ostatně jedním z kritických míst jsou mokřiny. Jejich nejstrmější části se říká „Vertical Bog“ – vertikální rašeliniště – příliš se nedoporučuje tudy procházet za deštivého počasí, avšak ani později odpoledne není průchod mokřinami velkou zábavou.

Po překonání mokřin se stezka rozděluje. Jedná se o místo s ideálním výhledem na údolí Teleki. Levá varianta klesá k řece Naro Moru, a ztratíte tak značnou porci již jednou těžce nastoupaných výškových metrů, populárnější pravá varianta vás zavede do údolí po jižní straně a korytu řeky se přiblíží až ve vyšších polohách. Po dobrých 5 až 6 hodinách dosáhnete kempu – Mackinder´s Camp (4200m).

Mackinder´s Camp je velká kamenná noclehárna, kde se obvykle tráví druhá noc. Z tohoto kempu stezka stoupá dále údolím Teleki směrem k úpatí hor, kde se napojí na Summit Circuit Path – okružní stezku kolem masivu Mt. Kenya. V tomto místě máte na výběr: buď je možné zvolit severní směr, a obejít tak masiv ze západu přes American Camp (4350m) a Hut Tarn (4500m), anebo pokračovat východním směrem pod jižními stěnami hor do Austrian Hut (4800m) a do oblasti ledovce Lewis.

Z tábořiště Mackinder většina skupin pokračuje velmi brzy (v noci) ráno přímo na vrchol Point Lenana (4985m). Výškový rozdíl 800 metrů lze překonat přibližně za 4 – 5 hodin. Stezka je místy dosti strmá a řada kamenů je volných, takže je nezbytné dávat pozor a postupovat za ranního šera s maximální opatrností. Ti, kteří se chystají na technické lezení většinou třetí den pokračují do předem vytipované lokality, odkud dalšího dne zahajují svůj výstup.

Sirimon Route

Sirimon Route je v průvodcích popisována jako druhá nejkrásnější či nejscéničtější přístupová trasa hned po cestě Chogoria. Její nespornou výhodou je výhled na oba hlavní vrcholy masivu Mt. Kenya - Batian (5199m) a Nelion (5188m). Na druhou stranu za její hlavní nevýhodu považujeme všudypřítomné močály a ohořelé stromy a keře, které turisty provází téměř celou cestu.

Ideálním nástupním bodem je město Nanyuki (1980m) na severovýchodní straně hor. Nanyuki je od brány Sirimon Gate vzdáleno celkem 25km. Z toho 9km po "polní cestě". Odbočka z hlavní okružní silnice kolem masivu Mt. Kenya je dobře vyznačena velikým dřevěným nápisem.

V Nanyuki nebudete mít problém s hledáním hotelů či sháněním nosičů. Přesto doporučujeme rezervovat hotel předem. S ohledem na to, jak je cesta oblíbená, se může stát, že levnější hotely budou v sezóně plně obsazeny.

1. den: Sirimon Gate – Judmaier Camp/Old Moses

Vzdálenost 9km skrze džungli je možné překonat celkem pohodlně např. v kabině Land Roveru. Najdou se však i nadšenci, kteří z důvodu lepší aklimatizace tuto vzdálenost překonávají pěšky. A dělají dobře.

První noc v národním parku většinou všichni tráví v kempu Judmaier, který se nachází nalevo od silnice. Movitější popojdou jen o pár stovek metrů dále, kde stojí chata Old Moses.

2. den: Judmaier Camp/Old Moses – Shipton´s Camp

Už od chaty Old Moses mohou turisté pozorovat Batian s Nelionem a některé další vedlejší vrcholy masivu. Kromě kochání se pohledem na vrcholy se však musí všichni rozhodnout, kterou cestu zvolit. Existují dvě varianty: Mackinderovým údolím nebo přes kemp Liki North (3993m). Cesta se rozděluje u meteorologické stanice (GAW - Global Atmosphere Watch), kde je ukazatel. Naprostá většina lidí vsadí na snazší cestu údolím a odbočí vpravo. Připravte se i na možnost, že pokud si vyberete cestu přes Liki North, nosiči nebudou ochotní jít s vámi a budou vás očekávat u chaty Shipton.

Stezka směřující vpravo nejprve křižuje potok Ontulili a po překonání nevelkého hřebene také potok Liki North. Po nastoupání na hranu dalšího hřebene je před námi již Mackinderovo údolí. Zbývá už pouze 7km po východní straně údolí podél potoka Liki do Shiptonova kempu.

Cesta přes kemp Liki North směřuje k jihozápadní hraně kopce Barrow (4192m) a pak křižuje i oba výše jmenované potoky. Malá chatka neposkytuje žádný velký komfort, ale na okolním prostranství je dostatek příležitostí ke stanování. Dále cesta pokračuje překonáním hřebene a zanedlouho se spojuje s první trasou v Mackinderově údolí.

Z Shiptonova kempu je možné pokračovat přímo jiho-jihovýchodním směrem na Point Lenana (4985m), nebo mírně vpravo do sedla Simba (Simba Col - 4620m) spojit se s cestou Chogoria a pokračovat po okružní stezce – Summit Circuit Path – k chatě Austrian (4790m), anebo se vydat vlevo do tábořiště Kami (4425m), které leží přímo pod severní stěnou Batianu u malého jezera Kami Tarn.

Chogoria Route

Chogoria Route je popisována jako zdaleka nejzajímavější a nejscéničtější cesta skrze lesy, mokřiny, vřesoviště a pustiny Národního parku Mount Kenya i přesto, že výhledy na hlavní vrcholy Mt. Kenya jsou první dva dny dosti limitovány. Nástupním bodem je vesnička Chogoria (1500m) na východní straně hor. Vůdce, nosiče, stejně tak jako džíp, lze domluvit buď v Transit Motelu, nebo možná ještě lépe v Marimebu Lodge. Marimebu Lodge najdete přibližně 1km před vstupní branou do parku, tzv. Forest Gate (1700m). I my jsme se zde cestou džípem zastavovali a přiskakoval tu k nám třetí nosič. Jak se praví v průvodcích – v byznysu kolem národního parku se točí snad celá vesnice – oslovit můžete prakticky kohokoliv.

Čas strávený v Národním parku Mt. Kenya se počítá momentem průjezdu dolní branou – Forest Station Gate. Náš džíp zde však ani nepřibrzdil. Zápis a placení se odehrálo až u druhé brány poblíž Meru Mount Kenya Lodge.

1. den: Forest Gate – Meru Mount Kenya Lodge

Vzdálenost přibližně 20km si většina skupin zkracuje jízdou džípem. Dokonce je možné zaplatit si celou trasu, ale pak se člověk ochudí o procházku nenáročným terénem překrásnou a rozmanitou džunglí. Cesta má i jistý nádech dobrodružství v možnosti potkat tu slona nebo stádo buvolů.

Horní brána parku se nachází na otevřené přehledné pláni. Jen kousek napravo je skupinka tzv. bandas, dřevěných chatek – Meru Mount Kenya Lodge. Najdete tu možnosti sprchování, kuchyňky a ložnice v ceně okolo 15 dolarů, s mírným příplatkem je možné použít i plyn na vaření.

V okolí bandas na severu a východě jsou dvě malá jezírka, kde lze brzy po ránu a navečer pozorovat divokou zvěř.

2. den: Meru Mount Kenya Lodge – Minto´s Hut

Etapu lze rozdělit na dvě části. I když to není obvyklé, prvních 7km lze jet pořád ještě džípem! To už ale podnikají jen skuteční mrzáci, kteří se bojí chodit z obavy z puchýřů.

Prvních 7km je profil trasy velmi mírný. Prochází se ještě zbytky lesa, kolem krásných stromů, později pak vysokými vřesovišti. Ke zlomu dochází v místě, kde nápisy upozorňují trekaře, že až k Minto´s Hut není žádná voda. Tady jí je dostatek. Pouhého půl kilometru vlevo z kopce jsou nádherné vodopády Nithi, které rozhodně stojí za vidění.

Stezka ve své druhé podstatně náročnější polovině překračuje potok a vytrvale stoupá po jihozápadním hřebeni. Nalevo od stezky jsou později strmé srázy a výhledy do velké rokle, panoramata, jimž dominuje pohled na vodopády Vivienne, kolmé, více než 500 metrů vysoké skalní stěny, …

Cílem trasy je tábořiště Minto´s Hut u jezera Hall Tarn. V Minto´s Hut je pouze jedna plechová bouda pro nosiče. Turisté jsou odkázání výhradně na stany.

3. den: Minto´s Hut – Austrian Hut nebo Shipton kemp, příp. další tábořiště

Z tábořiště Minto´s Hut pokračuje naprostá většina skupin do Austrian Hut, a to i přesto, že existuje celá řádka dalších a mnohdy i zajímavějších alternativ. Stezka pokračuje směrem na západ k místu, kterému se říká Temple Fields. Jde o oblast, kde se stezka Chogoria napojuje na okružní trasy kolem samotného masivu Mt. Kenya, tzv. Summit Circuit Path. V zásadě zde máme dvě volby. Jihozápadním směrem se můžeme vydat přes sedlo Tooth Col k chatě Austrian Hut, nebo se vydat severně do sedla Simba Col (Lví sedlo) a pak sestoupit k chatě Shipton.

Vždy však existují varianty další. Např. nastoupat k jezeru Harris Tarn a odtud se vydat po severním hřebeni k vrcholu Point Lenana (4985m) nebo od jezera Harris Tarn sestoupit v severozápadním směru do tábořiště Kami (4425m) u jezera Kami Tarn. Obvykle všichni volí bezbolestnou variantu na chatu Austrian Hut a brzký ranní výstup na Point Lenana (4985m), který nezabere víc než půl hodiny.

Burguret Route, Timau Route a Kamweti Route

Burguret Route je téměř nevyužívanou stezkou. Jelikož je nejisté, že na jejím začátku – Forest Gate – zastihnete strážce parku, kteří by vám vydali potřebná povolení (a bez nich není vůbec dobré trek podnikat), raději před nástupem do cesty požádejte o zvláštní povolení na ustředí parku, tzn. buď kontaktovat nějakou agenturu, nebo se vydat na začátek cesty Naro Moru a povolení si zajistit a vyžádat si další informace. Burguret Route začíná za osadou Gathiuru (1500m) jihovýchodně od Nanyuki. Odbočka z okružní silnice kolem Národního parku Mt. Kenya směrem k osadě Gathiuru je značena a nachází se přibližně uprostřed mezi obcemi Naro Moru a Nanyuki. Terénním vozem se dá pokračovat ještě nějakých 15 kilometrů. V případě, že se rozhodnete pro Burguret Route doporučujeme vzít si s sebou průvodce nebo alespoň zkušenějšího nosiče. Většina agentur má ve svých řadách někoho, kdo cestu absolvoval.

1. den: Konec cesty – Kampi Ya Machengeni

Nesmírně náročné bude zejména udržení směru. Stezka není nijak značena a většinou bude zcela zarostlá a pohlcená vegetací džungle. Přibližný směr vyznačují dvě řeky – Naro Moru a Burguret. Nejspíš není nikdo, komu by se nepodařilo alespoň načas ztratit směr v hustém bambusovém lese. Stezka se před vámi objeví až ve chvíli přechodu mezi bambusovými a vřesovými porosty. Místu se říká Kampi Ya Machengeni a doporučuje se strávit zde první noc náročné cesty.

2. den: Kampi Ya Machengeni – Highland Castle

Přestože byste čekali, že po opuštění bambusového porostu bude stezka znatelnější a její směr zřejmější, není tomu tak. Cestou jsou občas pozorovatelné staré ztrouchnivělé dřevěné ukazatele. Stezka je poněkud zřejmější po překonání vřesovišť (3500m) při horním toku řeky Burguret a ještě více pak po dosažení Highland Castle (3700m) – dlouhá nízká skalní stěna na levé straně údolí.

3. den: Highland Castle – Hut Tarn

Poslední den cesty k masivu Mt. Kenya již není kam bloudit. Cesta sleduje hřeben nad Highland Castle a směřuje přímo k hlavním vrcholům hor. Po půldni pochodu se spojí s okružní trasou kolem masivu – Summit Circuit Path.

Timau Route je užívána zcela výjimečně a není moc doporučována z důvodu dlouhého, náročného přístupu. Cestou je nutné překonat celé severní předhůří, projít nekonečnou oblastí farem, vesniček a osad. Současně je nutné pamatovat na skutečnost, že trasa není značena a místy ani neexistuje. Jedná se obdobně jako v případě Burguret Route o pravé dobrodružství v „divočině“.

Dostat se k výchozímu bodu cesty, znamená pokračovat 35 kilometrů západně po okružní silnici kolem masivu Mt. Kenya z města Meru, nebo 30 kilometrů východně z města Nanyuki. Tady se nachází benzínová statice a přibližně sto metrů od ní by měla být odbočka na polní cestu směřující na jih. Na tuto cestu si raději najměte řidiče, který ví kudy a kam jet. Po přibližně 22 kilometrech přijedete k bráně parku Marania Gate. Ani zde, obdobně jako u cesty Burguret, není jisté, že u brány zastihnete strážce parku, kteří by vám vydali potřebná povolení (bez nich trek v žádném případě nepodnikejte), takže raději před nástupem do cesty požádejte o zvláštní povolení na ústředí parku. Kontaktujte buď nějakou agenturu, anebo se vydejte k bráně Naro Moru a povolení si zajistěte osobně. Orientace na Timau Route není snadná ani za branou parku. Budete-li mít štěstí nebo dobrého průvodce, podaří se vám dosáhnout nejpozději během dvou dní tábořiště Minto´s Hut (4300m), kde se spojíte s Chogoria Route.

Naprostou divočinou je pak cesta Kamweti Route, které směřuje k masivu Mt. Kenya přímo z jihu. Na této cestě budete mít téměř stoprocentní jistotou, že nepotkáte žádné další turisty. Vozem se dostanete až k hotelu Castle Forest Rest House (někdy také Castle Forest Lodge - 2300m). Druhý den následuje 16 kilometrů dlouhý pochod bambusovým lesem až do kempu Sagana (3650m). Třetí den výlet pokračuje skrze babmusové porosty, obří vřesoviště a mokřiny. Po přibližně 15 kilometrech se konečně dočkáte tábořiště Thego (4050m). Čtvrtý den si lze vybrat. Je možné pokračovat směrem k tábořišti Mackinder (4200m) kolem jezera Hohnel nebo pokračovat v přímém severním směru, obejít zprava Somerfelt Peak a zleva Grigg Peak a Tilman Peak a připojit se na okružní stezku Summit Circuit Path jen kousek pod Austrian Hut (4800m).

Dříve než se vydáte na Kamweti Route raději požádejte o zvláštní povolení na ústředí parku. Kontaktujte buď agenturu, aby potřebná povolení zajistila za vás, anebo se vydejte k bráně Naro Moru a povolení si zajistěte osobně.

Summit Circuit Path

Masiv Mt. Kenya je poměrně malý, a okružní trasa je tudíž velice populární, ba co více, lze ji absolvovat během jediného dne a krásné výhledy za to určitě stojí. Průvodce obvykle začíná popis v místě, kde se okružní trasa spojuje s Naro Moru Route, neboť ta je nejpoužívanější přístupovou stezkou. Popis trasy je veden proti směru hodinových ručiček. Trasa měří přibližně 10 kilometrů a v součtu vystoupaných a sklesaných metrů se dostanete k číslovce 2130 metrů.

Stezka nejprve stoupá po pravé straně hlavního masivu. Následující 600metrové stoupání bude pravděpodobně tím nejtěžším, co na Mt. Kenya zažijete. Pokud se samozřejmě nechystáte na lezení. Po vystoupání na hřeben pokračujete k chatě Austrian Hut (4800m). Od chaty stezka klesá jižním směrem do horní části krásného údolí – Hobley Valley a stáčí se do sedla Tooth Col. Za sedlem pokračuje klesání na Square Tarn, kde se okružní stezka spojuje s Chogoria Route a stáčí se severním směrem mírnějším stoupáním k Simba Tarn. Odtud je již zřejmý další směr a prudší stoupání do sedla Simba Col (4650m). Sedlo poskytuje dokonalý výhled na oba hlavní vrcholy – Batian a Nelion. Následuje sešup dolů k chatě a tábořišti Shipton (4200m).

Dalším cílem je jezírko a bývalé tábořiště Kami (4425m), kam stezka stoupá mezi vzrostlými lobéliemi. Směr stoupání je jihozápadní a nelze si jej splést. Jezírko Kami Tarn leží přímo pod severovýchodní stěnou Batianu. Odtud se stezka stáčí více na západ do sedla Hausberg Col (4590m) s výhledem na vrchol Point Peter (4757m) na jihu. Následuje prudký sešup do horní části údolí – Hausberg Valley a průchod mezi dvěma jezery – Oblong a Hausberg Tarn. Údolí opustíme po severním úbočí Point Pigott a vystoupáme na hřeben v místě, kterému se říká Arthur´s Seat (Arturova sedačka). Dále procházíme kolem celé série jezírek – Emerald, Nanyuki a Hut Tarn. Dříve zde byly dvě chaty (Two Tarn Hut), dnes je zde překrásné místo pro kempování a s výhledem na jihovýchodní stěny Batianu.

Okružní scénická trasa poté klesá jižním směrem do údolí Teleki. Pod kopcem je tábořiště American Camp (4350m). Nejsou zde žádná zařízení pro turisty, jedná se o příjemné ploché místo uzpůsobené pro kempování. Občas zde kempují lezci pokoušející se o cesty v jihovýchodní stěně. Nejznámější cestou je Diamond Couloir na Nelion. Summit Circuit Path pokračuje jižním směrem až se spojí s Naro Moru Route. Mezi Hut Tarn, American Camp a spojením s Naro Moru Route je mnoho různých variací. Doporučuje se tedy bedlivě sledovat mapu, příp. použít i kompas nebo navigaci. Okružní trasa se dá zvládnout během jednoho dlouhého dne, lze si ji ale i rozdělit na několik menších částí (nezřídka se vyskytují skupinky, které jí věnují až 3 dny) a přespat na kterémkoliv z popisovaných tábořišť. V cestě vám nebudou stát žádné technické obtíže. Lze ji celou projít v lehkých turistických botách a s teleskopickými hůlkami.

Jihozápadní hřeben

Výstupová trasa vedoucí po jihozápadním hřebeni je nejčastěji používanou trasou na vrchol. Většina turistů stoupá od chaty Austrian Hut (4800m) a po pouhých 45 minutách dosáhne svého cíle. Důležité je přidržovat se co nejvíce hřebene. Po pravé straně se nachází ledovec Lewis. Jít příliš vpravo od hřebene znamená riskovat možnost uklouznutí po namrzlých kamenech. Vrcholu lze bez větších potíží dosáhnout např. z tábořiště Mackinder (4200m). Chcete-li stanout na vrcholu v pravý okamžik, je třeba vyrazit brzy ráno, resp. ještě v noci.

Po technické stránce není výstup vůbec obtížný. Je třeba dbát pouze na dobrou aklimatizaci a držet, zejména v ranním šeru, směr. A počítejte s tím, že za dobrého počasí se spolu s vámi povalí nahoru další desítky turistů toužících stát na vrcholu Point Lenana (4985m) přesně za úsvitu.

Severní hřeben

Ve srovnání s trasou jihozápadním hřebenem je ten severní téměř nepoužívanou trasou. Jen v letních měsících, kdy odtaje většina sněhu, je využíván o trochu častěji.

Výchozím místem je Shipton´s Camp (4200m). Stezka stoupá nejprve úzkým údolím podél malé bystřiny v jihovýchodním směru. Posléze začne stezka prudce stoupat až dosáhne povětšinou zamrzlého jezírka Harris Tarn. Jezírko obcházíme ze západu a míříme přímo na jih. Stezka je dobře znatelná a po ránu je o poznání hřejivější variantou výstupu, neboť vás prohřejí ranní paprsky slunce.

Cesta není technicky náročná, v závěru je potřeba občas využít i rukou. Na cestu z tábořiště Shipton je dobré počítat podle výkonnosti s dobou okolo 4 hodin pro výstup a max. 2 pro sestup.