Vzrušující Biškek
Autor: Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2013 | Asie | Biškek | Kyrgyzstán
Zítra brzy ráno odlétáme přes Moskvu domů. Poslední hodiny výletu se nekonečně vlečou. Zpátky v Hostel Inn Biškek už jsme byli očekáváni. Přebalujeme věci, abychom vše pohodlně poskládali do batohů. Kluci z hostelu objednali spolehlivý ranní odvoz na letiště. Vstávat budeme po třetí hodině, abychom před čtvrtou seděli ve voze. Nechce se mi vůbec spát. MP3 přehrávač je bez šťávy a několik plechovek zlatavého moku nezabralo. Čumím do stropu a jediné po čem toužím, je být doma. Co nejrychleji …
V Biškeku je nesnesitelné horko. Naštěstí jsou ulice a široké asfaltové bulváry lemovány vzrostlými stromořadími, jež poskytují alespoň chvilkovou úlevu utrmácenému poutníku. Cestu z autobusového nádraží do hostelu jsme si zpestřili nástupem do špatné maršrutky a můžeme si tudíž za levný peníz vychutnat vyhlídkovou jízdu po hlavním městě. Autobus však znenadání mění směr. Rychle prcháme ven. Po několika kilometrech se z nepěkného socialistického panelákova propracováváme do staré části Biškeku.
Postupujeme západním směrem po bulváru Čuj. Míjíme rozlehlé náměstí s fontánami Ala-Too. Naproti stojí majestátní jezdecká socha hrdinného Manase a Národní muzeum. Jen kousek vedle stojí na stráži dva vojáci. Nad nimi vlaje na obřím stožáru kyrgyzská vlajka. Ještě dva bloky a jsme v hostelu.
Po lehkém občerstvení musím jít shánět suvenýry a nějaké knížky. Společně s Vláďou se vracíme na pár desítek minut na náměstí Ala-Too. Inspirováni místními se osvěžujeme pod vodotrysky fontán. Městem chodí v tuto hodinu jen velmi málo lidí. Překvapeni jsme však vysokou koncentrací krásných dívek. Na muslimskou zemi, byť se tu náboženství asi nebere příliš vážně, se zde děvčata promenují polonahá. Vodou zmáčené průsvitné svršky zcela odhalují jejich křivky. Nezbývá mnoho prostoru pro fantazii. Vytahujeme fotoaparát a dívky se nechávají zkrápět s ještě větší chutí. Dokonce pozorujeme povytahování již tak krátkých minisukní! O co tady jde? Jdeme se uklidnit do klimatizovaného a skvěle zásobeného knihkupectví naproti.
Supermarket na rohu našeho bloku se sortimentem v zásadě neliší od toho na pražském Andělu. Navíc poskytuje i službu směnárny. Nakupujeme drobnosti. Večeři obstaráváme ve fastfoodu hned za rohem a s pár plechovkami pivka ze speciální prodejny alkoholu uzavíráme pobyt ve středoasijské Kyrgyzské republice.
„Máte moc těžký batoh. Musíte uhradit 75 eur.“
„Cože?“, koukám na nepříjemnou dámu za přepážkou check-in. Odhrnuji igelit z pečlivě zabaleného batohu a vyndávám skelety. Zase budu pochodovat na těžko …
„Takhle už by Vám to vyhovovalo?“, ptám se dámy, která vyjeveně hledí na displej. Váha ukazuje pouhých 18,8kg. U mne byznys neuděláš … příští zastávka sladký domov!
