Macao – ráj hříchu
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Martin Linhart | Marta Léblová
Štítky: 2010 | Asie | Macao | Čína
Nejprve jsem zamířil k mapě. To, že Macao existuje, jsem věděl, že má něco společného s Čínou také, ale vyznačit jeho polohu na slepé mapě bych nedovedl. Bývalá portugalská kolonie je od roku 1999 zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky. Macao najdeme při ústí Perlové řeky do Jihočínského moře, pouhých 60 kilometrů západně od Hongkongu.
Nasedáme do taxíku.
„Center, please.“ Čínský taxikář nehne ani brvou a vyráží vpřed. Koukám do mapy, abych se ujistil, že pochopil naše přání. Hotel Grand Hyatt Macau je nedaleko letiště na ostrově Taipa, v nejbližším okolí jsou pouze další hotelové komplexy a kasina. Jedno je hned přes ulici – Casino Venetian – čili italské Benátky ukryté v útrobách obřího baráku. Za starým mostem (most Macau – Taipa, někdy také Ponte Governador Nobre de Carvalho), který zde v sedmdesátých letech dvacátého století zbudovali Portugalci, se objevují první budovy. Vévodí jim kasino Lisboa. Tvar budovy má připomínat hlavu draka.
Zastavujeme přímo na náměstí Largo do Senado. Historické centrum Macaa je unikátní ukázkou portugalské koloniální architektury. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se ze změti skleněných hypermoderních hotelových komplexů přenášíme doprostřed malebného náměstí, které by mohlo být kdekoliv v Evropě. Čínu tu připomínají pouze nápisy a stánkaři s pojízdnými vozíky prodávající exotické pamlsky. Na rohu náměstí je pošta. A jelikož jsme v Macau s velkou pravděpodobností naposledy, musíme odeslat pohlednice.
Nehodláme nic ponechat náhodě a dříve, než se pokusíme „ztratit v úzkých uličkách“ vydáváme se na cestu doporučovanou Lonely Planet. V barokním kostele sv. Dominika je malá expozice posvátných předmětů. Budova kostela však zaujme především zvenčí. Bohaté ornamenty, zelené okenice a dveře okamžitě přitahují pozornost. Pokračujeme rušnými uličkami. Všude se hemží spousta lidí. Macao je cílem snad všech Číňanů, kteří beznadějně propadli gamblingu. A dříve než večer usednou k hracím stolům, oddávají se naplno nákupům. Jedna blikající reklama vedle druhé. Světly a neóny se nešetří.
Všímáme si názvů ulic. Na samotných jménech není nic zajímavého, ale nápisy jsou na pálených kachlích. Modře ohraničené bílé kachlíky s nápisy v portugalštině a hned vedle v čínštině.
Casa de Lou Kau. Dům bohatého čínského obchodníka s opiem je dokonalou ukázkou spojení východní a západní architektury a životního stylu. Uvnitř křesťanského starého města, tak stojí ukázka tradiční čínské rezidence. Zajímavostí je, že v domě chybí kuchyně.
Na kopci nad centrem Macaa stojí pevnost Fortaleza do Monte. Vystavěli jí zde jezuité počátkem 17. století jako součást celého komplexu budov Matky Boží. Pevnost měla odolat až dvouletému obléhání. Děla však byla využita pouze jedinkrát. Během krátkého obléhání Holanďany v roce 1622. V pevnosti se nachází muzeum Macaa.
Kousek pod mohutnými zdmi stojí snad nejslavnější a nejfotografovanější architektonická památka Macaa. Ruiny kostela sv. Pavla (dříve kostel Matky Boží z r. 1602). Dochovalo se pouze průčelí kostela a schodiště. Kostel navržený italským jezuitou byl jedním z největších křesťanských monumentů na asijském kontinentu. Po vyhoštění jezuitů v r. 1762 zůstal opuštěný a později se zde usadila vojenská posádka. V roce 1825 došlo v kuchyni k velkému výbuchu a následný požár dokonal dílo zkázy. Dochovalo se pouze to, co mohou návštěvníci spatřit dnes.
Macao bylo od starověku součástí čínského území, přibližně ve 3. století př. n. l. bylo začleněno do okresu Faniu prefektury Nan-chaj. Později se stalo částí okresu Siang-šan (nynější město Čong-šan). V roce 1553 Portugalci podplatili místní úředníky a získali povolení kotvit v přístavu Macao a obchodovat. V roce 1557 se začali usazovat v okolí. V období po l. opiové válce roku 1840 Portugalci využili oslabení vládní dynastie Čching a zmocnili se sousedních ostrovů Taipa a Coloane. V roce 1887 přinutila portugalská vláda dynastii Čchingů, aby podepsali návrh čínsko-portugalské smlouvy a poté v Pekingu smlouvu v konečném znění, kde se konstatovalo, že „Portugalsko bude spravovat Macao a přilehlé oblasti na věky jako kterékoliv jiné jím ovládané území“.
Výsledkem dlouhodobého úsilí čínské vlády o změnu tohoto stavu bylo v roce 1987 parafování společného čínsko-portugalského prohlášení o tom, že 20. prosince 1999 obnoví ČLR svou suverenitu nad Macaem. Čínská vláda obdobně jako v případě Hongkongu také zde uplatňuje principy „jedna země, dva systémy“, „správa Macaa obyvateli Macaa“ a „vysoký stupeň autonomie“.
Zvláštní správní jednotku Macao tvoří poloostrov Macao a ostrůvky Taipa a Coloane. Macao sousedí s čínskou provincií Kuang-tung. Na území o rozloze 23,5 km² žije asi 450 000 obyvatel, což činí z Macaa oblast s nejvyšší hustotou zalidnění na světě.
Historické centrum Macaa je součástí světového dědictví UNESCO.
Uličkami s malými obchůdky „s čímkoliv“ se postupně přibližujeme k další macajské ikoně – čtyřicetipatrovému pětihvězdičkovému hotelu a kasinu Grand Lisboa. Obří hlava draka je nespornou dominantou města. Romantikům připomíná rozkvetlý lotosový květ vyvedený ze zlata, skla a oceli. Každý večer jej ozáří tisíce barevných neónů. Majitelem je devadesátiletý Stanley Ho. Miliardář, vážený občan i mafián, kolaborant i filantrop, sedmnáctinásobný otec a čtyřnásobný manžel. Kasino mu vynáší z každého vsazeného dolaru padesát centů!
Portýr z kasina nám ochotně zastavuje taxi.
„Hotel Grand Hyatt, please.“ Taxikář mlčí. To nás neudivuje, ale horší je, že nejede.
„Hotel Grand Hyatt, Hyatt!“ Pokouším se dokonalou výslovnost. Opět nic. Žádná reakce.
„Taipa island, hotel Hyatt.“ Taxikář mlčí. Pak s malým odstupem následuje výmluvné gesto. Krčí rameny, kroutí hlavou. Nerozumí nám jedinou hlásku.
Co teď? Vystupujeme na stejném místě, kde jsme nastoupili. U vstupní brány do pekel. Kasino Grand Lisboa asi nebude tak snadné opustit. Jdeme na recepci a žádáme recepční, zda by nám mohla pomoci s odjezdem. Deset kilometrů, které nás oddělují od našich pokojů, odmítáme jít pěšky. Píše nám čínsky na papírek jméno našeho hotelu. Prý bude stačit, když ho ukážeme taxikáři.
Druhý pokus. Stejně ochotný portýr. Jiné taxi. Papírek. Pokouší se jej rozluštit s pomocí brýlí, ale po dlouhých vteřinách nám jej vrací, říká cosi čínsky. Buď neumí číst, nebo nevidí. Jsme v koncích. Pokouším se o nemožné.
„Casino Venetian?“ taxikář potěšeně reaguje a vyráží vpřed. Nevíme sice, zda opravdu směrem k našemu cíli, ale jedeme. Za dvacet minut jsme na místě. Na recepci si bereme hotelovou vizitku, která nám prý zaručí, že příště nebudeme mít potíže. Procházíme kasínem. Ochranka kontroluje, abychom nepořídili nějaký záběr. Kolem postávají prostitutky. Své služby nabízejí dokonce i ve vstupní hotelové hale, u výtahů.
Ostrůvek Taipa
Ač by se na první pohled mohlo zdát, že ostrůvek Taipa jsou pouze hotelové komplexy, kasina a půlmilionové sídliště, opak je pravdou. Přesto si lze jen stěží představit, že před pár desítkami let tu byly jen kachní farmy, loděnice a továrničky na zábavní pyrotechniku. Urbanizace pokročila. Neustále se budují další obří hotely a kasina, vyrostla tu univerzita, nový lodní terminál, letiště … Historická část obce Taipa nabízí únik od všeho okolního ruchu. Barokní kostely, koloniální architekturu, čínské modlitebny, úzké uličky, kde najdete mnoho skvělých restaurací nebo si můžete dopřát procházku mezi historickými vilami.
Na začátku procházky po Taipě stojí určitě za návštěvu muzeum. Nabízí zajímavé sbírky, vykopávky a zajímavosti z historie ostrova. Vstupujeme do svatyně. Temné prostory, skrze štěrbiny procházejí jen úzké svazky paprsků slunce, všude se převaluje jemný kouř vonných tyčinek … oáza klidu a pohody. Taková je celá historická vesnička. Plná nízkých domků, obchůdků, restaurací a výhledů na mnohapatrové obytné domy domorodců na straně jedné a areály skleněných budov kasin na straně druhé.
Cestou zpátky jdeme do „Benátek“. Kasino Venetian je ohromné. Uvnitř je ukryta kopie italského města, včetně vodních kanálů, gondol a ochotných gondoliérů. Co však návštěvníka překvapí nejvíce, je dokonalá imitace denního světla. Speciálně lomené stropy spolu se zvláštním světlem vytvářejí dojem bezmračného nebe. Zbývá se tedy pouze rozhodnout, zda utratíte peníze v luxusních buticích nebo zkusíte štěstí ve hře, anebo zakousnete něco dobrého z čínské kuchyně.
Macao shora
Na druhé straně nového mostu (most Sia Van) se tyčí do výšky 338 metrů Macau Tower. Pod věží je zábavní centrum, ale turisté sem přijíždějí proto, aby se nechali vyvézt do 61. patra a měli odtud celé Macao jako na dlani. Vyhlídkové podlaží je také centrem zábavy. Přesněji 58. patro. Novozélandská společnost provozující adrenalinovou zábavu tu pro návštěvníky připravila dech beroucí procházku po venkovním kovovém prstenci, lezení po věži a bungee!
Panorama tvořené vysokými budovami hotelů, jimž přinejmenším tvarem vládne Grand Lisboa, zálivem Praia a starým městem s pevností stojí za vidění i za poměrně vysoké vstupné 100 MOP (macajská pataca).
Orientační mapy
Grand Lisboa
