Návštěva německých ledopádů a zejména popis mého "obratného" pohybu v ledových vertikálách Velkého Javoru (Grosser Arber - 1456m) v polovině ledna nalákal i ostatní ledolezce. Uteklo pouze čtrnáct dní a poslední lednový den jsem zpátky na místě činu a se mnou i Vláďa, Robert a Láďa.
Za moment začne svítat. Parkujeme poblíž chaty u jezera Grosser Arbersee. Celou partu vedu zcela neomylně nejpřímočařejší cestou pod ledovou stěnu, tedy po zamrzlé hladině jezera. Boříme se desítky centimetrů do čerstvě napadaného prašanu, místo abychom si v klídku vykračovali po značené vyšlapané stezce kolem jezera :-) Ideální ranní rozcvička. Pod schody odbočujeme vpravo podél potoka, pak ještě jednou vpravo a nastupujeme do pořádného stoupáku pod stěnu.
Je nádherné počasí - ledová stěna je zrovna zalitá rudými paprsky vycházejícího slunce. Soukáme se do postrojů a věšíme na sebe všechna potřebná i nepotřebná cinkátka. Vybrali jsme si pravý amfiteátr, mám dojem, že je o něco méně náročnější nežli levý, kde jsem minule poletoval vzduchem.
Počasí sice nevydrželo a během dne došlo i na drobné sněžení a chuchvalce vloček válející se líně dolů po ledových stěnách, ale ledo-lezba nás bavila. Pohlceni naší činností jsme příliš nevnímali ani poněkud vlezlý mráz.
Soustředili jsme se zejména na procvičení budování štandů v ledu, abalakovy hodiny, jištění druholezce shora (ze štandu), … A taky jsme trochu experimentovali s videokamerou!
Skvělý den. A jako třešnička na dortu nás v Horažďovicích čekal domácí řízek a kávička na cestu domů :-)