Už druhým týdnem se teploty drží výrazně pod nulou a po neslavném začátku zimy přišlo konečně to, na co se těší každý příznivec lezení v ledu. Krutý mráz! Voda tuhne přímo před očima … je nejvyšší čas vyrazit do akce …
Veškeré levné ubytovací kapacity v őtztalském údolí jsou již beznadějně rezervovány a nám nezbývá, než prožít jednu z nejmrazivějších nocí letošní zimy ve volné přírodě. Hluboká vrstva prašanu a extrémně nízké denní teploty (až -25°C) nevytváří ideální podmínky pro seznámení se s lezením v ledu.
Na úvod chceme zvolit dlouhý, avšak relativně snadný, ledopád Alzenbachl Eisfall (WI 4, 470m), který se nachází až za obcí Sőlden hluboko v őtztalském údolí. Po několika krocích však zapadáme po pás do prašanu. Okamžitě to obracíme. Taková cesta by byla zničující. Vracíme se údolím zpět a vybíráme si obec Längenfeld. V jejím bezprostředním okolí je několik kratších a dobře přístupných ledopádů.
Ve vesničce Oberried zastavujeme na malém parkovišti vedle hasičské zbrojnice. K dispozici jsou zde kadibudky, začíná tu běžecká stopa a přístup k ledopádu je perfektně upravený. Po pěti minutách chůze jsme na místě. Stačilo držet se směrovek vedoucích ke Klettergarten – několik skalních útvarů, které v létě slouží zájemcům o úvodní lekce skalního lezení. Za lezeckou školkou je Mac Gyver (orientovaný severovýchodně).
Po pravé straně je přibližně ve třetině ledopádu ve skále instalováno několik pevných jistících bodů a přibližně v polovině ledopádu skvěle umístěné jistící stanoviště. Kdyby nás z ledu nevyhnal strach o zmrzlé prsty u nohou, zatrénovali bychom si zde určitě delší dobu. Na úvodní lekci lezení v ledu je Mac Gyver trochu náročnější.
Na doporučení místních lezců jsme se vypravili přímo do centra Längenfeldu. Za prodejnou Intersportu je pěkný asi 30metrový ledopád. Bohužel je již obsazen dvěma dvojicemi. Nezbývá než se pohnout někam jinam. První vesnička pod Längenfeldem – Espandorf – slibuje dva zajímavé ledopády (orientované na západ): Espandrillo (WI 3+/4-, 225m) a Konerbachfall (WI 5, 70m). Během jejich obhlídky nacházíme i klidné skryté místo na spaní.
Je pozdní odpoledne a my s mírnou obavou o vypůjčenou Fabii projíždíme podjezdem pod hlavní silnicí, abychom zaparkovali u lesa naproti Espandorfu. Se stanem v podpaží jdeme po udržované zimní stezce. Po překonání nevelkého kamenného valu upravujeme lopatkou místo pro stan. Maximum věcí cpeme pod sebe, abychom se alespoň trochu izolovali od chladného podkladu. Vaříme čaj, čínskou polévku a krátce po 18 hodině již spokojeně oddechujeme.
V noci jsem se probudil pouze jednou, když bylo potřeba otočit se na druhý bok. Zima na mne dolehla až k ránu, kdy jsem se začal lehce třást. Moc mi nepřidalo ani zjištění, že mám rýmu.
Ucpaná tryska vařiče nás po 7. hodině ranní vyhání z našeho námrazou vystlaného mrazáku. S naplno puštěným topením pak hodinu kroužíme autem po okolí, prohříváme si zkřehlé údy, vaříme čaj a další porci čínské nudlové polévky. V zaparkovaném autě je příjemněji než venku. Displej na palubní desce ještě po deváté hodině dopolední ukazuje teplotu -23,5°C. Nikam rozhodně nespěcháme.
Z upravené stezky odbočujeme do strmého svahu a dalších 15 minut stoupáme. Máme nádherný výhled na protilehlé kopce a vesnička Espandorf nám leží pod nohama. Ledopád Espandrillo je o poznání snazší než Mac Gyver. Marta si může bez zbytečných obav zkoušet lezení v ledu. Po přelezení první pasáže (max. WI 3) zjišťujeme, že celý ledopád není úplně dokonale „natečený“ a musíme stoupat dalších 100 metrů, abychom se dostali k nádherným ledovým záclonám.
Odpoledne už se nikam nehoníme a rozhodujeme se zůstat ve spodní části Espandrilla a trénovat.
Lezení v őtztalském údolí rozhodně doporučujeme. Je zde dostatek perfektně přístupných a kvalitních ledů. Na rozdíl od Kaunertalu je však Őtztal daleko frekventovanější a navštěvovanější oblastí. Na hlavní silnici narazíte na kolony aut (hlavně v sobotu, kdy se střídají lyžařské turnusy), všude spousty lyžařů, pejskařů … Hledáte-li naprostý klid, tak určitě zajeďte vedle.
Za krutých mrazů doporučujeme duplexy. Standardní kožené La Sportivy Nepal EVO na izolaci od okolního mrazu nestačily a ještě několik dní po akci jsem necítil špičky obou palců u nohou.
Vybavení standardní – dvě poloviční šedesátky, cepíny, mačky, sedáky, helmy, slaňovátka:
A v našem případě i věci na stanování a vaření.
V mrazu se nám nechtělo vůbec natáčet. Nemluvě o tom, že při spuštěné kameře bylo nezbytné jistit “nejistou“ prvolezkyni. Z výletu jsme přivezli pouhých dvanáct minut záznamu! Nakonec vznikl tří minutový “filmový” komix. Po téměř třiceti hodinách před obrazovkou kompu a třech ve zkušebně jsme dali komix dohromady.
A protože se nevešly závěrečné titulky, sluší se uvést i něco málo o osobách a obsazení! V hlavní roli si zahrála: Marta. Hudbu natáčeli: David Ledinský – bubny, piano a výsledné zpracování songu; Pavel Lašák – basa a obsluha techniky; a hudební námět přinesl Martin – kytary, perkuse.