Čao
Autor: Vladimír Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart
Štítky: 2006 | Bonifacio | Korsika
Takže, abych navázal na předchozí vyprávění, potápění se úspěšně zdařilo. Navštívili jsme 10 metrovou hlubinu (Helene dokonce 12 metrů). Ryby jsme krmili rovnou z ruky rozbitým ježkem a hladili jsme si je jako přítulného psa. Obdivovali jsme barevné podmořské květinky a krásné skály.
Před námi však bylo další dobrodružství. Do něj jsme se pustili včera, kdy jsem přesvědčil důvěřivou Helene, aby se mnou sedla na malou loďku velikosti pramice s tří metrovou plachtou vpředu.
Naneštěstí moje ignorance silného větru, zkombinovaná s naprostou neznalostí ovládání plachetnice způsobila, že jsme byli hnáni směrem od naší pláže na otevřené moře. Pozdě mi došlo, že bez kormidla to asi neuřídím!
Stěžeň s plachtou se mi po pár perných minutách, kdy jsme v nebezpečném náklonu nabrali značně vody, podařilo vytrhnout a dopádlovali jsme ke břehu. To bylo stále ještě po větru. Celkem deset minut tam a dvě hodiny zpět, pěšky,loď na provázku! Při návratu jsem musel nasadit i ploutve a táhnout loďku z vody. Krásný zážitek.
Rád bych zmínil ještě počasí. To poslední dobou přeje spíše pracantovi, nikoli už tak turistovi. Ani nepamatuji, kdy bylo naposledy nad 30 stupňů Celsia. Konec sezóny se neodvratně blíží a je to znát i zklidněním obvyklého shonu v restauraci.
Silný vítr nezvládla stanová tyčka. Nevadí. Za 3 dny je konec a 1. září večer nasedneme na trajekt do Toulon, a pak se děj vůle boží. Návrat letadlem jsem zavrhl. Letí až 3. září a je příliš drahé. Kousek cesty se svezu s Helene a zbytek snad "dostopuju" přes Německo až na rodnou hroudu.
Věřím, že doma budu kolem 3. - 4. září.
Loučím se z Korsiky.