Bonjour d´Corse!
Autor: Vladimír Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart
Štítky: 2006 | Bonifacio | Korsika | Roccapina | Sartene
Dlouho sem se neozval, protože pořád pracuju a po ranní směně (9-15h) se obyčejně do šesté večerní oddávám spánku. Pak ovšem zase vyrážím zpět do roboty, do "4 větrů".
Náš druhý číšník si zlomil kotník. To je další důvod trochu hektičtějšího období. Jak se mu to stalo? Lehce se opil a pak nezvládl převýšení při vstupu do restaurace. Šéfky si ničeho nevšimly, takže je z toho pracovní úraz v příjemném středomořském letovisku :-)
První společný den volna jsme měli s Helene až tento týden. Vydali jsme se na výlet do Sartene, malého horského příjemného městečka.
Blikající mapka ukazuje členění Korsiky na sedm neoficiálních turistických regionů.
Cestou jsme se zastavili na vyhlášené pláži Roccapina.
Teď ve volných chvílích věnujeme veškerý náš um stavbě. V našem plážovém stanu je v průběhu dne naprosto nesnesitelné horko. Montujeme tudíž jakýsi přístřešek. Jít do vody mnoho nepomůže. Moře je věčně plné medúz a v posledním týdnu nebylo ani nijak čisté. Navrch tomu všemu je teplé jak chcanky.
O´revuár.
Korsický separatismus
Teritoriální celek Korsika se od roku 1975 dělí na dva kraje (départements): Corse-du-Sud a Haute-Corse. Poslední pokusy o získání větší samostatnosti ztroskotaly na vůli samotných Korsičanů, kteří v referendu řekli "NON" plné nezávislosti.
Korsika je nyní spravována jako jakýkoliv jiný region Francie. Živnou půdu zde našla hnutí volající po určitém stupni autonomie nebo dokonce i úplné nezávislosti. Umírněnější separatisté žádají větší ochranu pro korsický jazyk (Corsu), více pravomocí pro místní vládu anebo výjimky v rámci daňového systému.
Existují však i separatistické skupiny, které přibližně od 70. let minulého století volí cestu násilného prosazování svých myšlenek. Mezi takováto hnutí, označovaná jako teroristická, patří Národní fronta za osvobození Korsiky (korsicky: Fronte di Liberazione Naziunale di a Corsica, nebo FLNC). Obvyklými taktikami boje jsou bombové útoky, atentáty (např. politická vražda prefekta Clauda Érignaca v roce 1998), útoky na vládní budovy a jiné symboly francouzské nadvlády.