Základní tábor Ačik-Taš
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2013 | Asie | Ačik-Taš | Kyrgyzstán | Oš | Pamír | Pik Lenina
„Nedloubej do mě, vole!“, reaguje Vláďa podrážděně na moje šťouchnutí.
„Musíme vstávat. Už je půla.“. Brzká ranní hodina. Venku tma. Nikdo nemáme náladu vtipkovat. Neměli jsme dosud šanci se srovnat s časovým posunem a tak se motáme po místnosti jako mátohy. Pár nacvičených ranních úkonů následovaných sháněním se po snídani. Imenjon asi nečekal, že doopravdy vstaneme a naše pobíhání po dvorku, snášení připravených zavazadel a polohlasné hovory ho vytrhují z klidného podřimování. Rychle se probouzí i zbytek rodiny a během chvilky máme na stole snídani. Za vraty už slyšíme vrčení motoru. Odvoz je tady!
Za vraty si brumlá prostorné staré Mitsubishi Delica (4x4). U otevřených zadních dveří stojí neznámý chlápek. Moc neřešíme. Sice jsme čekali chlapíka ze včerejšího večera, ale konec konců je úplně jedno, kdo nás doveze pod kopec. Jen když bude znát cestu a auto vydrží až do bejzu bez závad. Kontrolujeme náklad, procházíme pokoje … vše naloženo.
„Moc děkujeme za skvělé služby a pohostinnost, Imendžone. A těšíme se na brzké setkání po návratu z hor.“
„Přeji Vám chlapci mnoho štěstí a dávejte na sebe pozor.“, loučí se s námi starostlivě Imenjon před vraty svého domu.
Platit za bydlení budeme až po návratu zpátky do Oše. Projíždíme ospalým městem. Po včerejším mumraji není stopy. Na semaforech stojíme buď sami, nebo společně s malými náklaďáky přivážejícími čerstvé zboží na trh. Mlčenlivý řidič Alexej je plně zabrán do ovládání svého stroje. Anglicky nedá ani slovo a rusky se mu konverzovat nechce. Bude to dlouhá jízda.
„Kurva, malér!“, otáčím se vyděšeně na kluky, kteří nechápou a nevěřícně civí na nevysvětlitelný průchod mých emocí.
„Nemáme, do prdele, ty plynový bombičky!“. Teď už chápou. A tváří se stejně opařeně jako já.
V následujících minutách se snažím rusky vysvětlit naši nelehkou situaci Alexejovi. Chápe. Volá Imenjonovi. Dlouze rozebírají situaci. Jsme už dobrých sto kilometrů od Oše. Za námi průsmyk Čirčik (2402m), před námi zdvihající se kopce a vysokohorský průsmyk Taldyk (3615m). Návrat si nepřipouštíme ani my a už vůbec ne Alexej. Druhý telefonát. Imenjon volá zpátky. Urá! Gaza jesť! Z Alexejovy odpovědi rozumíme, že si budeme moci koupit bombičky přímo v táboře a za stejnou cenu. Vše ujednáno s šéfem tábora. Stojíme a vychutnáváme si klid a mír údolí řeky Gulča.
Alexej znovu podřazuje. Vůz se pomalu posunuje vpřed. Pod námi se v ostrých zatáčkách svíjí had silnice vedoucí přes průsmyk Taldyk do Alajského údolí. Silnice je na mnoha místech rozestavěná. Opravy zajišťuje čínská stavební firma. Zastavujeme. Auto musí vychladnout.
Kdo naopak vychladnout nepotřebuje je usměvavý Belgičan, který dupe do pedálů svého bicyklu. Světoběžník Antoine se s námi zastavuje na kus řeči. Obdivujeme jeho vůli, odvahu i skromnou výbavu. Každý rok pravidelně na několik měsíců vyjíždí do světa. S Tádžikistánem za zády se těší na Kyrgyzstán … po pár minutách se s námi loučí slovy: „Kluci musím jet. Začíná mi být zima.“.
Dlouhé desítky minut sjíždíme do Sary-Taše. Příhraničního městečka, kde se silnice rozděluje do tří světových stran. Na východ do Číny, na jih do Tádžikistánu a na západ pokračuje alajským údolím dále do Kyrgyzstánu. Pokračujeme na východ podél řeky Kyzyl-Su (červená řeka). Napravo se zvedají pětitisícové vrcholy Alajského hřebene a vlevo můžeme občas mezi protrženými mraky pozorovat hřeben Zaalajský. Někde tam je sedmitisícový Pik Lenina! Nevidíme ho a máme jen nejasnou představu o jeho poloze. Bohužel obdobně je na tom i Alexej. I on má jen mlhavou představu.
Kudy dál? Táže se mladíka na kole. Přejíždíme na opačný břeh Kyzylsu. Brzdíme u pastevecké jurty. Alexej vystupuje a jde se poradit o nejvhodnější cestě do základního tábora Ačik-Taš (3620m). O deset minut později je nám na rozdíl od Alexeje jasné, že jedeme blbě. Jak Hany, tak Vláďa si v Oši načetli do mobilů mapy. Je čas nahodit GPS a navigovat. O dalších deset minut později jedeme kolem stejné jurty. Tentokrát na opačnou stranu.
Na třetí pokus trefujeme náš základní tábor. Až na místě zjišťujeme, že agentura Dostuck, které jsme se svěřili na základě pozitivních doporučení, je pouze zprostředkovatelem. Fakticky jsme však v táboře agentury Tien Shan Travel.
Vítá nás šéf tábora Sergej. Předáváme mu obálku od Anny. Stavíme stan kousek od jezírka a hned se sháníme po plynových bombičkách. Zapomenout podruhé by se nám mohlo zle vymstít. Deset bombiček značky Kovea - Made in Korea - po šesti eurech za kus.
Na přilehlém kopci se právě aklimatizuje skupina Čechů. Jak zjišťujeme později, jde o partu lidí z horské služby a chystají se do severní stěny Piku Lenina. Že bychom měli ve dnech příštích společnou cestu …
GPS
Ke stažení je k dispozici soubor ve formátu *.gdb pořízený přístrojem Garmin eTrex 30, který obsahuje trasový bod - poloha základního tábora Ačik-Taš.
Ke stažení: trasový bod.
