Jezero Issyk-Kul
Autor: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Fotografie: Vladimír Linhart | Martin Linhart
Štítky: 2013 | Asie | Issyk-Kul | Kyrgyzstán
Jak naplnit zbývající dny do odletu? - Těžko. Důvod našeho výskytu v Kyrgyzstánu byl od samého začátku jediný - výstup na Pik Lenina. Neuvažovali jsme, že budeme cestovat, poflakovat se po Oši nebo Biškeku. Z hlediska pravděpodobnosti jsme se spíše obávali, že nám 14 dní nebude stačit na dosažení vrcholu. Hany po svém předčasném sestupu z Lenina a odletu do Biškeku vyrazil s Mikem na celodenní procházku do údolí řeky Ala-Arča. Po našem příjezdu do hlavního města jsme se dohodli na společném úniku do přírody. Navštívíme všemi opěvované pobřeží kyrgyzského moře - jezero Issyk-Kul …
Taxi nás vysazuje před branami autobusového nádraží. Ihned přiskakují ochotní pomocníci a nabízejí odvoz kamkoli, kdykoli a téměř zadarmo. Sháníme se po stroji, který by nás dovezl za rozumnou cenu do letoviska Čolpon-Ata. V momentě, kdy vyřkneme jméno destinace, se zdá, že snad všechny stroje míří naším směrem, neboť se o nás přetahuje snad deset naháněčů. Nasedáme do nabízeného prostorného mikrobusu. Jen jedna naše otázka nemá odpověď. Kdy pojedeme? V kolik hodin je plánován odjezd? - Prostě až se zaplní všechna sedadla. Není kam spěchat. Sedíme. Nemáme žádná zavazadla, kromě malých městských batůžků s vodou, trenkama na plavání a pár dalšími drobnostmi.
Cestou pospávám. Mikrobus zastavuje u dálničního odpočívadla, abychom se mohli občerstvit. Ze zaručeně čerstvých produktů si s Vláďou vybíráme slibně vypadající zákusky. Po 160 ujetých kilometrech se nalevo objevují břehy jezera. Projíždíme menší vesnice. Podél cest stojí stánky s místní zemědělskou produkcí. Těším se. Budeme popíjet pivko, jíst hromady masa …
Issyk-Kul (znamená teplé jezero) je bezodtoké mírně slané jezero v severovýchodní části Kyrgyzstánu. Jedná se o jedno z největších horských jezer na světě, které kromě malých zátok nikdy nezamrzá. Má rozlohu přibližně 6300km² při délce 178km a maximální šířce 60km. Průměrnou hloubku má 278m a maximální až 702m. Jezero leží v nadmořské výšce 1608m a v letních měsících se těší skvělým klimatickým podmínkám.
Přijímáme nabídku na obhlédnutí ubytování v jedné rodině. Ve starém žigulíku se nás veze osm. Domek stojí hodně daleko od jezera a kluci se po obhlídce uvnitř domu tváří velmi rozpačitě. Je jasné, že se nejedná o zavedený penzion. Pokud se ubytujeme, tak se děti vystěhují na dvůr. Chceme pohodu, trochu soukromí. S díky odmítáme. Postupně jdeme městem po hlavní silnici a zastavujeme se ve všech penzionech a hostelech, které mijíme. Buď nám nabízejí postel za přemrštěné ceny nebo mají plno. Připojuje se k nám lehce přiopilý mladík. Obcházíme s ním tři jeho místa, ale je to úplně šílené. Nemůžeme se ho zbavit. Kamkoliv zamíříme, jde s námi a okamžitě se začne bavit s majitelem kyrgyzsky a my nemáme šanci se na ničem dohodnout. Chce provizi za zprostředkování.
„Je mi blbě. Dál už nemůžu.“, povídá mi unaveně vyhlížející Vláďa.
„Co je? Pohni se, nebuď línej jak veš!“, reaguji odměřeně. „Musíme najít pelech a pak můžeš odpočívat.“
„Hele, fakt nemůžu. Tady si sednu a až něco najdete, tak pro mě dojděte. Je mi strašně.“, Vláďa sedá na obrubník u silnice a není schopen pokračovat. Bydlení hledáme bez výsledku už více než dvě hodiny a pořád nic a do toho ten místní otrapa.
Pozornost upíráme na průvodcem doporučovaný Pegasus Guest House. Jen netušíme, kde je. Obvykle přesné mapky v Lonely Planet nemají v Čolpon-Ata velkou vypovídací hodnotu. Paní u stánku nám radí, abychom přeběhli přes silnici. Navátý otrapa se nás drží jako klíště. A do dveří penzionu vbíhá před námi. Vychází krásná štíhlá dívka v upnutém tričku a minisukni. Jakoby sem vůbec nepatřila. Exotická turistka? Byli jsme dlouho na horách a tomu odpovídá i náš výraz. Vykulené oči, otevřená pusa … žádná turistka! Dcera majitelky penzionu! A mluví skvěle anglicky!
(Zpráva z tisku) MZV ČR: Dýmějový mor u jezera Issyk-Kul (28-8-2013)
Ministerstvo zdravotnictví Kyrgyzstánu oficiálně uveřejnilo zprávu o potvrzeném výskytu dýmějového moru na severu země v turisticky nejzajímavější oblasti jezera Issyk-Kul. S ohledem na přenos nemoci kapénkovou formou, resp. drobným hmyzem (např. blechou a jinými parazity), není vyloučeno další šíření nemoci mimo uvedenou oblast. MZV ČR v této souvislosti důrazně doporučuje přesunout případné plánované cesty na pozdější období, kdy bude nákaza jednoznačně vyloučena. Podle posledních informací byli čtyři čeští občané v Kyrgyzstánu umístěni do infekční karantény.
Na nákazu morem zemřel 27. srpna patnáctiletý kyrgyzský pastevec.
V následujících několika minutách se dohadujeme o tom, zda si náš nechtěný průvodce zaslouží provizi či nikoliv. Je poněkud agresivní a nechce se bez peněz vzdálit. Přesto odchází s nepořízenou. My jsme spokojení. Co je však s Vláďou? Sotva stojí na nohou. Prosím slečnu o nějaký prášek na zažívání. Lékárnička zůstala v Biškeku. Vláďa v době, kdy jsme se dohadovali, řešil velké dilema. Zda bude schopen zvracet, aniž by se zaroveň i posral. Nakonec se odhodlal k hudinovskému výkonu a uprostřed města, na nejrušnější ulici, se nepozorovaně vysral. Zvracení počkalo až na ubikaci. Teď bylo nad slunce jasnější, že je nutné aplikovat opravdu účinnou medikaci. Tady už pomůže jedině Coca-Cola! V nedalekém stánku mu kupuji lahev a ponechávám ho jeho osudu. My tři jdeme na pořádnou masitou večeři.
Příští den je už brácha v mnohem lepší kondici. Nic takového však nemůžu prohlásit o sobě. Od rána pobíhám mezi latrínou a pokojem. Po pozdní snídani jdeme na pláž. Obsazuji místo na lavičce se slunečníkem. Den trávím popíjením koly, věčným odbíháním a milosrdným spánkem. Nemám ani pomyšlení na koupání v jezeře. Nohy mě sotva nesou. Zanedbaná a odpadky zaneřáděná pláž ve mně naštěstí nevzbuzuje žádnou touhu po aktivitě. Občas pootevřu oči. Vidím velblouda, jindy opici nebo sokolníka s ptákem. Nenechávám se znervóznět. Vím, že to brzy přejde …
V podvečer dalšího dne, který jsem strávil na pokoji, se odvažuji opět na pláž. Mrzelo by mě to, a tak jsem se rozhodl alespoň jednou vstoupit do studených vod jezera. Nestálo to za to. Kyrgyzské moře mě neoslovilo. Možná vlivem potíží. Avšak spíš bych řekl, že to opravdu za moc nestálo. Třetí noc v Čolpon-Ata je poslední. Cestou do Biškeku už jsme se raději vyhnuli nákupu sladkostí. Zpestřením byla jen proražená pneumatika a její zdlouhavá oprava na úzkém odstavném pruhu dálnice.
