Vltava kulminuje
Autor: Martin Linhart | Jiří Šurman
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2002 | Málaga | Španělsko
Po desáté nasedáme do autobusu směr Málaga. Jiří si je jist známým prostředím a navrhuje, abychom vystoupili už v Torremolinos, alias terrible Torre, a strávili odpoledne na pláži. Martinovi se nápad nezamlouvá … raději by si zbývající čas poctivě odseděl na letišti. Pláž není zrovna poblíž letiště a ani nepatří k místům, kde byste chtěli trávit dovolenou. Žádný přírodní skvost. Jiří nás ale ujišťuje, že z Torremolinos je to jenom pár zastávek příměstským vlakem … takže no fear.
Pláž je pohodová. Během pár chvilek chytáme další vrstvu bronzáže. Po třech hodinách u moře je čas vyrazit. Vše funguje bez problémů. V hale se trochu zkulturňujeme a jdeme na odbavení. Ani se sedadly není problém. Jak se dovídáme od posádky, je na palubě pouhých 80 cestujících oproti hlášenému počtu 145. Vypadá to, že spousta Španělů se zalekla povodní v Praze a své zájezdy zrušili. Tím líp pro nás. Martin jde na start znovu do kokpitu a Vláďa se chystá, že na přistání v Praze půjde on. Martinova návštěva pilotní kabiny ovšem neunikla jednomu pozornému pasažérovi, který začal okamžitě prudit vedoucího stewarda. „Jak je to možné, že po 11. září… To u nás v Americe… Budu si stěžovat osobně u pana Fischera…“ - tradiční replika, vypadá to, že pana Fischera zná osobně téměř každý cestující - a podobné řeči. Každopádně nebudeme dále provokovat a dělat nepříjemnosti pilotům, protože pravdou je, že oficiálně se po 11. září do kokpitu návštěvy brát nesmí. Takže Vláďa má smůlu. Snad příště.
Na obzoru nás provází nádherný západ slunce, a tak můžeme nad sklenkou campari orange, kterou nám nabízí příjemná dámská posádka, rozebírat uplynulých deset dní. S uspokojením konstatujeme, že vše klaplo podle plánu a stihli jsme toho dokonce víc, než jsme zamýšleli. Přistáváme krátce před půlnocí a Vltava v Praze zrovna kulminuje …
